Deníčkový zápisek, 7.3.2016
Zkouškové za mnou, další semestr v plném proudu. S vietnamštinou stále bojuju, do práce stále chodím a do toho teď ještě trénuju orient, protože nejdůležitější ples sezóny je už příští týden. Vánoce, Silvestr, Nový rok a lunární Nový rok. Jop, a taky v poslední době byly jedny z těch nejdůležitějších buddhistických svátků roku, takže jsem byla i asi třikrát na buddhistické mši. A taky, přestože MDŽ je až zítra, Vietnamci slavili už tuto sobotu. Ale postupně.
Škola a práce
Snažím se rozvrhnout síly a nezanedbávat ani jedno - a zatím mi to docela jde, i když je to o hubu. Většinou to vypadá tak, že ráno vycházím a večer přicházím - a buď jsem celý den ve škole, nebo v práci a nebo dokonce přejíždím a stíhám obojí. Když pak přijdu večer domů, tak programuju, protože ve škole pořád musíme odevzdávat nějaké úkoly a protokoly - a nebo rovnou každý týden píšeme nějaké malé testy. První semestr navazujícího studia jsem nakonec nějak zvládla, mám všechny předměty a dokonce jeden navíc. Teď taky jedu s více předměty, snažím se nahnat kredity, abych se příští rok mohla intenzivněji věnovat diplomové práci a nemusela být celé dny ve škole. Jen tak mimochodem, nakonec jsem si diplomku změnila, původně jsem měla jakési automatické pozicování elementů v grafu či petriho sítích, věnovala jsem tomu celý půlrok, nějaký ten program jsem odevzdala, ale upřímně mě to moc nebavilo. Takže jsem se se svým vedoucím dohodla na změně - s tím, že samozřejmě tuhle "načatou diplomku" musím nějak pěkně ukončit a uzavřít, aby mi mohl za tento semestr pak dát zápočet, nicméně to nebudeme hrotit, když teda vím, že nakonec budu dělat něco jiného. Moje diplomová práce se bude týkat kombinatorické optimalizace, především rozvrhování a plánování (například vytváření rozvrhů pro základní školy, dále pro umělecké nebo speciální školy, které mají na rozvrhy speciální požadavky, jako například nepohyblivé děti, více kantorů - učitelů a vychovatelů - v jedné třídě v jedné hodině atd.). Bude to celé asi dost teoretické a matematické, ale jo, myslím, že tohle by mě mohlo bavit.
Koníčky a volný čas
Na vietnamštinu stále chodím a naštěstí mám pocit, že se trochu posouvám. Už se tolik nebojím mluvit, i když jak kdy, no. Pořád raději mluvím česky, když můžu, ale když není zbytí, už ze sebe nějakou tu větu vypotím. Ve volných chvílích se snažím učit slovíčka. Kromě "kroužku vietnamštiny", který mívám v sobotu, ještě docházím na hodiny houslí a violy. Jupi jej.
Co se týče orientu, tak trénujeme jak o život. Začala plesová sezóna a už tento týden v sobotu 12.3. nás čeká nejdůležitější ples. Tancuju tři choreografie, ve volných chvílích mezi školou a prací došívám kostýmy. Jednu choreografii, kterou tancuju, jsem viděla poprvé včera :-D. Bude to ještě legrace.
Můj "vietnamský život"
Jak už jsem zmínila, v poslední době jsem se účastnila několika vietnamských oslav a buddhistických mší. Navíc jsem u přítele doma už pečená vařená, na večeři k jeho rodičům chodím tak dvakrát, někdy až třikrát týdně. Ale vidím ve všem zase docela posun. Skorotchyně konečně vzala trochu na milost přítelkyni bratra přítele, která je taky Češka a docela mi připomíná mě před nějakými pěti šesti lety. Je mi dost jasné, že to nemá úplně jednoduché a je docela zajímavé sledovat někoho v situaci, ve které jsem byla až donedávna já. Taky je mi jasné, že to nemá úplně jednoduché i z toho důvodu, že je beztak pořád ve všem porovnávána se mnou a že moje jméno chudák asi slyší ze všech stran. Není se čemu divit, lidé, kteří ji teď teprve poznávají, mě už přes pět let znají. Věci, které ona se teď začíná učit, se já učím už několik let. Navíc jsem o několik let starší, už mám za sebou střední školu i nižší stupeň vysoké školy - a jak je známo, Vietnamci si na vzdělání docela potrpí. Je to tedy docela nerovný "boj", nicméně věřím tomu, že to zvládne a že se to časem nějak utřepe.
