Závist, závist, závist. Ale co to vlastně je?
V poslední době se kolem tohoto slovíčka točí snad úplně všechno. Neustále se navzájem porovnáváme, hodnotíme, kdo se má líp a kdo si co víc zaslouží a nakonec se navzájem obviňujeme ze závisti. Jenomže co to ta závist vlastně je?
Když už jsem si vybrala negativní téma, tak tady aspoň šoupnu fotku pozitivní přírody :)
I když si teď trochu rýpnu do vlastního tábora, tak musím říct, že my Češi jsme dosti závistivým národem. Někdy už závist považujeme za něco tak přirozeného, že už ani nerozeznáme, že se jedná o závist. A naopak - pokud někdo něco zkritizuje, pak v tom závist hledáme, i když to s ní nemusí mít vůbec nic společného.
"Já musím dělat tohle a mám z toho jen tohle, a ty tohle dělat nemusíš a máš z toho mnohem víc!"
Závist začíná tam, kde začneme ostatní srovnávat sami se sebou a snažíme se upozorňovat na to, že se máme hůř i když bychom se tak mít neměli (protože pro to třeba více děláme, víc pracujeme, víc studujeme, víc si to zasloužíme,...). Ano, tohle je závist, je mi líto. Jasně, je nespravedlivé, že kamarád ze školy má každý půlrok ten nejlepší mobil a nemusí pro to nic udělat, protože mu ho koupí rodiče, zatímco já dřu na brigádě a takový mobil si nemůžu dovolit ani za tři roky (a za ty tři roky ten mobil už dávno nebude nejlepší). Ale tak to prostě je, svět je nespravedlivý, smiřte se s tím. Čím dřív se s tím smíříte, tím líp pro vás. Nemáte prostě žádné právo soudit, co váš spolužák může mít nebo nemůže, popřípadě jestli si to zaslouží nebo ne. To je jeho věc. Stejně tak je jeho věc, jak k tomu přišel, pokud to nebylo nelegální cestou. Tak má nový mobil, svět se z toho nezboří. Nezávistivý člověk tohle vůbec neřeší, je mu to jedno, protože se ho to vůbec netýká. Můžete tisíckrát probírat, jak je to nespravedlivé, jak si neváží peněz, jak je líný, jak ho rodiče rozmazlují, jak ... Ale furt je to jen a jen jeho věc, všem ostatním je do toho velké prd. Pokud to někomu leží v žaludku, je to závist. Proč místo bědování, jak je svět nespravedlivý, mu to prostě nepřejete?
Co si ale mnozí lidé se závistí naopak pletou, je kritika a vyjádření osobního názoru. Když řeknu, že "tamta celebrita utrácí peníze za blbiny", nemůže mě přece nikdo obvinit z toho, že jen závidím. Jen jsem vyjádřila svůj osobní názor. Něco jiného by bylo, kdybych nadávala na celebritu za to, že ona dostává peníze za nic, pak je všechny rozháže za blbiny a JÁ musím být od rána do večera v práci a JÁ si tolik peněz poctivou prací nevydělám asi nikdy. Vidíte ten rozdíl mezi vyjádřením osobního názoru a závistí? (popřípadě si za slovíčko "já" můžete dosadit slovo "my" - například "my Ostraváci", "my Češi", "my bílí", "my fanoušci fotbalu", "my vyznavači náboženství duhového poníka",...)
A teď ruku na srdce, kolikrát jste "brečeli" nad nespravedlností světa - kolikrát jste se litovali za to, jak se někdo jiný má dobře, zatímco vy se máte hůř, i když si štěstí zasloužíte mnohem víc? Kolikrát jste nadávali na to, jak někdo jiný dostane peníze, zatímco vy nedostanete nic? Kolikrát jste se vztekali proto, že někdo dostal nějakou výhodu, zatímco vy jste žádnou výhodu nedostali? A když si to takhle přečtete, není vám až blbě z toho, jak je tohle smýšlení vlastně sebestředné?
Další články, které by vás mohly zajímat: |
Musím se opakovat - svět je nespravedlivý. Nezměníte to. Někdo prostě pro něco musí tvrdě dřít, zatímco jiný pro tu stejnou věc nemusí hnout ani prstem. Smiřte se s tím. Naučme se býti přejícnými. Přejme ostatním štěstí/úspěch/lásku, i když se nemůžeme zbavit pocitu, že si to zaslouží méně než my. Neporovnávejme, co si kdo zaslouží či nezaslouží, a prostě ostatním ze srdce přejme jen všechno dobré. A třeba to pak příště budou ostatní lidé přát zase nám.
Komentáře
Okomentovat