Vztah s Vietnamcem, 3.díl: Učit se, učit se, učit se
Ze začátku vztahu si možná budete říkat, že se "česko-vietnamský" pár od toho čistě českého zase nemůže tolik lišit. Ale časem zjistíte, že se neustále, i po letech, musíte učit něco nového a že neustále narážíte na nové a nové překážky.
Vaření a jídlo
S přítelem jsem přes sedm let a pořád mě v kuchyni něco překvapuje. Až si říkám, že to přece není možné, vždyť tolik potravin snad ani není. Hravě jsem si dokázala poradit s hůlkami, rybí omáčky se nebojím a znám asi tak dvakrát víc bylinek, než jsem znala předtím - tak jak je možné, že to pořád nestačí? Pořád je to málo. Každou chvíli na mě vybafne nějaká nová potravina, o které nevím, jak jí připravit. Potravina, kterou jsem v životě neviděla...
A nejhorší je, že i když tu danou potravinu znám a vím, jak ji připravit, tak nakonec zjistím, že ji Vietnamci připravují úplně jinak. Vždyť oni dokonce i krájí naopak. Kontrolní otázka - když něco krájíte, krájíte směrem od sebe nebo k sobě? Nebo třeba jak škrábete brambory - od sebe nebo k sobě? A když chcete něco zabalit do rolády/závitku, balíte směrem k sobě nebo od sebe? Já dělám všechno směrem k sobě. Vietnamci dělají všechno směrem od sebe. Nejsem tak vlastně schopná pořádně ani oškrábat okurku :-D.
Co se týče jídla, už jsem si docela zvykla se ničemu nedivit. Jsem vděčný strávník a nejsem žádná rozmazlená frfňa, nedělá mi problém ochutnat cokoli. Ale musím se vždy učit nejenom to, jak tu danou věc připravit, ale dokonce i to "jak" ji jíst. Které potraviny můžu strčit do pusy celé a které musím okusovat po kousíčcích. Které potraviny si mám namočit do které omáčky. Jakým způsobem obírat maso z kosti. Jak se mám u toho jídla chovat. A s trochou nadsázky i to, jak rychle mám kousat.
Snaha o rozbalování rýžových koláčů bánh chung
Tradice
Stejně tak jako na mě často vybafne nějaká nová potravina, tak na mě občas vybafne i úplně nová tradice, o které jsem zatím vůbec nic neslyšela. Jsem zvyklá, že se dávají květiny a potraviny na oltářek zemřelé babičky a dědečka, už vím, že vždy musí být od každého druhu lichý počet a že i počet druhů musí být lichý. Už vím, že se předkům i pálí "umělé" peníze, už vím, že symbolem oslav nového roku je rýžový koláč bánh chung nebo rozkvetlá broskvoň/kumkvat/meruňka, už vím... Ale když mi maminka přítele před půl rokem líčila, jak taťka pojede do Vietnamu a protože je babička (jeho maminka) už mrtvá sedm let, tak se vyhrabe, její kosti se očistí, uloží se do jiné "rakve" a znova se pohřbí na jiném místě do rodinné hrobky, docela jsem valila oči. Morbidní představa. Nicméně různých kuriózních tradic je spousta, většinu z nich pořádně neznají ani mladí Vietnamci žijící v ČR. Pořád je co poznávat.
Jazyk
Jestli se člověk něco fakt musí hodně učit, je to jazyk. Pro nás Evropany je to něco tak příšerně odlišeného od toho, co známe (ať už od vlastního rodného jazyka a nebo i od jazyků, které se běžně učí ve školách), že to chce opravdu hodně a hodně let a hodně a hodně trpělivosti.
Pár knížek a publikací, které mi pomáhají při učení
Lidé a vietnamská komunita
Začínám si zvykat na to, že mě znají lidé, které já vidím snad poprvé v životě. Hlásí se ke mně, zdraví mě, ptají se mě na různé věci. Blbé je, že já cizího člověka pořádně nedokážu ani pozdravit, protože nedokážu odhadnout, jak je starý (a to je při oslovování ve vietnamštině prostě zásadní, bez toho člověka opravdu ani pozdravíte). Takže se musím učit zapamatovávat si obličeje a odhadovat věk. Navíc se musím učit, jak se ve společnosti chovat a jak mám vůbec s Vietnamci komunikovat.
Další díly seriálu "Vztah s Vietnamcem": Další články, které by vás mohly zajímat: |
Mám vlastně jediné štěstí - jsem Češka a moc se ode mě nečeká. A teď to myslím v tom nejlepším smyslu. Díky tomu, že jsem Češka, je mi hodně věcí odpuštěno, vysvětleno, ukázáno - a často stačí, že se prostě snažím. Kdyby například neuměla vařit dvacetiletá Vietnamka, byli by k ní mnohem přísnější. Nade mnou většinou mávnou rukou, pomyslí si: "Ona je Češka, nemůže to umět, ale určitě umí něco jiného... tak jí to naučíme." Když vidí, že mám snahu se učit, vždycky se snaží mi danou věc vysvětlit a pomoct mi. A tak se mi učí opravdu dobře.
Na závěr bych chtěla upozornit na to, že jakýmkoli přeložením a publikováním mého článku bez mého vědomí a souhlasu porušujete autorská práva. Pokud chcete tento článek někde zveřejnit, zeptejte se mě a nějak se určitě domluvíme. Vždyť není nic jednoduššího, než mi prostě poslat email na hogreta@seznam.cz. Je to lepší, než abychom se zase museli dohadovat a pak to nějak oficiálně řešit.
Komentáře
Okomentovat