Važ si studijního života...
... protože až nastoupíš do práce, bude to stokrát horší. Pár měsíců před státnicemi jsem tuto frázi (v různých podobách) slyšela hned z několika různých zdrojů. Jak si mám aktuálního stavu vážit, protože pak už celý život budu chodit do práce, už žádná svoboda, žádný bezstarostný život. Nyní pracuji na plný úvazek už skoro čtyři měsíce. Tak jsem se rozhodla se s vámi podělit o to, jak to celé vidím já.
Vidím to tak, že ti lidé, kteří říkají tyhle fráze, buď nikdy nestudovali vysokou školu, nebo vysoká škola (popřípadě obor) byla pofidérní (popřípadě to byli tak trochu "flákači") a nebo jsou už starší - a tak časem trochu vytěsnili "špatné vzpomínky" a pamatují si jen ty dobré. Jinak si to prostě nedokážu vysvětlit. Přestože u mě ty poslední měsíce byly dost hektické a docela složité na všech frontách (státnice, nová práce, pracovní cesta do Finska, Vietnam, svatba, úřady spojené se svatbou s cizincem, rekonstrukce bytu, stěhování, úmrtí v rodině, ...), tak přes to všechno nemám pocit, že studenská léta pro mě byla nějak jednodušší, než ta "dospělácká". A to dokonce přestože si myslím, že jsem vždy byla docela "studijní typ", jedničkářka a dokonce jsem nějakou chvíli uvažovala, že bych ve studiu pokračovala a udělala si doktorát.
A to jsem se někdy docela bála toho, jaké to bude, až budu muset denně 8 hodin pracovat, nemít prázdniny a muset spoléhat sama na sebe. Dospělácký život zněl přímo děsivě. Moc dospěle, moc zodpovědně. A víte co? Bála jsem se zbytečně. Vysvětlím proč.
Když to tak člověk vezme, 8 a půl hodiny denně v práci se až tak moc neliší už jen od kdejaké střední školy - už i na střední škole studenti stráví 8 hodin denně ve škole. Škola pro mě ale vždy byla poměrně nekončící "dřina". Zatímco v práci skončím a když si práci nechci tahat domů, tak nemusím, tak škola pro mě v půl čtvrté odpoledne rozhodně neskončila. Pořád mě něco tlačilo v zátylku, musela jsem přemýšlet, co ještě musím udělat, co mě ještě čeká, jaké práce ještě musím napsat, jaké písemky a zápočtové testy kdy píšeme, co se ještě musím naučit... A hlavně jsem se pak celé večery musela učit.
V práci je to jiné. Je to na mně. Odpracuju si svých 8 hodin. Někdy se mi tak úplně nechce, tak jdu domů dřív, a odpracuju si to třeba večer. Nebo jindy. Každopádně když chci, můžu po osmi hodinách v práci jít domů a úplně vypnout. Nemyslet na práci. A večer si můžu lehnout a číst si knížku. Nějakou úplnou odpočinkovou blbost. Žádné vědecké články, žádná těžká literatura a žádná skripta. Bože, to je tak super!
Za mě - do školy už bych se nevrátila. Minimálně v nejbližší době. Práce mi maximálně vyhovuje, jsem mnohem více pánem vlastního času. A mám méně stresu. Kolektiv je super, kolegové jsou super (a doufám, že nezpychnou, až si tohle přečtou :-P) a celkově se mi mnohem lépe vstává s tím, že jdu do práce, než když jsem vstávala s tím, že musím do školy. Ani si neumíte představit, jak mě kecy typu "jóó, studenská léta, to je nejkrásnější období života" vytáčely, když jsem je slýchávala těsně před státnicemi, kdy jsem měla nervy v kýblu a denně jsem se tak 14-16 hodin učila.
Další články, které by vás mohly zajímat : |
Vzkaz pro vás - pokud ještě studujete a někdo se vám snaží namluvit, že právě prožíváte nejkrásnější období vašeho života, zatímco vy nevíte, jestli bude lepší se utopit a nebo skočit pod vlak, pusťte to jedním uchem tam a druhým ven. Ti lidé většinou moc neví, o čem vlastně mluví. Ten dospělácký život zase taková hrůza není - a může být i opravdu fajn.
PS: Protože je to všechno kolem mě opravdu hektické, nejsem zatím schopná psát články pravidelně. Snažím se ovšem pravidelně přispívat na facebooku (https://www.facebook.com/hogreta/) a instagramu (https://www.instagram.com/petra.hogreta/), protože je to pro mě trochu jednodušší a rychlejší, než napsat článek. Tak kdyby vám mně bylo smutno, můžete se kouknout tam :-P.
Komentáře
Okomentovat