Jak se sestavují televizní noviny

Teda ne že bych u toho někdy byla, já o tom popravdě nevím vůbec nic. Ale po několikaletém sledování televizních novin na komerčních televizích si troufám říct, že začínám tušit:-D...

1. Hlavní zpráva dne

Je důležité si určit, co je nejdůležitější, a tím pak zabít alespoň dvacet minut. Ať už je to politická situace, povodně, vražda náctileté dívky, nešťastná bouračka... Čím horší zpráva, tím lepší, nikdy nemůžeme určit za hlavní zprávu něco pozitivního. Celkově by si divák měl od televizních novin odnášet pocit, že by si měl hodit smyčku.

2. Reportáže z akce

Pokud reportáž přináší nějaké aktuální informace "živě", pak je důležité mít redaktora v terénu. Pokud jsou to zprávy o povodních, reportér musí stát uprostřed zatopeného území. Pokud je to zpráva o demonstraci, pak musí stát hned vedle demonstrující skupiny. Pokud se něco stalo v kravíně, musí sedět na krávě. Chápete, ne? No a když už není nic akčního k točení, tak toho reportéra musíte alespoň postavit před hnusná stará vrata, za kterými se "to akční" stalo. Docela by mě zajímalo, jak to funguje v praxi. To se v nějakých Kotěhůlkách někdo picne a chudák reportér pak musí přes celou republiku, postavit se před vrata přímo v Kotěhůlkách a tvrdnout tam celý den (ranní zprávy, polední zprávy, odpolední zprávy, večerní zprávy, rychlé zprávy,...) ? Vždyť nikdo nepozná, pokud tam není adresa, jaká hnusná stará vrata to jsou.

3. Zpráva o počasí

Někdy mám pocit, že se pořád něčemu divíme. Když je zima, divíme se, že je zima. Divíme se všichni - lidi na ulicích, silničáři, úředníci, ... Jak je možné, že jsou v lednu mrazy? Když je teplo, divíme se, že je teplo. Jak je možné, že je v červnu vedro? Zprávy, ve kterých není alespoň jedna zpráva o "strašně překvapivém počasí", jakoby nebyly. Taky je fajn se zeptat na názor lidí: bezdomovce, jestli mu není v lednu zima, maminky s dítětem, jestli ji v červenci není vedro. Bezdomovec zcela překvapivě odpoví, že je pěkná kosa a musel se namazat slivovicí, maminka překvapivě odpoví, že je hrozné horko a musely se i s děťátkem namazat, aby se nespálili. Upřímě netuším, co bych odpověděla, já, kdyby ke mě někdo přistoupil a zeptal se, co říkám na počasí. No, je vedro. No, je zima. Co se na to taky dá říct, že. Ale diváky zajímá názor obyčejných lidí, takže to moje "no, je vedro" nebo "no, je zima", se ve zprávách stává neuvěřitelně zajímavou informací.

4. Příběh ze života

Opět platí, že čím smutnější a depresivnější, tím lepší. Žena, která umírá na pět nemocí, manžel ji zemřel při pádu letadla, má deset dětí z čehoš tři jsou postižené a nemá peníze - tohle je přesně příběh do televizních novin. Ale když není nic extrémního, stačí i něco obyčejnějšího, třeba houbař, který zrovna našel v lese tááááákhle velkého hřibáka.

5. Příběh o zvířátku

Pejsek, který stratil páníčka a šťastně se - díky divákům televizních novin - vrátil do rukou svého majitele. Pejsek, který byl nešťastně uvázaný v lese, někdo ho zachrání a všechno má šťastný konec. Travič, trapič zvířat - to všechno se dá do této kategorie také zařadit. Pokud se náhodou stane, že něco provedlo zvíře - třeba pokousalo malé dítě - pak není problém zařadit tuto zprávu k bodu 4. - tedy k příběhům ze života. Ale zpráva o nešťastném zvířátku by prostě neměla chybět. Pro ty, kteří si tento bod vezmou příliš osobně - já nikde nepíšu, že schvaluji, aby se zvířata trápila. Mám zvířata moc ráda, kdybych mohla, klidně si domů dotáhnu i tu "nejodpornější potvoru" a za svůj život jsem měla spoustu zvířat. Prostě si myslím, že je sice smutné, že někdo utrápil psa, ale mnohem smutnější je, když někdo utrápí člověka. A taky si myslím, že jsou určitě zprávy, které se kvůli takových reporáží do vysílání nedostanou, i když mají mnohem větší informativní hodnotu.

6. Něco originálního

Teď přicházíme k poslednímu bodu. Aby se zprávy různých televizí od sebe nějak odlišovaly, musí mít nějaké originální rozlišovací znaky. Ať už se jedná o "borce na konec", "zvířátko na konec", "hvězdný bonz" nebo něco podobného.

Závěrem bych asi dodala, že si nebudu hrát na pozéra, který se na nic takového NIKDY A ZA ŽÁDNÝCH okolností nedívá. Dívám. Naprosto v pohodě se dívám na komerční televize, protože jedno se jim nedá upřít - podávají informace pro nenáročné či jednoduché diváky. A mně se teda po celém dnu často už prostě vůbec nic nechce, natož přemýšlet. A s ledovým klidem si jako kulisu pustím nějaký nenáročný (a tím pro diváka zajímavý) program. Proč ne. Musím uznat, že ti lidi, kteří zprávy dělají, je dělají skvěle - dělají přesně to, co se od nich čeká. Sledovanost mají obrovskou. A co na tom, že na to polovina lidí nadává, když se na to pak stejně dívají a nebo to mají alespoň puštěné?