Vztah s Vietnamcem, 5.díl: Co vás může zaskočit
Když se ocitnete ve vztahu s Vietnamcem, asi budete z mnohých věcí překvapeni. Zaskočeni, místy možná až vyděšeni. Střet kultur přináší různé neobvyklé situace, nad kterými vy i váš partner budete kroutit hlavou. A většinou se pak z toho stane zábavná historka, kterou si budete vyprávět ještě hodně dlouho. Co vás, Češku, může zaskočit ve vztahu s Vietnamcem?
Nebojí se mluvit o váze
Je poměrně běžné, že pokud přijdete do vietnamské rodiny, tak vám klidně řeknou, že jste tlustá/hubená/přibrala jste/zhubla jste. Oni se toho nebojí. Nechtějí vás urazit, pro ně otázka váhy není tak citlivá, jako pro nás. Naopak, ve Vietnamu někteří lidé ještě pořád chápou "ty jsi přibrala" jako lichotku. Znamená to totiž, že se ten člověk má dobře. Bohužel se s tímto smýšlením u nás v ČR dostávají Vietnamci s Čechy do konfliktu, když pak řeknou zákazníkovi, že "kalhoty není malý, to vy velký". I když ono to vlastně není myšleno tak špatně, jak to pro nás Čechy ve výsledku zní.
Nebojí se kritizovat
Stejně tak jako v předešlém bodu platí, že oni jsou v těchto věcech prostě až příliš upřímní a jen tak něco se jich nedotkne. Jsou poměrně běžně zvyklí kritizovat a když vás člověk kritizuje, tak to často znamená, že mu na vás záleží - takže to zase není vnímáno tak negativně, jako je to vnímáno u nás. Pro citlivější osoby (jako jsem například já) je to poměrně šok, naštěstí v mém okolí všichni pochopili, že kritiku vnímám jinak (víc negativně) a že mi kritika víc uškodí, než pomůže. Nicméně s tímhle mají hodně problémy mladí Vietnamci, kteří se v ČR už narodili a tak kritiku vnímají podobně, jako my Češi. A pak vznikají konflikty mezi rodiči a dětmi, rodiče své děti "v dobré víře" kritizují a nechválí (oni je chválí spíš před ostatními lidmi, ne před samotnými dětmi), děti to vnímají negativně a pak k rodičům nemají tak blízký vztah. Některé děti si to přeberou tak, že "rodiče to se mnou myslí dobře a i když mě nepochválí, tak vím, jak to myslí a i tak je mám moc rád" a některé si to bohužel přebrat moc nedokážou a tak si k rodičům cestu hledají složitěji. A vzhledem k tomu, že tuhle kritiku starší generace Vietnamců nedokážou moc přebrat ani mladí Vietnamci, tak si asi umíte představit, jak obtížné je to pro Češku.
Snědí všechno
... řečeno trošku s nadsázkou. Nicméně Vietnamci dokážou spotřebovat maximum téměř ze všeho. Když jsem poprvé viděla uvařené kuře, málem jsem z toho měla noční můry. Milé kuře mělo všechno na svém místě, hlavičku i nožičky. Vietnamci z kuřete dokážou spotřebovat téměř všechno, od pařátků, přes vnitřnosti až po hřebínek. A vlastně to platí o všech zvířatech chovaných na maso, vyhazuje se minimum. Naposledy jsem jsem nevěřícně hleděla na mamku přítele, která právě jedla míchu (!!!) kapra a když viděla můj výraz, tak se mě ptala, jestli to nechci ochutnat, že je to dobré. Moje vyděšené kroucení hlavou (jakože teda fakt ne) rozesmálo i tetu, která s námi seděla u stolu.
Sounáležitost
Mamince partnera se porouchalo auto. Jeli jsme pár minut za ní a viděli, jak trčí na velkém kruhovém objezdu. Zastavili jsme, že ji pomůžeme. Během pěti minut zastavilo dalších asi pět aut - řízených Vietnamci, kteří se ptali, jestli je všechno OK a jestli můžou nějak pomoct. Vietnamci prostě drží tak nějak pospolu, pokud to jde. A co se týče rodiny, tak při sobě drží zuby nehty. Pokud se dostanete do vietnamské rodiny, máte jistotu, že za vás dá ruku do ohně i sestřenka z druhého kolene. Nevím, mají to asi tak nějak v krvi. Neznamená to, že všichni Vietnamci navzájem spolu vycházejí dobře, to vůbec ne. Hádají se, pomlouvají se, nenávidí se - stejně jako my. Ale když jsou v úzkých, dokážou se za sebe, asi z nějakého pocitu sounáležitosti, postavit.
Rodina je základ
Jak už jsem naťukla v předchozím bodě - pro Vietnamce je rodina velmi důležitá a členové rodiny by za sebe často snad i dýchali. Ve vietnamském pojetí nejbližší rodina rozhodně neznamená jen maminka, tatínek a děti, ale patří do ni i všichni strejdové, tety, sestřenice, bratranci, prarodiče - a co víc, patří do ni třeba i sestřenice přes koleno nebo prastrýček. Nebo děti bratrance. Nebo vnoučata prastrejdy přes koleno. Tahleta rodinná základna může kdejakého evropana poměrně zaskočit. Je totiž možné, že se tyhle tetičky a strýčci budou do vašeho vztahu plantat (a že budou mít v rodině docela silné slovo). Samozřejmě s dobrými úmysly, nicméně se vám to někdy nemusí zrovna líbit. Z druhé strany budete mít jistotu, že pokud vás tato rodina přijme, tak že za sebou máte spoustu lidí, kteří za vás dají ruku do ohně. Já ještě nejsem ani vdaná a už teď cítím, kolik lidí za mnou stojí, kolik lidí mě má rádo a kolik lidí by se za mě bilo. A řeknu vám, že to vůbec není špatný pocit.