Uvědomuju si, že jsem nepsala do "deníčku" tady na blogu od Vánoc, takže to asi vezmu ze široka. Štědrý den dopoledne jsem zase tradičně trávila se skorotchyní, dělaly jsme smažené jarní závitky "nem rán" a mám takový pocit, že jsme je dělaly pro půlku Ostravy. Byla jsem hlavní "balič" - začala jsem balit v 7:00 ráno, skončíla jsem ve 13:30 odpoledne. Poslední dvě hodiny už jsem u toho tak nějak postávala, protože mi z toho už docela trpěly záda. Závitky byly všude. A já pak dostala takovou výslužku, že jsme je jedli celá rodina ještě tři dny. Odpoledne jsem pak jela domů a Štědrý večer a další svátky jsem už trávila "klasicky po česku" se svou rodinou.
Silvestr jsem trávila s přítelem na jedné velké vietnamské oslavě. Spousta lidí (možná i kolem 150), spousta dětí, spousta jídla a naprosto obrovský ohňostroj. Myslela jsem, že zboříme terasu a po půl hodině bouchání jsme byli s přítelem polohluší, tak jsme to zabalili a šli k němu domů. Tehdy jsem poprvé projevila u maminky přítele zájem o účast na buddhistické mši, mě osobně to tímhle směrem vždycky hrozně táhlo a říkala jsem si, že bych měla chytit příležitost za pačesy - a kdyžtak budu mít aspoň hezké fotky. Takže silvestrovskou noc jsem přespala u skorotchyně, abychom mohli 1.1.2016 brzo ráno na tu mši (nemyslete si, že je to tak jednoduché, já samozřejmě spala v pokoji přítele, přítel v pokoji svého bratra :-D). Takže hned ráno jsme ještě s maminkou přítele nachystaly jídlo a jeli na mši, na které bylo tak 30-40 lidí. Pro mě to bylo všechno takové dost nové, navíc jsem moc nevěděla, jak se mám chovat a tak. Ale bylo to zajímavé, při mši jsem si četla texty písniček a pomalu jsem začínala chápat, kdy se uklání, kdy se co čte a zpívá a jak to vlastně celé funguje.
Oslava nového lunárního roku proběhla v sobotu 6.2. 2016, tedy dva dny před novým rokem. V pátek před oslavou jsem ještě byla pomáhat s přípravou tradičního novoročního jídla "bánh chưng" - koláče zabaleného v listu. Tyhle koláče se totiž potom vaří přes noc asi 12 hodin, proto se s tím muselo začít dost dopředu.
Na oslavě nového lunárního roku mohlo být tak 200 lidí. Jedlo se, fotilo se, probíhal program na pódiu. Tento rok jsem se strejdou nenechala přemluvit, když po mě chtěl, aby s ním zpívala nějakou vietnamskou písničku a taktně jsem mu vysvětlila, že fakt vystupovat nechci. Vzal to sportovně, nicméně jsem se "pódiovému číslu" stejně úplně nevyhla, protože jsem zase byla vyzvána, ať při rozdávání "lì xì" (červené obálky s penězi) přečtu nějakou básničku. A když už jsem na tom pódiu byla, tak se toho ti dva strejdové - moderátoři - hned chytli a vlastně mě donutili před všemi těmi lidmi mluvit vietnamsky a ještě se vietnamsky představit jako dcera maminky a tatínka od přítele. Srandy kopec :-D. No, aspoň jsem dostala další stokorunu v "lì xì" navíc.
Tento rok jsem poprvé byla u přítele i přímo na nový lunární rok (nejdůležitější svátek roku pro Vietnamce, něco jako naše Vánoce, Velikonoce a Silvestr dohromady). S maminkou přítele jsem vařila jídlo pro zemřelé předky, odpočítali jsme "půlnoc" (která tady v ČR byla v 18:00), vzájemně si popřáli šťastný nový rok, dostali jsme "lì xì" a šli na návštěvy - kde jsme večeřeli, dostali další "lì xì" od strýčků a tetiček a tak.
