Diskuze jako mlátit hlavou o zeď
Diskuze může být často dost užitečná. Člověk přijde do konfrontace s jinými lidmi a s jinými názory - a nutí ho to nad danou věcí opravdu přemýšlet. Ráda diskutuju, baví mě to. Ovšem jak kdy. Pokud diskutuju s někým, kdo to umí, je to bomba. Člověka to může neuvěřitelně posunout. Pokud však diskutuju s někým, kdo to neumí, mám chuť omlátit si hlavu o zeď. Popřípadě jeho hlavu. Jaké "argumenty" a prupovítky v diskuzi mě nejvíce vytáčejí?
1. Nemám čas tady diskutovat, mám užitečnější věci na práci, nemá to smysl, končím, mluv tu sám se sebou, jsem nad věcí
Tohle mě vyloženě baví. Všichni máme užitečnější věci na práci. Ale tohle je jen zbabělý útěk od diskuze. Lidé, kteří jsou opravdu nad věcí, nemají potřebu všem okolo oznamovat, že s diskuzí končí nebo že jsou nad věcí- prostě si něco pomyslí a v tichosti odejdou, protože to pro ně už opravdu nemá smysl. Nemají potřebu si svůj odchod obhajovat. Takže když někdo vždycky, když mu dojdou argumenty, oznámí, že s touhle diskuzí končí, že to nemá smysl a že má užitečnější věci na práci, přijde mi to akorát tak k smíchu. Kdyby opravdu neměl čas diskutovat, nedělá to. Kdyby opravdu byl tak nad věcí, neměl by potřebu svůj odchod oznamovat, prostě by v tichosti odešel a už by ho to netrápilo.
A nejvtipnější na tom je, že když někdo napíše, že "už končí a odchází", tak pokud na to budete reagovat, tak se na 99% zase vrátí. Není to o tom, že by mu diskuze už byla fuk, byl by nad věcí a opravdu by odešel, ale o tom, že se snaží utéct. Ale není mu to jedno tak, jak se tváří. Je to jen hloupá póza. Proto se vrací. Takoví lidé často "odchází" z diskuze rovnou několikrát. A nezapomenou to vždy všem oznámit.
2. Vztahovačnost
Nesnáším, když je někdo vztahovačný. Mám navíc takovou zkušenost, že lidé, kteří jsou vztahovační nejvíc, ze vztahovačnosti obviňují všechno okolo. Když napíšu něco obecně, prostě jen svůj názor, tak to myslím obecně. Neútočím tím na nikoho konkrétního, nechci se tím nikoho konkrétního dotknout. Dokonce nikomu konkrétnímu neříkám, jestli se to k němu vztahuje a nebo ne. Pokud na to někdo reaguje a vztáhne to na sebe, vždy si pomyslím něco o potrefené huse.
3. Špatný logický úsudek
Znáte to. Řeknete A. Pak řeknete, že z A => B. A hned na to vás někdo napadne s absolutně hloupým argumentem, a to, že je B a rozhodně na něj A neplatí. Prostě lidi, kteří absolutně nechápou zákony diskuze a logiky - a vůbec nechápou, co svými výroky vlastně říkají a co z nich ve skutečnosti plyne. Nechápete? Vysvětlím.
Když řeknu dítěti, že když bude zlobit, nekoupím mu lízátko, tak mu opravdu říkám jen to, co se stane, když bude zlobit. Bude zlobit => nedostane lízátko. Ale vůbec nic neříkám o tom, co se stane, když zlobit nebude. Když zlobit nebude, možná mu lízátko koupím. Ale možná taky ne. Nemusím, nic jsem neslíbila. Jen jsem řekla, co se stane, když zlobit bude. O opačné situaci jsem neřekla zhola nic. A právě na špatném pochopení implikace jako ekvivalence stojí naprostá většina konfliktů. Ale z A => B opravdu nevyplývá, že B => A. Stejně tak z A' => B' (nebude hodný, nedostane lízátko) neplyne, že A => B (bude hodný, dostane lízátko). Tak to prostě je, to je logika, s tím nepohnete.
4. Ovčí "argument"
Začínám být na ovce alergická. Ani tak na ovečky jako takové, ale na slovo "ovce" používané v běžné řeči, kde se opravdu nemluví o zvířátkách. Všimněte si, že se tenhle ovčí argument vyskytuje snad v každé diskuzi. Vždycky, když dochází argumenty, někdo přijde s "aspoň nejsem jako ovce", "pořád lepší než jít s davem jako ovce" nebo s "nebudu přikyvovat jako ovečka". Prosím vás, zapomeňte na ovce. Není to žádný argument, je to úplně prázdná fráze. Všichni se v poslední době snaží jít "proti proudu", ale nevidí, že sami tvoří proud, který prostě jen jde v opačném směru. Jestli si danou věc myslí jeden a nebo tisíc lidí, to nemá v diskuzi nic dělat, není to argument. Je to úplně bezpředmětné. Pokud si za svým názorem stojíte a má hlavu a patu, pak dokážete předložit řádné argumenty. A pokud dokážete k dané věci předložit řádné argumenty, tak je vám úplně jedno, jestli si danou věc společně s vámi myslí milion lidí a nebo jestli jste v tom sami. Argumenty jsou důležité - a počet lidí, kteří stojí za vaším názorem, ten důležitý není. Pokud si myslíte, že to, co zastáváte, je správné, neřešte, jestli to připadá správné i ostatním (a tak jste "ovce") a nebo jestli jste v tom sami. Není to důležité.
