Vztah s Vietnamcem, 1. díl: Co na to jeho rodina?
Napsala jsem už spoustu článků o česko-vietnamských partnerských vztazích. Ale většinou jsem se zmínila jen okrajově, popřípadě jsem se zabývala čistě jen tím vztahem mezi dvěma lidmi, ale už ne věcmi, které s tím vším souvisí. Zjistila jsem, že tyto články na českém internetu moc nejsou. Není moc lidí, kteří by psali o svém multikulturním vztahu - a těch, kteří píší o česko-vietnamském vztahu, je přirozeně ještě méně. Rozhodla jsem se to změnit a založit nový seriál, kde budu psát o svých zkušenostech. První díl je věnován vietnamským rodičům a rodině.
Ač se to nezdá, dostávám poměrně dost emailů a zpráv od lidí, kteří mají vztah s Vietnamcem/Vietnamkou. Většina těchto dotazů se týká právě rodiny partnera - lidé se ptají na to, jak na rodinu partnera zapůsobit, jak je přesvědčit, že to s ním myslí dobře, co udělat proto, aby je přijali, jak to vlastně ve vietnamských rodinách chodí, ... Na všechny tyto dotazy jsem se rozhodla odpovědět tímto článkem. Dopředu ale říkám, že jde jen o moje osobní zkušenosti, rozhodně to není nějaký obecný návod. Každopádně doufám, že lidé, kteří mají za partnera/partnerku Vietnamce/Vietnamku, si z toho něco vezmou. A také doufám, že těm ostatním to třeba přijde aspoň zajímavé.
Rodina je důležitá
Je důležité se uvědomit, jak moc je rodina pro Vietnamce důležitá. Není dobré stavět se mezi rodinu a partnera, tenhle souboj byste totiž nemuseli vyhrát. Zatímco pro nás "úzká rodina" znamená maminka, tatínek a děti, pro Vietnamce to s trochou nadsázky znamená i bratránek z třetího kolena. Je dost dobře možné, že poté, co se o vašem vztahu rodina dozví, tak nějaký strýček oznámí, že vašeho partnera vydědí, pokud si vás vezme. To je poměrně typická reakce. Nesmíte si z toho dělat hlavu, tak to prostě je. Je hloupost vzdávat se své lásky jenom proto, že s tím někdo nesouhlasí, ale stejně velká hloupost je jednat "na truc" a dávat partnerovi ultimáta. Berte to jako takový balíček - partner a jeho rodina. Tenhle balíček jste si vybrali. Nebude to vždy jednoduché, ale dá se to přežít. Zvyknete si jak vy, tak oni.
Rodina má prostě jen strach
Rodina partnera bude pravděpodobně ze začátku reagovat docela přehnaně. Vietnamci si prostě většinou nepřejí, aby si jejich děti dovedly domů Čechy. Neberte to jako nějaký rasismus, takhle to vůbec není. Je to jen úplně obyčejný strach o vlastní dítě. Pro vietnamskou rodinu by bylo samozřejmně jednodušší, kdyby partner jejich dítěte znal a uctíval všechny vaše zvyky, kdyby i jeho rodina uctívala vaše zvyky, kdyby váš partner uměl vaším jazykem, kdyby měl stejné morální hodnoty... Byli by raději za Vietnamce/Vietnamku, se kterým nebude taková práce. Vaším úkolem je tedy přesvědčit rodinu partnera, že se bát nemusí. Že zastáváte stejné morální hodnoty a že zvyky a tradice budete respektovat. Že jste pracovití, cílevědomí - a že s vámi bude váš partner šťastný. Jak jim dokážete, že jste dobrý člověk a že to s jejich dítětem myslíte dobře, máte u rodiny z poloviny vyhráno.
Rodina potřebuje vidět snahu
Jak už jsem napsala, rodina potřebuje vidět snahu. Snahu o přizpůsobení se. Spousta lidí zastává názor, že když oni přijeli tady, mají se tedy přizpůsobit oni. To je jistě pravda, oni se v mnoha věcech přizpůsobují, nicméně nemůžete po vietnamské rodině chtít, aby se chovala jako česká rodina. Vždy to bude vietnamská rodina, vždy budou zastávat své hodnoty. Pokud se vám nelíbí, že se budete muset v některých věcech přizpůsobit, nevybírejte si vietnamského partnera, ale vyberte si Čecha. Pokud si vyberete vietnamského partnera, musíte se v mnoha věcech přizpůsobit, jinak to nejde. Stejně tak se musí v mnoha věcech přizpůsobit váš partner, když bude jednat s vaší rodinou.
