Jsem realista a nežijeme v jeskyni!
K tomuto článku mě inspirovala jedna má čtenářka, se kterou jsem vedla debatu na téma "kdo je to vlastně realista". Tvrdí to o sobě snad všichni. A já osobně si totiž myslím, že nic takového ani neexistuje - nikdo není realista. Nikdo svět nevnímá reálně. A pokud ano, nemůže to o sobě vědět - a ani my ostatní to o něm nemůžeme s jistotou říct. Má někdo patent na pravdu?
Všichni se na svět díváme svýma očima. Slyšíme svýma ušima, cítíme svým nosem a dotýkáme se svýma rukama. Všechno, na co se díváme, co slyšíme, co cítíme a čeho se dotýkáme - to všechno vlastně prochází přes jakýsi "filtr". A každý z nás ten filtr má trošku jinak nastavený. Ale máme ho všichni.
Když se narodím s vrozenou vadou a například nebudu od narození schopna vnímat barvy, tak se na to dříve či později přijde a bude mi řečeno, že svět nevidím reálně, protože normální lidé ho vidí barevný. Já jsem ale nic jako "vidět barvy" nikdy nedokázala, takže mi to asi ani nebude chybět. Vlastně si ty barvy neumím ani představit. A kdyby mi někdo neřekl, že jiní lidé něco jako "barvy" vidí, nikdy bych se nedozvěděla, že náš svět nevnímám reálně. A teď si představme, že všichni lidé na světě jsou barvoslepí. Znamená to, že i svět je nebarevný? Že neexistují barvy?
Téměř každý o sobě tvrdí, že je realista. Dobře, existuje i pár lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou optimisté. Ale setkali jste se někdy s tím, že by o sobě někdo tvrdil, že je pesimista? Kdepak, většinou je to tak, že o sobě pesimisté tvrdí, že jsou realisté, a vysmívají se optimistům za jejich "růžové brýle". Optimisté se proti těmto nařčením brání tak, že o sobě tvrdí, že oni vidí svět reálně a jsou realisté, zatímco ti druzí jsou pesimisté a vidí to všechno moc černě.
A já se ptám: existuje vlastně vůbec něco jako "realista"? A jak se to vlastně pozná? A kdo může soudit, zda je on či někdo jiný realista? Kde bere tu jistotu, že tak jak vidí svět on, tak že tak je to doopravdy, že to je ta "pravda"? Jak si může být jistý, že jeho "filtr" je nastaven naprosto správně a univerzálně? Kde bere tu jistotu, že on opravdu leží přesně uprostřed?
A co to je vlastně "pravda"? To, co za pravdu považuje většina lidí okolo? Když se narodím v jeskyni bez vchodu, když se tam narodí i generace přede mnou, když tam prožiji celý život a pak v té jeskyni umřu - neexistuje pak pro mě nic jiného, než ta jeskyně. Je to moje pravda - a kdyby přišel nějaký člověk s teorií, že existuje nějaké "tam venku", byl by považován za blázna, popřípadě by to, co říká, bylo považováno za lež, protože by se to nedalo dokázat. Kde my bereme tu jistotu, že úplně všichni, jak tady jsme, nežijeme v jeskyni?
Já si myslím, že o sklenici vody můžeme říct, že je poloplná, stejně tak o ni můžeme říct, že je poloprázdná. Co je z toho ta "realistická" možnost? Ani jedno. Nebo vlastně obojí. A jak by se tato informace dala lépe "realisticky" podat? Jak by tuto informaci podal realista?
Já osobně o sobě tvrdím, že jsem optimista, protože jsem přesvědčena, že svět nejde do kytek, protože věřím na lepší zítřky a věřím na lásku. Neuznávám teorie ve smyslu "život je svině, tak ty musíš být větší". Věřím tomu, že dobro vyhrává nad zlem. A také si myslím, že svět vnímám reálně.
Další články, které by vás mohly zajímat: |
Pořád se nemůžu rozhodnout, co si o tom "realistovi" vlastně myslet. Každopádně si myslím, že buď není realista nikdo a nebo jsou jimi všichni. Vždyť všichni vidíme svůj svět - náš svět - reálně - tak, jak ho prožíváme, tak jak ho vidíme, slyšíme, cítíme jak se ho dotýkáme... Jen někteří z toho mají lepší pocity a věří v lepší zítřky, zatímco jiní z toho mají horší pocity a jsou skeptičtí. Realisté jsou vlastně všichni. A nebo nikdo. A nebo si vyberte sami. A napište mi, co si o tom myslíte:-).
Komentáře
Okomentovat