Naše česko-vietnamská svatba
Před nějakým časem jsem vám slíbila, že vám popíšu, jak probíhá taková česko-vietnamská svatba, jaké jsme dodržovali tradice, kolik jsme měli hostů, jak si rozuměli, kolik taková sranda stojí a tak. A taky vám ukážu fotky! Tak pojďme na to.
Oficiální svatba probíhala v ČR a svatební den byl - dá se říct - rozdělen na část českou a vietnamskou. Přípravy, dopolední obřad, oběd a odpolední focení se neslo spíše v tom českém stylu (zde bylo cca 40-50 hostů), podvečerní modlení u oltáře předků, večerní hostina a oslava (zde bylo cca 540 hostů) v duchu vietnamském.
Prstýnky jsme si objednávali v Brně (Snubní prsteny Rýdl), protože jen tam měli kombinaci růžového zlata s bílým zlatem, která se nám líbila. Všude jinde bylo růžové zlato příliš růžové, my chtěli ale něco spíš do bronzova nebo do měděna. Takže jsme si dvakrát udělali výlet do Brna.
Náš "den D" byla sobota 21.10.2017. Toto datum nám vypočítala maminka manžela, oni Vietnamci jsou dost pověrčiví a na numerologii dost dají. Dopolední přípravy proběhly asi stejně jako u české svatby - kytici jsem měla objednanou (ale zašla mi pro ni mamka, ne ženich) a v sedm hodin ráno jsem zajela ke kadeřnici a vizážistce, kde jsem měla sraz i s fotografem (MarLin Photography: http://www.marlin-photo.cz/svatebni-fotograf/), který mě doprovázel celý den. Kolem půl desáté už jsem byla doma u našich, kde jsem čekala, než přijede nejstarší sestra s rodinou, aby mi pomohla do šatů a tak. Nejstarší sestra Sabina mi byla za svědka, ženichovi byl za svědka jeho bratr Hải. Šaty jsem měla půjčené ze svatebního salonu Paris.
V 11:30 začínal obřad na Úřadě městského obvodu Poruba. Měli jsme jej pouze v češtině s tím, že to netrvalo příliš dlouho a doufali jsme, že to vietnamská strana prostě nějak zvládne. Na obřadu bylo cca 60 lidí, k oltáři mě dovedl taťka-otčím, manžela k oltáři přivedla jeho maminka. A přestože prostředí úřadu bylo docela formální, obřad byl opravdu dojemný a brečeli snad úplně všichni.
Potom, co jsme si řekli své "ano", jsme jeli s rodinou do Třebovického mlýna na oběd. Kdo zná Třebovický mlýn ví, že zde je prostředí hodně "české", dokonce nás personál přivítal v krojích. Byli jsme domluvení, že nechceme žádné tradice (takže žádné rozbíjení talířů, jezení polévky jednou lžicí a podobně) a žádné "šaškárny" - že chceme jen důstojný slavnostní oběd. To se myslím docela povedlo. Jediná tradice, která se konala, bylo slavnostní přivítání pálenkou. A to nám až tolik nevadilo :). Jop, a taky jsem si nechala napéct svatební koláče - jednu várku cca týden před svatbou, kterou jsme já, manžel a moji rodiče rozdali v práci, a druhou várku na svatbu - jako odpolední zákusek. Svatbu jsme měli laděnou do růžové barvy, zasedací pořádek a jmenovky na stoly jsem si vyráběla sama. Pozvánky jsme nechali vyrobit v létě ve Vietnamu (protože pět set pozvánek je pět set pozvánek), já k nim jen "dovyrobila" cca padesát kartiček pro Čechy, na kterých byly napsány informace ohledně místa a času obřadu, o očekávaných darech a pozvánka na oběd.
Po obědě jsme si zatancovali s manželem první tanec a pak šli fotit svatební portrétové fotky do Třebovického parku. Na odpolední focení přijely už i mé kamarádky, takže jsme u focení zažili i nějakou tu srandu.
Konečně mám fotku, na které mám všechny své sourozence pohromadě. A ano, opravdu mám 4 sourozence.
Po focení jsme si se svatebčany ještě dali kafíčko a pak je nechali v Třebovickém mlýně, odkud se někteří přesunuli přímo do Domu kultury Akord v Ostravě- Zábřehu, někteří se ještě jeli domů připravit či převléknout. Já manželem a jeho rodinou jsme jeli k jeho rodičům domů, abychom se pomodlili k předkům.