Druhý den jsem opět se skorotchyní jela na buddhistickou novoroční mši (to je docela zajímavé mít za rok 2x novoroční mši k 1.1.2016, že? :-D). Tentokrát tedy novoroční podle lunárního kalendáře. Bylo tam asi 50 lidí. Mši vedla nějaká buddhistická mniška (že je to mniška a ne mnich jsem pochopila, až když poprvé promluvila do mikrofonu, když má člověk oholenou hlavu a je zahalený skoro celý do roucha, tak se u něj pohlaví opravdu rozeznává docela obtížně). Byla milá, když jsem se po mši za ní šla poklonit (a dostala jsem nějaké dary), tak se mě vietnamsky zeptala, jestli umím vietnamsky (celá mše byla ve vietnamštině), tak jsem ji vietnamsky řekla, že ne :-D. Tak nevím, jak si to celé pobrala :-D. Pak jsem se najedla a jela rychle do školy.
Další buddhistický svátek se slavil pár dní poté, 13.1.2016 lunárního kalendáře, takže 20.2.2016 našeho kalendáře. Pokud jsem to pochopila dobře, tak tento svátek (který spadá na 15. den v prvním měsíci lunárního kalendáře) je společně s nějakým dalším, který spadá někdy na léto nejdůležitějším buddhistickým svátkem roku. A na mši to šlo rozhodně vidět, tentokrát tam bylo asi dokonce přes 100. Byli pozváni dva buddhističtí mniši, kterou celou mši vedli, dále byli pozváni další důležití lidé, kteří dostávali květiny a celkově byla celá ceremonie hodně slavnostní. Část obřadu se odehrávala venku, kde se zpívalo a tak, vevnitř měl potom jeden z mnichů asi hodinový proslov. Asi byl ten proslov i vtipný, protože lidé se občas i srdečně zasmáni. Já rozumněla občas slovo, takže jsem měla dost času na zkoumání oblečení mnichů a celkově na zkoumání všeho okolo. Pak jsem si vystála řadu a dostala jsem zase nějaké dary.
Kdo mě najde, má zlatého bludišťáka :-P
V sobotu 5.3. se konala oslava MDŽ - tedy dne žen, vietnamsky Ngày Quốc Tế Phụ Nữ. Oni vlastně Vietnamci pořád něco slaví a spoustu věcí slaví dvakrát - jak podle našeho solárního, tak podle lunárního kalendáře. Takže nejenom, že slaví Nový rok dvakrát, ale oni slaví i den žen dvakrát - jednou někdy v listopadu a podruhé 8. března. Bylo mi řečeno, že si mám na oslavu vzít šaty "áo dài", ale protože minule už jsem ty měla růžové, tak jsem tentokrát vzala bílé "klasičtější" s upnutým límečkem (a celkově dost upnuté) a nemohla moc dýchat :-D. Obdivuju Vietnamky, že to vydrží, mě se tyhle šaty moc líbí, ale kdybych to v nich měla vydržet déle, než čtyři hodiny, asi bych se na to vykašlala :-D.
Nejbližší budoucnost
Jak už jsem zmínila, za šest dní je ples, na kterém tancuju tři choreografie, takže momentálně trénuju a došívám kostýmy. Pak se budu věnovat především škole, práci a vietnamštině. Musím začít dělat na té diplomové práci. I když je pravda, že na tu další sobotu už mám domluvené, že v nějakém fitku udělám hodinu bříšního tance pro začátečnice, tak i na to se asi budu muset chvilku připravovat. Přes Velikonoce jedu s mamkou do lázní, kde si pár dní pobudu a odpočinu (a zase se na chvíli pořádně nadechnu:-D), už se na to upřímně těším. No, a po Velikonocích letí přítel služebně do Amsterodamu, ale naše firma mu zaplatí dvoulůžkový pokoj, takže se Hogretka rozhodla, že poletí taky :-D. No co, pracujeme ve stejné firmě, takže si to můžu dovolit. Sice si všechno kromě čtyř nocí ubytování budu muset zaplatit, ale bereme to i jako takovou menší dovolenou, pobyt si protáhneme a celkově v Holandsku strávíme 7 dní. Takže na to se už taky hodně hodně těším. No, sečteno podtrženo, mám před sebou spoustu věcí, na které se těším, a za sebou spoustu zážitků, na které budu ráda vzpomínat :).
Komentáře
Okomentovat