Prázdniny 2015 - deníčkový zápisek
Přes prázdniny jsem na blogu nebyla moc aktivní. Znáte to. Říkala jsem, kolikže to nebudu mít po státnicích času, když už se nebudu muset tolik učit - a prd. Prázdniny utekly hrozně rychle a já vlastně ani nestačila začít nudit. O to horší teď asi bude návrat do normálního režimu. Takže co se u mě ty dva měsíce dělo?
Po státnicích jsem začala opět chodit do práce. Můj úvazek je 20 hodin týdně, to znamená, že pokud jsem byla v ČR, v práci jsem trávila tak 2 - 3 dny v týdnu.
Říkala jsem vám už, kde vlastně pracuji? Tak tady. Já osobně v týmu pod Bogdanem, kterého ve videu můžete vidět. A víte co? Je to super. Jasně, někdy je to na palici, někdy to nejde, někdy to snad skoro bolí... Ale je to vlastně super. A když se třeba dívám na takové video, tak jsem strašně ráda, že mám možnost tady pracovat.
Na začátku prázdnin odjeli naši s bráchou na dovolenou, takže jsem si k nám nastěhovala přítele. Starali jsme se o dům, chodili jsme do práce, k vodě, grilovat, na oslavy,... A vybírali jsme naši dovolenou, na kterou jsme tedy 22.7. také odjeli. Opět to letos vyhrála Mallorca a na fotky se můžete podívat v tomto článku: http://hogreta.blog.cz/1508/spanelsko-mallorca-2015.
Po dovolené jsme zase pokračovali v práci a opět jsme se snažili užívat si léta, takže občas zase nějaké to koupaliště nebo večeře u přítele. Jednou jsme si udělali i výlet do Maďarska, kde jsem jela s přítelem a jeho mamkou pro zboží. Bylo zrovna to největší vedro, takže jsme spoustu času v Budapešti trávili pod improvizovanou sprchou. Zjistila jsem také, že mnohem horší, než se domluvit s českým Vietnamcem mluvící na mě plynule vietnamsky, je domluvit se s maďarským Vietnamcem mluvícím na mě lámavou vietnamsko-maďarštinou. V tu chvíli bych byla mnohem raději, kdyby na mě mluvil plynule vietnamsky. Obdivuju maminku od přítele, která se dokáže domluvit s maďarským Číňanem, přestože ona umí pouze vietnamsky a lámavě česky, a ten Číňan umí pouze čínsky a lámavě maďarsky. A přesto si nějak porozumí a domluví se. Pro mě je to obrovská záhada a doufám, že tyhle schopnosti taky jednou získám.
Cesta do Maďarska - Budapeště
14.8. jsem s mamkou odjela na dovolenou do Chorvatska. Jezdily jsme tak už když jsem byla malá, teď poprvé po asi třinácti letech jsme zase jely tak, jako kdysi - tedy jen my dvě, a chlapy jsme nechaly doma. Jezdíme se cvičením a na podobné místo, blízko Poreče. Jezdíme autobusem, bydlíme v apartmánech, samy si vaříme (a nebo nevaříme) a dvakrát denně cvičíme (většinou kruhový trénink). Ukážu vám nějaké fotky:
S mamkou na padáku
Moje snaha o cvičení
Když jsem v neděli 23.8. brzo ráno dorazila domů, byla jsem zase v jednom kole a neměla jsem ani čas pořádně se vyspat. Odpoledne jsem trávila s přítelem, pak jsem musela na velký nákup dárků všech, co měli v brzké době oslavu (tedy sestřenice přes koleno od přítele, moje ségra, moji tři synovci a jedna moje neteř). Večer jsem se hned účasnila právě oslavy sestřenice a bratrance přes koleno od přítele. V pondělí hned do práce, večer s přítem, bráchou a našima na bowling, v úterý do práce, večer na večeři k příteli, pak s přítelem ke mně, ve středu s přítelem a jeho mamkou do Brna se zbožím, večer k nim na večeři (a na přípravu té večeře), ve čtvrtek na zápis do školy, pak na den otevřených dvěří v tanečním studiu, kde vedu hodiny orientálního tance pro děti, v pátek do práce, večer uklízet, v sobotu rodinná oslava, večer s přítelem, v neděli rodinná oslava, večer kino s přítelem, v pondělí do práce, po práci s přítelem k nim na večeři, večer s přítelem ke mně, dnes (v úterý) ráno společně do práce, ...
Společně s mamkou od přítele jsem připravila tuhle večeři:)
Vlastně jsem se ještě ani nezastavila, a přitom se mi nezdá, že bych něco zásadního dělala. Nevím, jak do tohoto programu ještě někam napasuju školu, hodinu houslí, hodinu violy, vietnamštinu, hodiny orientu a výuku orientu. Přítel říká, že se asi budu muset něčeho vzdát, ale to já asi nedokážu. Do práce a do školy tak chodit vlastně musím, stejně tak musím vést hodiny orientu, také je to práce (a hlavně se se mnou už počítá - a děti se mnou také počítají). A hodin houslí, violy a vietnamštiny se vzdát rozhodně nechci. Hmmm, v nejtěžších chvílích možná tu violu a housle trochu omezím. Ale i tak. Potřebovala bych nafukující týden, zvlášť při pohledu na všechny ty předměty, které mě v zimním semestru čekají. Jop, a do toho už pomalu začít pracovat na diplomové práci, měla bych si s vedoucím domluvit další schůzku... Hmm. Jak to děláte, že všechno stíháte?
Chè thập cẩm na burze. Mňam.
Každopádě si myslím, že se letošní prázdniny vydařily. Mám spoustu hezkých vzpomínek. A od toho prázdniny přece jsou:).
A co vy a vaše prázdniny?
Trávili jste je pracovně nebo dovolenkově? U nás nebo v zahraničí? Sami nebo s někým?
Podělte se v komentářích :)
Komentáře
Okomentovat