Jak říkám, rodina potřebuje vidět snahu. Jakou snahu? Snahu naučit se jazyk. Snahu naučit se vařit vietnamská jídla. Snahu pochopit a respektovat vietnamské tradice. Snahu zapadnout, snahu se něco naučit.
Rodina potřebuje vidět úctu
Už několikrát jsem narazila na dívku, která chodila s Vietnamcem, o které jsem si pomyslela: "Ta v tom vůbec neumí chodit!" Postavení různých příslušníků ve vietnamské rodině se odvíjí především od toho, jak je kdo starý. Nemůže se tedy za žádnou cenu stát, že odmítnete třeba jen pozdravit někoho, kdo je starší než vy! Nebo že budete dospělému člověku tykat! Ať už ten člověk s vámi a vašim vztahem nesouhlasí, ať už se o vás nevyjadřuje zrovna nejlíp, spolkněte svoji ješitnost či falešnou hrdost a ukažte mu, že i přesto se k němu dokážete chovat slušně (třeba ho jen slušně pozdravit). Já osobně, když někam přicházím, velmi nahlas a velmi srozumitelně zdravím. Je mi jedno, jestli je někdo, kdo mi na můj pozdrav neodpoví, je to jeho problém. Já vím, že pokud si chci vybudovat jakési postavení v této komunitě, tak musím být uctivá i k lidem, kteří mě zrovna nemusí. Neznamená to, že musím vždy se vším souhlasit, nicméně vždy se musím chovat slušně. Pokud tohle jednou poruším, budu to hodně dlouho napravovat.
Rodina dbá na pověst
... myšleno nejen na vlastní pověst, ale i na vaší pověst. Nezapomínejte, že Vietnamci si mezi sebou vždy všechno řeknou. Pokud jste měl/a ultra utajovaný vztah s Vietnamcem/Vietnamkou již dřív před vašim současným partnerem, buďte si jist/a, že to všichni vědí. To není dobrá pověst. Dá se to překonat, když se tomu dá hodně času, nicméně počítejte s tím, že to prostě všichni vědí. Za tu dobu jsem se naučila jedno - Vietnamci prostě vědí všechno. Dokonce i věci, které ještě nevíte ani vy sám. Jak se něco šustne, vědí to všichni. Ne nadarmo se říká, že vietnamský drb je rychlejší než světlo.
A jaká je "ideální" pověst českého partnera dítěte vietnamských rodičů? Neměl by mít před tímto partnerem jiný vztah (nejlépe by měl/a být panic/panna). Pokud již vztah měl, neměl by to být vztah s Vietnamcem/Vietnamkou (protože za prvé se to tak rodina nedozví a za druhé pokud se to dozví, nebudete vypadat jako někdo, kdo chodí s někým jenom proto, že je to Vietnamec/Vietnamka). Pokud již vztah před tímto vztahem měl, nemělo by těch vztahů být mnoho. Měl by mít vysokou školu, pokud nemá, tak minimálně maturitu (a nebo by měl studovat). Jeho/její rodiče by měli mít vysokou školu, pokud ji nemají, měli by mít minimálně maturitu. Pokud nestuduje, měl by mít dobrou práci (a i jeho rodiče by měli mít dobrou práci). Neměl by být z rozvrácené rodiny. Měl by umět vařit, měl by být pořádný a zodpovědný. A měl by mít úctu k rodičům. A hlavně - měl by mít snahu a úctu, o které jsem psala v předešlých bodech.
Pokud nesplňujete všechny body, nezoufejte (ani já nesplňuji úplně všechny body, dokonce ani většina mladých Vietnamců nesplňuje tyto body). Je to jen jakási "ideální představa", ne předpis, který musíte splňovat. Splňovat tohle všechno snad ani nejde. Pořád máte šance přesvědčit je svou snahou a slušným chováním. Každopádně pokud většinu bodů splňujete, máte mnohem větší šance.
Rodina potřebuje čas
To je asi ten nejdůležitější bod. Buďte prostě trpěliví. Nejde to tak rychle, jako to jde v našich českých rodinách. Mě třeba rodina partnera začala přijímat až tak po třech čtyřech letech našeho vztahu. Po pěti letech už mě mamka přítele přijala natolik, že jsem s nimi mohla jet do Vietnamu. A teď už mám konečně pocit, že mě mají i docela rádi a že se mnou do budoucna počítají. Připomínám, že jsem s partnerem sedm let.
