Co nechápu na Češích a na vztazích Čechů k Vietnamcům
Delší dobu se pohybuji tak nějak na hranici česko-vietnamské společnosti. Ne vždy je to jednoduché. Obě dvě strany vlastenecky bráním a obou dvou stran si moc vážím. Kdyby hráli Češi proti Vietnamcům zápas v hokeji, asi se zblázním, protože bych netušila, komu fandit. Dnes jsem se rozhodla vypíchnout to, co mi vadí na té české straně ve vztahu k té vietnamské straně.
1. Slovo "ťaman"
Opravdu by mě zajímalo, odkud tohle slovo vlastně pochází. Stejně tak by mě zajímalo, odkud pochází sloveso "ťing, ťang, ťong". Vietnamci totiž jaksi nemají písmeno "ť" a spousta z nich písmeno "ť" ani nedokáže vyslovit (kor těch, kteří žijí tady - tedy jsou ze severu Vietnamu). Vietnamština tedy "ťing, ťang, ťong" nemůže ani připomínat. Tak jakto?
2. Názory typu "rasy by se neměly míchat"
S tímto názorem jsem se setkala už mnohokrát nikdy mi nebyl nikdo schopen říci, proč konkrétně je "míchání ras" špatné, čím a komu tím konkrétně ubližuji a koho tím konkrétně nějak omezuji.
A vlastně - co je komu do toho? Copak člověk může ovlivnit, do koho se zamiluje? Jak si může cizí člověk vůbec dovolit cizím lidem říkat, koho smí a koho nesmí milovat? Jak si může cizí člověk vůbec dovolit soudit? Já si myslím, že by si každý měl zamést především před vlastním prahem a starat se především sám o sebe. Nikdo nikoho do vztahu s příslušníkem jiné rasy nenutí, nikdo nikomu neříká: "Neměl bys mít děti se stejnou rasou, není to dobré, neobohacuje se tím genofond, vaše děti mají větší pravděpodobnost genetických poruch, můžou být nemocné a hloupé, ...". Tak proč má někdo potřebu poučovat úplně cizí lidi o tom, s kým by se měli a neměli "pářit"?
3. Tykání Vietnamcům
Pro Vietnamce je hierarchie ve společnosti mnohem důležitější (a cítí ji mnohem intenzivněji), než pro nás Čechy. Zatímco my máme jen tykání a vykání, tak Vietnamec může druhého člověka oslovit snad minimálně dvaceti způsoby - a záleží to na pohlaví, na přesném věku (třeba člověk ve věku staršího sourozence mého otce má jiné oslovení než člověk ve věku mladšího sourozence mého otce), na postavení ve společnosti či na postavení v rodině... Je mi proto strašně trapně, když slyším, jak někdo například tyká mamce mého přítele (a že takových lidí není málo!!!). Nikdo z nich neví, čím vším si prošla, nikdo z nich neví, co všechno v životě dokázala a co všechno obětovala, ale dovolí si ji tykat? Normálnímu, dospělému, padesátiletému člověku? Jenom na základě barvy kůže?
Hodně lidí argumentuje tím, že jim Vietnamci také tykají. No jo, ale proč? Co myslíte, že bylo dřív? Myslíte, že Vietnamci Čechům tykali dříve, než se vůbec od Čechů naučili česky? To asi ne, co? Vidím to právě na své skorotchyni. Kvůli toho, že ji spousta lidí tyká, tak v tom má úplný bordel. Občas vykne a občas tykne, prostě tak nějak náhodně, jak to má na jazyku. Očividně nechápe rozdíl. A víte co? Já nemám prostě to srdce ji vysvětlovat rozdíl mezi tykáním a vykáním. Proč? Protože by pochopila, kolik lidí se k ní chová nadřazeně a arogantně, kolik lidí ji tyká. A za to je mi tak strašně trapně a smutno, že je možná lepší, že žije ve sladké nevědomosti.
Je dobré si uvědomit, že Vietnamci se učí česky od nás Čechů. Když jim budeme tykat, budou nám také tykat. Nebylo by přece jenom lepší chovat se k nim jako k ostatním lidem? A prostě jim vykat stejně, jako vykáme jakékoli české prodavačce?
