Zase nějaký deníčkovský zápisek

Už je poměrně trapné, že se pořád omlouvám, že nepíšu. Holt co se dá dělat, není čas ani nálada. Zjistila jsem zajímavou věc - mít blog delší dobu má tu výhodu, že o něm lidi vědí a chodí na něj. Ale má tu nevýhodu, že člověk nemá o čem psát, protože snad už o všem něco napsal.

---

Jinak se pořád učím. Začíná na mě tlačit termín vybrání bakalářské práce a také už se objevují nějaké nabídky na pracovní stáže, díky kterým bych tu bakalářku nemusela psát. Navíc teď docela bojuju v jednom předmětu. Teda bojuju ve všech, ale v jednom jaksik prohrávám. Ale nevzdávám se:-D. Začínáme odevzdávat všelijaké protokoly, první nástřely semestrálních prací a projektů, píšeme zápočtové testy. O to horší je, že "učících" předmětů máme jen minimum. Našprtat se nějakou teorii je pohodička, s logickými předměty je to úplně jiné kafe. Takže většinu volného času věnuju studiu, ble.

Naprosto se ztotožňuji s rčením, že čím víc člověk ví, tím víc ví, že nic neví. I já si připadám naprosto vygumovaná.

Na přelomu března a dubna jedu do lázní. Konečně! Pokud mě do té doby ta škola nezabije, tak si alespoň na chvíli odpočinu. A třeba s odpočinkem přijdou i nějaké nápady na články a taky tam určitě budu i fotit. Minulý rok jsem tam v parku fotila veverky:

Před chvílí mi na youtube vyskočila reklama v Java kódu, kde bylo "printem" bylo napsané, že hledají programátory. Asi dvě slabé vteřiny jsem měla chuť vyhodit počítač z okna. Reklamy, které člověku připomínají, že se musí učit, považuju za jedny z nejzákeřnějších.

Máte pocit, že skáču z jednoho tématu na druhý? Správný pocit. Jdu se učit. A hledat kočku.