Vyjadřování citů ve vietnamské rodině
Dnes bych se chtěla zabývat tím, jaké jsou rozdíly mezi vyjadřováním citů ve vietnamských a českých rodinách, protože je to to, co může spoustu lidí, kteří mezi Vietnamce proniknou, dost překvapit. Doufám, že vám dnešní článek pomůže trochu více pochopit vietnamskou mentalitu a že se třeba dozvíte něco nového.
Pokud v něčem spatřuji velký rozdíl mezi českou a vietnamskou rodinou, tak je to rozhodně vyjadřování citů. Je to možná proto, že jsem vyrůstala v rodině, kde si lidé často říkali, že se mají rádi. Moje mamka je prakticky moje nejlepší kamarádka, často ji říkám, že ji mám ráda a vlastně se v rodině i často objímáme. Mamka mě podporuje ve všem, co v životě udělám, nikdy mě s nikým nesrovnávala, za úspěchy mě chválí a prakticky mi pořád říká, že jsem ta "nejlepší dcera pod sluncem". Ale není to jen o vztahu nás dětí k rodičům, ale i mezi rodiči. Často jsem svědkem toho, že si mamka s taťkou dají pusu třeba jen tak na uvítání. Proto pro mě byl poměrně "šok", že ve vietnamských rodinách se tohle většinou moc neděje.
S mamkou v Chorvatsku
Vietnamci si obecně city tolik nevyjadřují. Ti mladí, kteří tady vyrůstají, jsou v tomhle už skoro jako Češi, takže v tomhle rozdíl nevidím, ale teď mluvím spíš o těch starších Vietnamcích. Nikdy v životě jsem neviděla starší manželský pár, který by si "jen tak" dal pusu. O to více mi pak přijde zvláštní, že když se ten stejný manželský pár má fotit, tak na fotkách vypadají jak na líbánkách - to se pusinkují, na facebooku si fotky orámovávají srdíčky, ale... Ale prostě mi přijde, že v běžném životě city ukazovat neumí. A možná proto mi tohle pusinkování na facebooku jako taková "póza".
Což ovšem neznamená, že se nemají rádi. Vím o svém příteli, že svoji mámu opravdu moc miluje. Kdyby ji někdo ublížil, zabil by ho. A zároveň jsem ho v životě neviděla jí dát pusu nebo jí obejmout. A i obráceně - myslím, že mamka příteli taky nikdy v životě ani neřekla, že ho má ráda. Oni to vědí, ale neříkají si to, prakticky si to moc ani nevyjadřují. Tohle naprosto "naruby obrácené" (ne)vyjadřování citů mě ze začátku dost mátlo, Vietnamci pak v rodině někdy vypadají poměrně chladní.
Dvě maminky vedle sebe. Poznáte, která je moje a která přítelova?
Vietnamci si vyjadřují lásku spíš starostí o sebe (máma, která rodině navaří dobrou večeři atd.). A kritikou. Je to ten důvod, proč spousta mladých Vietnamců svým rodičům moc nerozumí. Když totiž otec dítěti místo pochvaly řekne, že musí makat (např. ve škole) ještě víc, aby byl lepší než syn od souseda, prakticky tím - dost podivným způsobem - vyjadřuje lásku. Některé děti dokážou pobrat, že "tatínek je sice přísný, ale dělá to pro moje dobro a i přesto ho mám moc rád", ale v mnohých rodinách tohle chování staví mezi rodiči a dětmi téměř nepřekonatelnou bariéru. Přece jen vietnamské děti, které vyrůstají zde, tak trochu potřebují, aby jim rodiče vyjadřovali lásku i tím "evropským" způsobem.
Pobývání ve vietnamské rodině mě v mnohém obohacuje. A je fajn, když to funguje i obráceně. Nedávno jsem si řekla, že svoji budoucí vietnamskou rodinu v tomhle trošku počeštím. Občas jen tak mamku od přítele obejmu. Je to docela zvláštní, jde z ní cítit, že vůbec netuší, co má vlastně dělat a je z toho docela nesvá. Z druhé strany z ní je ale zase cítit, že je fakt ráda - a dokonce začala být "kontaktnější" i sama od sebe (po promocích mi dala takovou pusu, že mi pak moje mamka musela drhnout její rtěnku z mého líčka). Je to takový můj malý sociální experiment - a myslím, že to docela funguje.
Další články, které by vás mohly zajímat: |
Jak říkám, Vietnamci prostě city vyjadřují jinak a podle mě se nedá říct, že nějak "špatně". Prostě jinak. Každopádně mi mnohem více vyhovuje "český" způsob vyjadřování lásky a jsem si jistá, že až budu mít děti, tak jim budu říkat, jak moc je miluji, klidně každý den. A to stejné ve vztahu. Chci svého přítele držet za ruku a políbit ho kdykoli, kdy to tak budu cítit, nejen na fotkách. A v "počešťování citů" své vietnamské rodiny budu pokračovat tak dlouho, dokud mě maminka od přítele nebude pokaždé vítat vřelým objetím (což je běh asi na několik desítek let). A pak vám o tom napíšu.
S babičkou partnera
Komentáře
Okomentovat