Deníčkový zápisek, 24.12.2013
Už dlouho jsem tady nepřispěla žádným deníčkovým zápiskem, takže to napravuji. Co se teda u mě v posledních dnech a týdnech dělo?
V Budapešti, 21.12.2013
Měli jsme ve škole zápočtový týden, což znamenalo obhajování všelijakých projektů a odevzdávání hromady různých prací. Takže jsme se s přítelem rozhodli, že hned 21.12., což je sobota po zápočtovém týdnu, si někam vyjedeme. Vyjeli jsme si do Maďarska na vánoční trhy. Vlastně ani ne pouze na trhy - objednali jsme si zájezd i s průvodcem, takže jsme v ceně měli celkovou prohlídku Budapeště. Vyráželi jsme ve 02:15 a v Budapešti jsme byli kolem 10:30. Viděli jsme spoustu zajímavých míst, navštívili několik trhů i kaváren. Naučlili jsme se pár slov Maďarsky. Moc se mi Budapešť líbila. Z Budapeště jsme vyjížděli v půl osmé večer (takže jsme stihli vidět i adventní osvětlení Budapeště) a zpět do Ostravy jsme přijeli ve 02:45. Byl to moc fajn výlet a krásně prožitá sobota.
Adventní Budapešť
V neděli 22.12. jsem dopoledne dospávala. Odpoledne od jedné hodiny jsem měla trénink, a měla jsem ho až do šesti do večera, takže nic víc už jsem nestihla.
V pondělí 23.12. jsem dopoledne měla pár obchůzek - jela jsem do elektra sehnat HDMI kabel, byla jsem vyměnit forinty zpět na české koruny a ještě jsem zajela koupit jmelí. Odpoledne jsem pak uklízela, umyla poslední okno a zabalila dárky. Pak jsem dvě hodiny věnovala přípravě na večerní trénink orientálních tanců, který jsem měla poprvé vést. Tedy - nevedla jsem dospělé, ale děti. I tak jsem se ale snažila připravit pár choreografií a nebo si alespoň ujasnit, co budu na jakou písničku tancovat a tak. A taky jsem si musela připravit ty písničky. Docela jsem se bála, protože to byla úplně první lekce, kterou jsem kdy vedla, takže jsem nevěděla, co děti už budou umět (byly to pokročilé holčičky, ne začátečnice), co umět nebudou, co je bude bavit, co je bavit nebude... Ale nakonec stačilo pár her, bombónů a samolepek a holčičky byly zlaté. Uměly toho mnohem víc, než jsem vůbec očekávala, takže půl hodiny jsem hlavně improvizovala. Po tréninku holčiček jsem měla vlastní trénink, takže jsem jen přeběhla do jiného sálu. Po lekci mi ještě lektorka věnovala dalších dvacet minut a cvičila se mnou jednu choreografii na ples, kterou děláme jen ve třech lidech (já, kamarádka a lektorka). A bylo to moc fajn, orientální tanec mě prostě baví čím dál tím víc.
Dnes, na Štědrý den ráno, jsem jela ke "skorotchýni". Dovezla jsem ji nějaké cukroví (výhoda vietnamské tchýně je, že nikdy cukroví nepekla a tak moc neví, jak má normálně vypadat a chutnat, takže se člověk nemusí za své výtvory tolik stydět... stydí se jenom trochu). Pak jsem s ní dělala vietnamské závitky nem (v Česku se tomu někdy říká "jarní závitky"), které jsem si pak mohla odvést domů. Mám doma asi kilo závitků, skorotchýně se nenechala odbýt a se slovy "družiná doma papalá" (v překladu "dávám ti toho tolik, abys to mohla dát doma celé své rodině") mi toho nabalila, že to budeme jíst asi týden. Už jsem smířená s tím, že už nějaký ten rok na Vánoce zlaté prasátko nevidím, protože bez vietnamských závitek nem by to už snad ani nebyly Vánoce (v jarních závitcích je vepřové maso, takže o nějakém půstu už nemůže být ani řeč). Mňam.
Vietnamské závitky nem ("jarní závitky")
S přítelem jsme si dárky už dali. Já jsem si přála dvě knihy, obě byly o buddhismu. Přítel si přál nějakou lepší myš k počítači, takže ji taky dostal. I když je to smutné, tím pro něj Vánoce asi končí. Už se docela těším, až jednou budeme na Štědrý den spolu a já mu ukážu všechny naše české tradice. Vánoce si pro sebe vyhrazuji. Moc bych si přála, kdyby je se mnou přítel chtěl slavit. Za odměnu s ním klidně budu slavit všechny vietnamské svátky. Já dnes večer budu Vánoce slavit s rodinou - mamkou, otčímem a bráchou. V nejbližších dnech se sejdu i se ségrami a jejich rodinami, na což se už moc těším. Malou neteř jsem viděla nedávno, ale synovce jsem neviděla už docela dlouho a oni oba strašně rychle rostou, tak si jich chci užít dřív, než z nich budou velcí chlapi, kteří o nějaké pusinkování a lechtání od nějaké přiblblé tety už nebudou stát.
Zítra jdeme k nevlastní babičce a dědovi. Jinak u nás od zítřka tři dny bude náš postižený strejda - to není výsměch, ve třech letech prodělal dětskou mozkovou obrnu, takže je ve svých téměř šedesáti pěti letech stále na mentální úrovni devítiletého dítěte. No bude to sranda. Představte si, že máte doma devítileté dítě. A teď si představte, že to dítě má vousy, vypadá jako starý chlap a navíc k tomu všemu začíná senilnět. Tyto tři dny tak velmi pravděpodobně prožiju nad kartami nebo nad nějakou podobnou hrou, kterou bude chtít strejda hrát.
Letošní Vánoce budou tedy zasvědceny návštěvám, ale taky tancování, protože tréninky máme i mezi svátkami. Začíná jít do tuhého, termín plesu se blíží, kostýmy se šijí, choreografie dopilovávají, šlachy natahují. Hehe. Zkouškové mi začíná šestého ledna. Prvního ledna jedu s našima na hory. Což znamená, že na Silvestra budu doma, ale to nevadí, přítel tady bude se mnou. Doma je stejně většinou nejlíp - nic to nestojí, je tady dost alkoholu, je tu teplo a je tu pohodlná postel. Asi už jsem stará - nic víc už nepotřebuju:-D.
Veselé Vánoce:)
Komentáře
Okomentovat