Jedna velká Čína
Ačkoli Čínu někdy navštívila jen hrstka z nás, člověk má někdy pocit, že se i u nás slovo "čína" skloňuje poměrně často. A poměrně často i ve spojení, které s tou opravdovou Čínou nemá vůbec nic společného. Celkově mám někdy pocit, že my Češi nazýváme "Čínou" snad všechno, co leží od Turecka na východ.
"Hele, támhle jde nějaký Číňan."
Málokterý Čech dokáže rozeznat Číňana od Vietnamce, Japonce, Korejce, Thajce či třeba Kambodžana, takže všechno, co "má šikmé oči", dostane označení "Číňan". Ok, budiš, tohle se ještě dá pochopit. Ale dostávají mě jedinci, kteří, když je člověk upozorní, že se o Číňana opravdu nejedná, vyrukují s: "To je jedno, vždyť je to všechno stejné." Ne, není to všechno stejné. Kdyby mě někdo označil za Němku, Polku, Italku, Španělku nebo třeba dokonce za Rusku s tím, že "to je jedno, protože je to všechno stejné", taky by se mi to dvakrát nelíbilo. Takže ne, Asiat opravdu neznamená Číňan. Doporučuju projet se prstem po mapě Asie.
"Dáš si čínskou polévku?"
Docela by mě zajímalo, proč se u nás v ČR instantní nudlové polévce říká "čínská". Jasně, i v Číně se samozřejmě jí instantní polévky. Nicméně ty, které jsou dováženy k nám, čínské nebývají. V obchodě nejčastěji seženete vietnamské nebo thajské nudlové polévky. A nebo - teď se podržte - maďarské, slovenské, ukrajinské či jiné EVROPSKÉ instantní nudlové polévky. Opravdovou čínskou čínskou polévku (a dvakrát "čínskou" jsem napsala záměrně) jsem u nás ještě nikdy neviděla.
"Když si teda nedáš čínskou polévku, co si dát čínu?"
Jak vidím v nějakém českém jídelníčku napsáno "čína", mám k tomu předsudky a většinou mě daná restaurace hned odradí. Proč? Protože my Češi smícháme dohromady nějakou zeleninu, masové nudličky, zalijeme to sójovou omáčkou (a v lepším případě tam ještě aspoň přisypeme pár arašídů) a tadáááá, máme čínu. Číňan by se asi hodně divil. Číňan by to asi nerozdýchal. Jasně, Číňané mají spoustu receptů na "směsi", nicméně to opravdu neznamená, že když na jedné pánvi smíchám dohromady všechno, co mi doma zbylo, že jsem právě vykouzlila "čínu". Ne, vykouzlila jsem směs se zbytků, můžu to nazývat "mišmaš", můžu to nazývat "nudličky se zeleninou", můžu to nazývat "co dům dal", můžu to nazývat "žrádlo pro psa", můžu to nazývat "vařím jako Babica", ale s čínským jídlem to nemá nic společného.
"Nemluv na mě čínsky."
Je poměrně zajímavé, že ačkoli u nás zase tak velká čínská komunita není, tak se ujalo slovní spojení "mluvit čínsky" ("nemluv na mě čínsky!", "mluvím snad čínsky?!", "jseš Číňan nebo co?", ... ). Chápu, že čínština je pro Čecha nesrozumitelná, ale to je spousta jazyků. Tak proč, když něčemu nerozumíme, to připodobňujeme jazyku, se kterým se většina z nás pořádně nikdy nesetkala a tak vlastně ani neví, jak zní? Mně osobně by se třeba mnohem více líbilo slovní spojení "nemluv na mě maďarsky". Protože tohle je pro mě jazyk, kterému absolutně nerozumím a přijde mi naprosto šílený. Navíc je Maďarsko poměrně blízko a tak jsem měla tu čest se třeba snažit domluvit s Maďarem. Ale kolikrát v životě jsem mluvila s Číňanem?
Další články, které by vás mohly zajímat: |
Všímáte si, jak často používáme slovo "čína"? A to jsem určitě nezmínila všechny případy. Zkuste to chvíli pozorovat a možná se budete divit stejně, jako já. A pokud vás napadne ještě něco, co jsem nezmínila, určitě se podělte v komentářích :-).
PS: A nebuďte hnidopichové, vždyť je to jen legrace, opravdu nic v tomto článku nemyslím ve zlém:-P.
Komentáře
Okomentovat