Nečekejte tedy zázraky po šesti měsících chození. Buďte hodně trpěliví, na rodinu partnera netlačte, dejte jim čas. Oni se s tím vyrovnají. Jakmile zjistí, že se není čeho bát a že je s vámi jejich dítě šťastné, začnou vás tolerovat. A to je jen kousíček od toho, aby vás začali mít rádi a aby vás přijali mezi sebe.
Problémy, se kterými se pravděpodobně setkáte
1. Nedorozumění
Přes všechnu vaši snahu a vaši úctu se i tak naskytnou problémy s jeho/její rodinou. Jeden z nich je problém v komunikaci. Váš partner může česky umět perfektně, s jeho rodinou to ovšem bude asi trochu složitější. Strašně často se vám bude stávat, že nepochopíte věci tak, jak byly myšleny, stejně tak nebudete pochopen ani vy. Vietnamština je pro nás Evropany hrozně těžká, stejně tak čeština je hrozně těžká pro Asiaty. Nevzdávejte to! Většinu času se sice budete bavit rukama/nohama a naučíte se být přeborníkem v pantomimě, ale fakt ta snaha za to stojí. Není nic hezčího, než strávit po obědě chvíli v kuchyni se skorotchyní, která se vám u krájení ovoce snaží vyprávět nějaký vietnamský příběh. I kdyby rukama-nohama.
2. Netolerantní strýček
Jak už jsem psala, v každé rodině se najde někdo, kdo s vaším vztahem nebude souhlasit, ani kdybyste se rozkrájeli. Nenechte se tím rozhodit. Jak říkám, sice nemůžete jít ostře proti němu, ale nechte to prostě vyšumět. Nebuďte drzí, chovejte se k rodině partnera slušně - a oni se s tím prostě nějak vyrovnají. Pokud ne, bude to jejich problém. Nenechte se vyprovokovat, buďte klidní a vyrovnaní. Neberte si to osobně.
3. Nepochopitelné zvyky
I já jsem dost koukala, když mi skorotchyně začala vyprávět, jak teď budou sedm let mrtvou babičku vytahovat z hrobu, čistit ji kosti a znovu ji zahrabávat. Mohla jsem říct, že mi to přijde nebezpečné, protože na mrtvole určitě zůstávají bakterie, které by se vyhrabávat neměly, nicméně to je všechno, co tak můžu udělat - vyjádřit svůj názor. Nemůžu říct, že jsou všichni Vietnamci idioti a že by to dělat neměli, protože ani tady se to nedělá, a ať to taky nedělají, že je to prostě divné a hnusné. Vyhněte se jakémukoli porovnávání, ve Vietnamu to prostě všechno funguje trošku jinak, než tady. Nemůžete jednu kulturu porovnávat podle nějaké jiné. Oni k tomu, co dělají, mají nějaké důvody. Stejně tak, jako nám nikdo nemůže vymlouvat Ježíška nebo čerta s Mikulášem, tak jim nikdo nemůže vymlouvat jejich zvyky a tradice. Tak to prostě je, můžete vyjádřit svůj názor, nicméně nemáte právo to měnit.
4. Neumíte to, co se po vás vyžaduje
V rodině partnera jsem hlavní "myč" a "kráječ" zeleniny. Proč? Protože toho příliš nesvedu. Na rodinných oslavách, kdy pomáhám při přípravě, zvládám omývat zeleninu, krájet maso a zeleninu, restovat arašídy, balit závitky a smažit tofu. Moc víc toho nesvedu, což je hodně blbé. Dobrá manželka se ve Vietnamu pozná podle toho, jak zručně dokáže oloupat ovoce. Já to tak zručně nedokážu - za prvé proto, že toto ovoce u nás není tak typické, za druhé proto, že krájím všechno "naopak" (Češi většinou krájí směrem k sobě, Vietnamci krájí směrem od sebe) a za třetí proto, že mě to prostě nikdo nikdy neučil a je to pro mně všechno nové.
S takovými problémy se budete potýkat pravidelně. Nejste Vietnamka/Vietnamec, nebudete umět všechno, co Vietnamci/Vietnamky zvládají. Nedělejte si z toho hlavu, jak říkám - pokud budete mít snahu, naučíte se to. Rodině vysvětlete, že tohle se v českých rodinách nedělá, ale že nemáte problém to zkusit a naučit se to. To jim velmi pravděpodobně bude stačit.