4. Překrucování a protiřečení
Když se snažím s někým diskutovat a ten někdo diskutovat neumí, pak se po čase začne motat v kole. Tvrdí, co předtím zamítl, dělá věci, které ostatním vyčítá, a říká řeči, které ostatním v diskuzi vytkl. A začne lidem okolo do úst vkládat věci, které nikdy neřekli a které si ani je nemyslí. Všechny názory překroutí ve "svůj prospěch" a pak je plivne proti tomu, kdo je původně řekl. A protiřečí si každým coulem, lidově se dá říct, že si "sere do huby". To má pak člověk opravdu omlátit si hlavu o zeď, protože na naprosto překroucený pohled na věc se snad ani nic říct nedá.
5. Rádoby "přátelskost" a familiárnost
Pokud něco opravdu nesnáším, tak je to ta šílená přetvářka. Všimli jste si, že když dva diskutují, tak jeden z nich dříve či později začne používat fráze typu "přeji ti, abys...", "třeba na to jednou přijdeš, přál bych ti to...", "věřím, že jednou se na to budeš dívat tak a tak". Ve skutečnosti si ti lidé ale vzájemně vůbec nic nepřejí, vůbec jim navzájem na sobě nezáleží. A tváří se, jakoby spolu v mládí pásli husy. Ani tu "dobrou noc" nemyslí ale vážně. Tyhle fráze vlastně používají jen proto, aby ukázali, že jsou nad věcí. Opět prázdná slova, jen hloupá přetvářka. Přijde mi takové chování hrozně povýšené a arogantní. A taky hrozně hloupé.
6. Analýza osobnosti, lidé typu "vím o tobě všechno" a psychologové amatéři
Někdy člověk přijde do diskuze a nestačí se divit, co se sám o sobě nedozví. Taky se vám to stává? Že vám někdo, kdo vás nikdy ani neviděl, řekne "naprosto přesně", v čem máte problém, jací jste a co byste měli cítit/dělat? Diskuze jsou plné psychologů amatérů, kteří si myslí, že o vás ví úplně všechno - a nebojí se vás analyzovat. A co víc, nebojí se vás soudit. Ano, tihle lidé jsou schopni na základně pár řádků textu (popřípadě podle pár vět) poznat, jaký jste člověk a odsoudit vás za to. To je paráda, co? Skoro jako nějaká nadpřirozená schopnost :).
Pak jsou tady lidé, kteří - možná někdy i naprosto nevinně - ostatní lidi soudí podle sebe. Pak přicházejí fráze typu "až ti bude tolik, co mně" popřípadě "až budeš vdaná"/"až budeš mít děti"/"až budeš mít svou domácnost"/"až budeš mít vnoučata"/... Tihle lidé mají pocit, že si všichni nutně musí projít tím, čím si prošli oni. Ale to je hloupost, na to jsme až příliš odlišní. Pokud si někdo ve třiceti dojde k nějakému postoji či názoru, tak to opravdu neznamená, že si k němu ve třiceti musí dojít všichni. Takže to není argument. Když se dva lidé o něčem baví, měli by se vyhnout těmto hloupým frázím. Měli by se bavit o tom, co je teď a tady. Ne o tom, co bude, až ten daný člověk bude mít deset dětí a ten druhý bude deset let v důchodu. Taková diskuze nemá smysl.
7. Pomlouvání, kličkování a neřešení problému s tím, s kým ho máme
A pokud mě opravdu dokáže něco vytočit, tak je to následné "pomlouvání". Pokud máte s někým problém, řešte to s ním. Pokud s někým diskutujte, diskutujte s ním. A ne s lidmi okolo a neprobírejte s nimi, jaký je ten onen, co má jiný názor, divný/blbý/hloupý/cokoli. Řekněte to přímo jemu. I o tom je diskuze. Řešit konflikt se všemi okolo, jen ne s tím člověkem, se kterým mám konflikt, mi přijde hrozně dětinské. Když máte o čem diskutovat a když si za danou věcí stojíte, tak si za ní stůjte a řešte to přímo s tím člověkem, kterého se to týká. Nekličkujte, neuhýbejte, "nebrečte" a nestěžujte si někde jinde a nesnažte se toho daného člověka někde jinde (či s někým jiným) zesměšnit. Je to hloupé, zesměšníte tak pouze sebe. Jednejte čestně a pokud s někým máte problém, řekněte to přímo jemu. Řešte to s ním. I diskuze má pravidla a aby k něčemu vedla, je nutné jednat fér.
Další články, které by vás mohly zajímat: |
Prosím, přemýšlejte u toho, když diskutujete. Všichni jsme jen lidé a opravdu nejde poznat a následně soudit člověka jen z pár vět. Ale dá se mu ublížit i pár slovy. Zkuste alespoň trošku pochopit i druhou stranu. Je možné, že se setkáte s odmítnutím a že i když se vy budete snažit toho druhého pochopit, tak on se o to samé snažit nebude. Ale to nevadí. Vy si potom aspoň můžete říct, že jste byli jiným názorům otevření a jste pro nekonfliktní diskuzi udělali všechno. A že vás to někam posunulo. Že tento váš vstřícný krok nebyl přijat a pochopen, to vás nemusí trápit, není to váš problém. Vy jste udělali všechno a díky snaze pochopit druhou stranu jste si z diskuze mohli něco odnést. A to je fajn, ne? :)
Co si o tom myslíte vy?
Účastníte se diskuzí rádi?
Co vás na diskutujících vždycky nejvíce vytáčí?
Podělte se, prosím, v komentářích :).
Komentáře
Okomentovat