Nespravedlnost?
Téma týdne zní: Život není fér. Já si myslím, že fér vlastně je. A pokud není, tak my, co jsme se narodili ve středu Evropy, si opravdu vůbec nemáme na co stěžovat.
Abych vysvětlila to, že život "je fér". Ano, věřím tomu, že opravdu dobrým lidem se dějí hlavně dobré věci. Také věřím tomu, že nežijeme pouze jednou, takže to, že teď strádáme, znamená pouze to, že jsme - velmi zjednodušeně řečeno - v minulém životě nebyli dobrým člověkem. Ale pokud budeme dobrým člověkem teď, ovlivní to náš další dosavadní život a i životy po něm. S tímhle nemusíte souhlasit, nemusíte tomu věřit. Nicméně mi přijde myšlenka na to, že cokoli, co se mi děje, mám ve svých rukou, a za cokoli, co se mi děje, jsem zodpovědná, strašně osvobozující. Nemusím se trápit otázkou "proč zrovna já". Protože si myslím, že všechno jsem si něčím zasloužila. Pak jsem schopna přijmout jak dobré věci, tak i ty špatné. A s tím se mi žije víceméně dobře.
V poslední době mám ale pocit, že si lidé stěžují opravdu na maličkosti. Umíte si vůbec představit, jak se máme dobře, když jsme se narodili zrovna tady? Jaké máme vlastně všichni ohromné štěstí? Jak asi musíme mít "dobrou karmu"? Máme co jíst, máme co pít. Máme kde bydlet a máme co na sebe. Máme právo na bezplatné vzdělání bez ohledu na pohlaví, na finance či na postavení ve společnosti. Můžeme jít jen tak do lesa a sednout si na pařez, aniž bychom se báli, že nás do zadku hryzne smrtelně jedovatý had nebo pavouk. Nemáme tady totiž žádná smrtelně nebezpečná zvířata či hmyz. Nemáme tady ani žádné "pořádné" přírodní katastrofy. Žijeme v období bez válek. Máme právo na budoucnost. Je jedno, do jaké rodiny jsme se narodili, jestli jsme muž nebo žena, jestli jsme bohatí nebo chudí - všichni můžeme dosáhnout úspěchu, záleží čistě na nás a na našich schopnostech. Opravdu si tedy máme na co stěžovat? Opravdu se u nás máme tak špatně? A proč tohle všechno bereme jako samozřejmost?
Podívejte se na fotku nad tímto odstavcem. A řekněte mi, čím se liší od jiných fotek dětí v jejich dětském pokoji. A řekněte mi, jak si ještě někdo může stěžovat, že nemá - nevím - třeba nejnovější mobil. Na té fotce jsem já - a prcek, kterého držím, je dítě jedné rodiny na vesnici ve Vietnamu. Všimněte si, že dítě nemá plíny. V pokoji, kde toto dítě bydlí, jsou oprýskané zdi, lednice, jakýsi oltář/skříňka, větrák a palanda = postel. To je vše. Umíte si představit, jaké to musí být, být takovým dítětem? Já si to představit nedokážu. Dokážou si to představit lidé, kteří tak urputně tvrdí, jak se u nás máme špatně?
Nemyslím si, že život je v jádru nespravedlivý. Nespravedlivý nám možná může někdy připadat, když se nám třeba něco nedaří. Ale rozhodně si nemyslím, že je nespravedlivý k nám - nám středoevropanům. Ne, my se tady máme strašně dobře. A já jsem straně vděčná za to, že jsem se narodila tam, kde jsem se narodila. Všechny moje ostatní problémy jsou oproti tomu, že mám co jíst, co pít a co si oblékat, naprosto bezvýznamné.
Další články, které by vás mohly zajímat: |
Asi je zbytečné se zabývat tím, jestli život je nebo není fér. Život prostě je. A máme sakra velké štěstí, že vlastně vůbec "je". A jen my ho máme v rukou, i když nám to tak často nepřipadá. Jen my tak vlastně dokážeme ovlivnit, jestli bude či nebude fér. Podle mě je také úplně zbytečné se zabývat tím, jak se má někdo jiný. Je zbytečné se užírat tím, že "Pepa odvedle" má stejné vzdělání a zároveň má vlastní firmu, vilu a milion na účtě, zatímco já se v tom tak nějak plácám. Závist ubližuje nejvíce nám samotným.
Pokud vám ale život přes to všechno připadá strašně nefér, asi nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Život už asi jiný nebude, je lepší brát to prostě tak, jak to je.
Co si myslíte vy?
Je k vám život fér?
Jste rádi, že jste se narodili tam, kde jste se narodili?Za co jste v životě nejvíce vděčni?
Podělte se v komentářích :-)
Článek je přiřazen k tématu týdne: "Život není fér"
Komentáře
Okomentovat