Potom jsme se přesunuli do DK Akord, kde v 19:00 začínala hostina. My přijížděli cca v 18:30 a hosté už na nás čekali. Moji rodiče a ségry už v Akordu byli od tři čtvrtě na šest a vítali hosty. Při našem příjezdu (který jsme kvůli focení museli absolvovat dvakrát) přišel na řadu ohňostroj, který viděla snad celá Ostrava - kromě nás a svatebčanů, protože ti už byli připraveni uvnitř. Co si budeme povídat, tohle fakt někdo nedomyslel. No ale prý se aspoň vyhnali zlí duchové.
V DK akord na nás už čekalo šest družiček a společně s nimi a s rodiči jsme šli až na pódium. Zde měli různí lidé různé proslovy, mezi nimi i můj taťka, byla snaha aspoň ty důležité věci říkat v obou jazycích, ale většina programu probíhala spíš ve vietamštině.
Tak jsme si přiťukli, znova si vyměnili prstýnky, znova si dali "první" novomanželské políbení, krájeli jsme dort, nalévali šampus do sklenic se suchým ledem (to je taky nějaký zvyk?) a samozřejmě se u toho jedlo, jedlo a jedlo. Bylo připraveno nějakých 11 chodů, mezi nimi byly i různé mušle, krevety a jiné exotické dobrůtky. Já s ženichem jsme si ale moc nepochutnali, protože jsme museli projít všech pět set hostů a přiťuknout si s nimi. Já pila jen "na oko", ale ženicha mi chudáka nalévali vodkou - což na ten prázdný žaludek nebyl úplně bezva nápad, neb mu pak bylo mírně blbě. Do toho jsme se museli furt se všemi fotit a fotit.
Po tom všem se i tancovalo, chvíli jsme "pařili" přímo na pódiu, tančili všichni se všemi, bylo to super. Taky nám do ruky na chvíli vrazili nějaké dítě - to je prý taky nějaký zvyk, abychom se prý měli dobře a taky měli děti- no to dítě z toho nadšené rozhodě nebylo. Později se zábava posunula pod pódium. A pařili opravdu všichni se všemi, bez ohledu na barvu kůže a bez ohledu na rodný jazyk. Já s manželem jsme to zabalili už okolo deseti hodin večer a odešli na pokoj, ale když jsme pak zpětně prohlíželi fotky, museli jsme se hrozně smát - tančili a fotili se spolu lidé, kteří by v normálním životě neměli důvod se spolu vůbec bavit. Ale tady nikdo neměl zábrany. Takže super! Celá ta sranda končila kolem půlnoci - moje česká strana to pak zhodnotila tak, že Češi jsou vytrvalostní běžci, na svatbách pijí a slaví už od odpoledne až do rána, postupně. Zatímco Vietnamci jsou sprinteři, kteří jedou naplno od osmi do půlnoci - a pak se to z ničeho nic zastaví a rozpustí.
Co se týče dětí, ty měly pronajatou celou místnost, kde byly obrazovky s pohádkami, nějaké stolní hry a hromada McDonaldu - takže jsme děti prakticky na svatbě neměli, téměř žádné jsem tam neviděla. Všechny byly v té místnosti - a tu jsem vlastně taky neviděla. Kdybych měla zhodnotit, co bylo dobře a co špatně, tak jsem moc ráda, že to takhle dopadlo, že se všichni bavili a že nenastala žádná kalamita. Jídlo bylo, zábava byla, všechno zásadní klaplo. Kdybych měla něco změnit, určitě by bylo fajn mít DK Akord pronajatý minimálně o šest hodin déle a nechat hosty se bavit třeba do tří do rána. A taky by bylo fajn mít větší výběr alkoholu. Celkově ale pocit dobrý, já vlastně ani nedoufala, že to všichni ve zdraví přežijeme - a přežili jsme! Celá tahle sranda stála přes půl milionu, ale protože Vietnamci jsou zvyklí dávat jako svatební dary obálky s penězi a Čechům jsem také řekla, že oceníme finanční dary, se peníze nejen vrátili, ale i jsme pár desítek tisíc vydělali. Na svatbu tedy budeme vzpomínat v dobrém :).
Články, které by vás mohly zajímat:
|
Great! Good luck to your young family. Hodne stesti Vasi mlade rodine!
OdpovědětVymazatAhoj. Chci se zeptat, jestli je tento prsten vhodný pro žádost o ruku. Bohužel víc si teď nemůžu dovolit. Byly by jste dámy potěšené za tento prsten a nebo vám je to jedno?
OdpovědětVymazat