Jak si u vietnamské rodiny vylepšit skóre
1. (Na)Učte se jazyk
Když Vietnamci uvidí, že se snažíte a že občas o nějaké to vietnamské slovíčko pokusíte, budou v sedmém nebi.
2. Ukažte snahu a učte se novým věcem
Viz předešlé body.
3. Studujte a najděte si dobrou práci
K tomu asi taky nemusím nic moc dodávat.
4. Nesmějte se češtině Vietnamců
Já naprosto obdivuju Vietnamce, kteří zde přijedou a jsou schopni vůbec něco kváknout česky. Každý, kdo ví, jak diametrálně rozdílné jsou čeština a vietnamština jazyky, se nikdy Vietnamcům za jejich češtinu nemůže smát. Nebuďte pozéři. V hodinách angličtiny nás všechny učí, jak není důležité mluvit gramaticky dobře a mít nejlepší přízvuk, ale jak je důležité se domluvit. Nebuďte tedy na Vietnamce tak přísní - vždyť oni se domluví. Umí česky líp, než většina Čechů umí anglicky.
5. Naučte se vařit
Vietnamci jsou prostě přes jídlo, jsou to gurmáni. A jsou na svá jídla patřičně pyšní. Pokud se dokážete naučit dobře vařit, máte vyhráno.
6. Nebuďte frfňa
Ano, vietnamská jídla jsou různá, ne vždy to evropskému oku (a jazyku) lahodí. Pokud před Vietnamce nastoupíte s "tohle nejím, tohle taky ne, tohle vypadá příšerně, a bože, to je proboha tohleto", vaše cena klesne. Nebojte se zkoušet nové chutě, i když to na první pohled nevypadá vábivě (a věřte, že vás toto jídlo často hodně kladně překvapí).
Neříkám, že vám musí chutnat všechno, ale je slušnost danou věc alespoň ochutnat. Když ochutnáte a zjistíte, že vám to nechutná, nikdo se na vás zlobit nebude (vždyť ani Vietnamcům nechutná vždy všechno). Pokud ale něco prohlásíte za hnusné bez toho, aniž byste to zkusili, nevrhá to na vás moc dobré světlo. Největší šanci mají Češi/Češky, které se jídla nebojí a nebojí se zkusit jíst klidně i psí maso, kuřecí pařátky nebo krvavý puding.
7. Buďte uctivý/uctivá
O tom už jsem také mluvila.
8. Respektujte zvyky, tradice a náboženství
Nikdo vás nenutí nosit na oltářek obětiny a ani vás nikdo nenutí se modlit nebo zapalovat peníze. Nicméně tyto tradice respektujte. V buddhistické pagodě se nemusíte modlit, nicméně si alespoň sundejte boty a skloňte pokorně hlavu. O tom celém to totiž je - nemusíte tomu všemu hned věřit, ale měli byste to respektovat.
Další články, které by vás mohly zajímat: |
Tak, doufám, že byl tento článek vyčerpávající. Jak vidíte, pokud budete slušný a pokud dáte rodině dostatek času, pravděpodobně se s tím brzo vyrovná. Pokud vás jednou přijmou do své rodiny, stanete se tak vlastně jejich dcerou či synem. A ve vietnamské rodině jsou její členové pro sebe schopni pomalu i dýchat, takže vás nikdy nenechají vás ve štychu. Pokud se vám podaří je přesvědčit, strčí za vás klidně ruku do ohně.
A co vy, máte vztah s Vietnamcem/Vietnamkou? Chcete k bodům, které jsem popsala ve článku, něco doplnit? Nebo je něco, s čím nesouhlasíte a co vidíte jinak? Podělte se o své názory a zkušenosti v komentářích!
Na závěr bych chtěla upozornit na to, že jakýmkoli přeložením a publikováním mého článku bez mého vědomí a souhlasu porušujete autorská práva. Pokud chcete tento článek někde zveřejnit, zeptejte se mě a nějak se určitě domluvíme. Vždyť není nic jednoduššího, než mi prostě poslat email na hogreta@seznam.cz. Je to lepší, než abychom se zase museli dohadovat a pak to nějak oficiálně řešit.
Komentáře
Okomentovat