Vietnamština je šílená
I to je věc, která vás může zaskočit. Ve skutečnosti vietnamština prý ani tak složitá není, nicméně pro nás Čechy je to něco absolutně jiného. Nedávno jsem četla článek, kde byla vietnamština (společně s čínštinou, thajštinou a ještě pár dalšími asijskými tónovými jazyky) zařazena vlastně na úplně opačný konec spektra než čeština. Je to prostě jazyk úplně na druhé straně. A přestože globálně vietnamština asi zase tak strašně těžký jazyk není, tak pro nás pro Čechy je jeden z nejtěžších. Stejně tak jako pro Vietnamce je čeština jeden z nejsložitějších jazyků. Nemáme totiž společného, kromě pár slovíček pocházejících z francouzštiny, téměř vůbec nic. Pokud si tedy myslíte, že vietnamsky se za půl roku v pohodě domluvíte, asi narazíte. Naučit se vietnamsky přece jen bude vyžadovat docela značné úsilí. Ale věřím (a spousta lidí to potvrzuje), že naučit se vietnamsky není úplně nemožné.
Úchylná pořekadla
Červenáte se, když někdo vysloví nějaký dvojsmysl? Tady se možná budete červenat pořád. Sex je ve vietnamské společnosti poměrně tabu téma, nicméně dvojsmyslů se lidé většinou nebojí. A spousta vietnamských přísloví a pořekadel je tak sprostá, že se budete stydět už ve chvíli, kdy se je budete snažit v hlavě přeložit. Už jen to, že jedna z nejsprostších vietnamských nadávek v překladu vlastně znamená "mrdám tvojí mámu"...
Polévku ke snídani
Připadá vám to praštěné? Ve Vietnamu se polévka považuje za snídani. A není to jen ledajaká polévka, ale pořádná a vydatná - s kusy masa, se silným vývarem a s pořádnou dávkou chilli. Napoprvé vám přijde šílené, že byste jedli horkou pálivou polévku s masem ráno, navíc třeba ve třiceti stupních Celsia. Ale věřte, že vás tyto "předsudky" velmi rychle přejdou. Není nic lepšího, než pořádná hovězí phở se spoustou chilli ráno nalačno ve vedru. V prvním momentu máte pocit, že asi uhoříte, ale nakonec vás to vlastně zchladí a je vám lépe. Navíc vás to nasytí až do oběda a dodá spoustu energie. Phở bò je vlastně moje nejoblíbenější snídaně!
Ovoce se solí a chilli
Vietnamci jsou tak trochu na chilli ujetí. Pokud si myslíte, že máte rádi pálivé jídlo, pobavte se o tom s nějakým Vietnamcem. Třeba přehodnotíte, co pro vás vlastně znamená "pálivé". Chilli je totiž jednou z hlavních surovin ve vietnamské kuchyni. A překvapivě Vietnamci se solí a chilli jedí dokonce i ovoce. Nejčastěji se jedná o kyselé ovoce, například o limetku, nezralé mango a nebo ovoce quả xấu. Každopádně jsou Vietnamci schopni konzumovat se solí jakékoli kyselé ovoce, stejně jako my jsme zvyklí například solit okurku. Přijde vám to šílené? Mně to vlastně taky připadalo šílené, dokud jsem to nezkusila. Zkuste to. Je to fakt bomba.
Ovoce "quả xấu"
Je všechno naopak
Jste zvyklí, že na návštěvě hostitelka připravuje čaj vám? Je vám blbé přijít do kuchyně hostitelky a začat v její kuchyni vařit? U Vietnamců je to všechno naopak. Protože pravděpodobně budete jedna z nejmladších žen v rodině, tak na vás připadá "povinnost" připravovat čaj pro starší. A ano, dokonce i když jste na návštěvě a vlastně v úplně cizí kuchyni. To stejné platí u pomáhání pozvání na večeři - není neslušné jít do kuchyně a začít hostitelce pomáhat s vařením. Naopak by bylo neslušné se jí na to, jestli nepotřebuje pomoct, ani nezeptat. Zatímco u nás by hostitelka velmi pravděpodobně řekla, že pomoc nepotřebuje, ve vietnamské rodině nějakou tu roli asi dostanete, i když třeba ne moc velkou - třeba pomoct s přípravou zeleniny. Časem celkově zjistíte, že Vietnamci prostě dělají všechno naopak. Dokonce i krájejí naopak. Pokud budete krájet či loupat zeleninu (brambory, okurku, mrkev,...) směrem k sobě, bude jim to připadat opravdu velmi zvláštní. Stejně tak pokud budete směrem k sobě třeba jen balit závitky. Vietnamci dělají všechno "směrem od sebe". A celkově mám vlastně často pocit, že je všechno "postavené na hlavu".
Ale víte co? Berte to pozitivně. Můžu vám zaručit, že vás vztah s Vietnamcem prostě bude bavit. Každou chvíli vás možná něco zaskočí, nicméně už jen proto je malá pravděpodobnost, že se v tomhle vztahu začnete nudit :-).
Další díly seriálu "Vztah s Vietnamcem": Další články, které by vás mohly zajímat: |
Na závěr bych chtěla upozornit na to, že jakýmkoli přeložením a publikováním mého článku bez mého vědomí a souhlasu porušujete autorská práva. Pokud chcete tento článek někde zveřejnit, zeptejte se mě a nějak se určitě domluvíme. Vždyť není nic jednoduššího, než mi prostě poslat email na hogreta@seznam.cz. Je to lepší, než abychom se zase museli dohadovat a pak to nějak oficiálně řešit.
Komentáře
Okomentovat