Přechozené vztahy aneb Ty neposouváš?

Slyším to v poslední době pořád kolem sebe. "Vztah je nutné pořád někam posouvat." "Když dva lidé spolu moc dlouho chodí, pak se rozejdou, protože vztah dlouho nikam neposunuli." "No jo, oni už ten vztah prostě přechodili." Většinou, když něco takového slyším, musím se … usmívat. A říkám si - kde ti lidé tyhle zaručené pravdy berou? A kdo vlastně udává, jak dlouho spolu lidé můžou chodit, aby vztah nebyl "přechozený", a kdy už se ti dva musí vzít? A vůbec, to lze vážně vztah posouvat pouze společným bydlením, svatbou a dětmi?

Na výletě v Beskydech, září 2015

---

Mnozí z vás vědí, že s přítelem jsme spolu téměř osm let. A ano, pořád spolu "jen chodíme". Pokud se to tak dá nazývat. A možná vás překvapím, ale žádné "přechození" nezaznamenávám. Ani nevím, jak si to představit.

Myšlenka, že vztah je nutné pořád někam posouvat, je celkem zajímavá a asi i logická. Jenomže každý člověk asi považuje za "posouvání" něco trochu jiného. Setkávám se s tím, že mnoho lidí za "správné posouvání" považuje první pusu, první sex, společné bydlení, svatbu a děti. A já se ptám - a co pak? Vždyť podle tohoto modelu by všechny vztahy nakonec končily nešťastně. Přesto ale spousta manželství funguje i po letech v době, kdy už mají děti dávno dospělé, a také přesto spousta partnerů je schopna žít celý život "jen na hromádce", bez svatby, a milovat se. Tak jak je to možné?

Rok 2011 a naše první pořádná společná zahraniční dovolená, když teda nepočítám školní zahraniční zájezdy. Řecko, Korfu.

Ano, myslím, že vztah je potřeba "posouvat" - pokud tomu tak chcete říkat. Jenomže ne tak, jak si mnozí myslí. Prostě jen nezapadnout do stereotypu. Není to o společném bydlení, svatbě a ani o dětech. Vždyť se posouváme každým dnem, každým společným zážitkem, každým společným krokem. Mám partnera téměř osm let a pořád je spousta věcí, které na něm můžu objevovat. Máme spoustu společných zážitků, prošli jsme spolu celou střední školu, prošli jsme spolu tanečními, různými školními akcemi, školními zahraničními zájezdy, maturitou, prošli jsme spolu vysokou školou, společně pracujeme v jedné firmě, máme spoustu společných přátel, máme za sebou spoustu společných akcí, společných dovolených, společných zážitků i společného cestování,… A v neposlední řadě se stále učím jeho jazyk a poznávám jeho kulturu. A troufám si tvrdit, že jsme si prošli mnohem více překážkami, než kdejaký "obvyklý pár" v našem věku. A přesto občas přijde člověk, který si myslí, že náš vztah "musí být přechozený" - jenom proto, že jsme se po necelých osmi letech ještě nevzali.

Vypadám jako nevěsta? Ne, nebojte se, takové bílé šaty nosí ve Vietnamu studentky, je to vlastně něco jako školní uniforma.

(Vietnam 2013)

Řeknu vám tajemství. Vztah se nemusí posouvat pouze sexem, společným bydlením, svatbou a dětmi. Čas plyne kontinuálně. Pořád a stále se "posouváme". A pokud nechceme přijmout myšlenku, že se posouváme neustále, pak nám může postačit to, že na posouvání vztahu člověk zase nepotřebuje tak velké kroky. Někam "dál" se můžete posunout třeba jen společnou dovolenou. Nebo rodinnou oslavou, výletem, nějakou akcí. Nebo třeba jen pořízením společného domácího mazlíčka, i kdyby jen křečka. Dokonce se vztah posouvá i hádkami, ujasněnými neshodami a vyřešenými konflikty. Každý malý krok je posunutí. A protože si myslím, že vlastně snad každý společně strávený den je jakési "posunutí", tak si myslím, že "přechození vztahu" je pouze fáma. Není možné vztah "přechodit". Je možné, že pár zapadne do stereotypu, ti dva lidé si sebe přestanou vážit, přestanou být pro sebe zajímaví a rozejdou se. Ale to není "přechození". Do stereotypu může vztah padnout, i kdyby se do té doby posouval dopředu neuvěřitelnou rychlostí. Protože jednou to posouvání skončí, není v lidských silách vztah posouvat po velkých krocích dopředu do nekonečna.

Ne, že bych se na děti ještě necítila, ale vím, že dokud studuji, mám ještě čas.

Takže to vidím nejdříve tak za dva tři roky...

Prosím, neptejte se mě, jestli můj vztah není přechozený a kdy se s přítelem konečně sestěhujeme a vezmeme. Já sice už "trochu" pracuji, nicméně stále chodím do školy, tedy ještě nemám důvod se vdávat. A stěhovat se nějak zásadně před svatbou taky nechci. Proč? Asi o tom napíšu další článek, ale mám k tomu své důvody, později vám je všechny popíšu. Myslím si, že není kam spěchat. V poslední době spousta párů "spěchá", ale že by se tím tvořila více pevná partnerství a že by se manželství méně rozpadala, to se rozhodně říct nedá. My nespěcháme, nemáme kam, nic nám přece neuteče :-).

Další články, které by vás mohly zajímat: Proč je fajn být double? Rady o partnerských vztazích Střípky z Vietnamu, 4.díl: Láska Mladí v chomoutu Můj názor na přátelství mezi mužem a ženou Celoživotní věrnost Nerovná láska Co bychom se mohly od mužů učit Jak vytočit svůj zlatý protějšek Sedmé výročí Šesté výročí Páté výročí Čtvrté výročí Vztah s Vietnamcem Minifilm z Vietnamu Prvních 15 dílů Střípků z Vietnamu Vztah s příslušníkem jiné rasy Copak není dost českých kluků? Dovolená v Řecku s přítelem (2011) Vietnam s přítelem (2013) Španělsko - Mallorca s přítelem (2014) Španělsko - Mallorca s přítelem (2015) Seriál "Vztah s Vietnamcem": Vztah s Vietnamcem, 1.díl: Co na to jeho rodina? Vztah s Vietnamcem, 2.díl: Předsudky Vztah s Vietnamcem, 3.díl: Učit se, učit se, učit se Vztah s Vietnamcem, 4.díl: Na návštěvě u vietnamské rodiny

Co si myslíte vy?

Je nutné vztah někam posouvat?

Věříte na "přechození vztahu"?

Do kdy si myslíte, že se pár musí minimálně sestěhovat, aby jejich vztah nebyl "přechozený"?

Stalo se vám někdy, že jste "přechodili" vztah?

Podělte se o své názory a zkušenosti v komentářích :-).