4. Stěžování si na Česko
Máme krásnou přírodu, žádné větší přírodní katastrofy (tsunami, tornáda, zemětřesení), můžeme jít jen tak po lese a sednout si na pařez, aniž bychom se báli, že nás hryzne nějaký smrtelně jedovatý pavouk nebo had, nemáme žádný hmyz, který přenáší smrtelně nebezpečné choroby, máme čistou vodu, dostatek jídla. Není tady ani moc zima ani moc teplo, ani moc vlhko ani moc sucho. Rodíme se do země, kde máme všichni právo na vzdělání a všichni máme skoro stejné možnosti - bez ohledu na pohlaví, finance, důležitost naší rodiny,... Vlastně je tady krásné místo k životu - kdyby nebylo určitých lidí. Proč zrovna Češi jsou tak často nespokojení a nenávistní, když se tady vlastně máme ve srovnání se skoro celým světem fakt dobře?
5. Všichni do jednoho pytle
Nemám ráda "házení do jednoho pytle". Vietnamců je na světě přes osmdesát milionů - to je více než osmkrát více, než nás Čechů. Jen si představte, kolik rozdílných lidí mezi námi Čechy je. Kolik je mezi námi vrahů, kolik je mezi námi zlodějů, ale také kolik je mezi námi poctivých lidí, kolik je mezi námi lidí, kteří pomáhají,... Opravdu si stále myslíte, že všichni Vietnamci pěstují marihuanu? Všichni Vietnamci prodávají drogy? Všichni Vietnamci okrádají lidi? Všichni Vietnamci prodávají padělky? Opravdu si někdo může myslet, že je to tak jednoduché? Že může být osmdesát milionů lidí úplně stejných?
6. "Jakto, že se za ta léta ještě nenaučili česky?!!"
Ne všichni Vietnamci tady nejsou několik let. Často se setkávám s názorem: "Jak je možné, že se za tolik let nenaučili česky?!". Přijde mi to hloupé. Vietnamci, kteří tady jsou třicet let, samozřejmě umí česky docela obstojně. Vietnamci, kteří tady studují nebo studovali, ti často mají českou slovní zásobu snad ještě větší, než mnozí Češi. Jenomže jsou tady i lidé, kteří jsou tady třeba jen půl roku. Nebo měsíc. Nebo rok. Opravdu tady nejsou všichni Vietnamci stejně dlouhou dobu. To, že pro nás Čechy vypadají všichni stejně ještě neznamená, že všichni jsou jeden.
A když už jsou tady někteří Vietnamci několik let a neumí česky - tak to asi znamená, že tu češtinu asi tolik nepotřebují. Často se setkávám s názory, ať si najdou doučování a naučí se pořádně česky. No jo, ale proč? A kdy? Jsou Vietnamci, kteří pracují od rána do noci, nemají žádný volný čas, takže opravdu nemají čas chodit na doučování češtiny. A často tu češtinu vlastně ani nepotřebují. Pohybují se mezi svými, ve své komunitě, s Čechy se vlastně ani pořádně nesetkávají a nemají důvod s nimi komunikovat. A když už, tak jim stačí pár základních slov. A ti, kteří se s Čechy setkávají a důvod s nimi komunikovat mají, tak na nějakým způsobem komunikovat dokáží - dokáží se domluvit. A snaží se česky učit. Co víc chcete?
Přijde mi to pokrytecké. Přijde mi pokrytecké, když někdo po Vietnamcích požaduje bezchybnou češtinu a za jejich snahu o češtinu se jim posmívá. Od dětství se v hodinách cizího jazyka ve škole učíme, že je důležité, že se domluvíme, že nevadí, že děláme chyby. Když jedeme do zahraničí, očekáváme od ostatních toleranci, očekáváme, že můžeme dělat chyby v cizím jazyce. Vždyť je důležité, že se domluvíme. Tak proč pro Vietnamce u nás nemáme pochopení? Proč po nich požadujeme, aby nedělali chyby? Proč se jim posmíváme za jejich češtinu? Proč nestačí, že se prostě domluví?
Navíc - možná vám to tak nepřijde, ale ono čeština je fakt sakra těžký jazyk. Já si to uvědomuji každý týden ve chvíli, kdy se snažím naučit jednu osmnáctiletou slečnu česky. Sama často nevím, jak daný jev vysvětlit a proč je to jednou tak a jednou onak. Každý týden si znova připomínám, jak je čeština šílená.
Další články, které by vás mohly zajímat: |
A co nechápete na Češích a na vztazích Čechů k Vietnamcům vy?
Podělte se v komentářích :-)
Komentáře
Okomentovat