Když Češi nemají rádi Čechy
... a přitom jsou často úplně stejní.
Téma týdne mi docela nahrává do noty. Když si tak čtu všechny ty články, tak zjišťuji, že 95% z nich je nagativně naladěno a mířeno proti Čechům. Češi jsou kritizováni samotnými Čechy. Bohužel si ti Češi, kteří tolik kritizují Česko a Čechy neuvědomují, že se tím na celé téhle situaci podílejí.
My Češi si rádi postěžujeme na ostatní Čechy a na Česko. Jak Češi pijí pivo (kdo z vás pivo nepije?), jak Češi vypadají jako prasata (kdo z vás nikdy neměl problém s nadváhou?), jak se tady v Česku vlastně máme hrozně špatně. Vyvedu vás z omylu - ne, nemáme se tady špatně. Ani omylem. Máme se tady jako v bavlnce.
Ono je totiž důležité, s čím se srovnáváme. Pořád chceme víc a víc, takže se snažíme srovnávat se zeměmi, které už jsou úplně někde jinde. Všechno záleží na úhlu pohledu. Když se budeme srovnávat se severními zeměmi nebo třeba s Německem - jasně, nedopadneme v tomhle srovnání nejlíp. Jenomže kolik je zemí, které jsou na tom lépe, než my? Deset? Dvacet? Kolik je zemí, které jsou na tom podobně? A teď upřímně - kolik je zemí, kde jsou na tom lidé mnohem, MNOHEM hůř?
Jak to vidím já? Nic není černobílé. V každém národu se najde něco, za co se můžeme stydět, ale i něco, na co můžeme být hrdí. V každém národu jsou zlí lidé, ale jsou tam i ti hodní. V každém národě jsou hloupí lidé, ale jsou tam i ti inteligentní.
Takže začnu tím, co mi na Češích docela vadí:
Asi byste čekali, že si budu stěžovat na politiku a na finanční situaci. Kdepak. Já si budu stěžovat na samotné stěžování. Protože pokud mi na Češích něco opravdu vadí, tak je to to naše kecání. Stěžujeme si, do všeho mluvíme, všechno víme nejlíp. Nebojíme se soudit ostatní, nebojíme se kecat do věcí, do kterých nám nic není. Ale když přijde na věc, tak "skutek utek". Jsme takoví brouci Pytlíkové. Všude jsme byli, všechno víme, všechno známe nejlíp. Ale nepřipadá mi, že bychom byli lidé činu. Nejodvážnější lidé jsou, pokud komunikují přes monitor a nebo řvou na obrazovku televize. Víme, jak bychom věci řešili, víme všechno. Když se někdo neřídí našimi vžitými pravidly a dělá věci jinak, je to špatně. Ani nás nenapadne se na to podívat i jinak. Ne všechno, co je jiné, je zákonitě špatné.
Pokud Češi mají nějakou "typickou vlastnost" (nechápejte tím to, že ji mají všichni), je to závist a nepřejícnost. Ať už si to uvědomujeme nebo ne. Málokdy potáme cizího člověka, který by nám něco opravdu upřímně a ze srdce přál. Který by se upřímě radocav z našich úspěchů a necítil by u toho zášť z toho, že on sám takové úspěchy nemá. Když se nám daří, většinou to v ostatních vyvolává podezíravost, že jsme přece k tomu, co máme, nemohli dojít čestnou cestou - že je v tom určitě něco "nefér" a že si to vlastně vůbec nezasloužíme. "Jakto, že já dostanu od státu tolik peněz a on dostane tolik?" "Jakto, že ten může dělat to a to a já nemůžu?" "Proč zrovna já a ne někdo jiný?" Nevím, tenhle způsob uvažovaní mi nepřijde správný.
Hodně lidí říká, že není nic, co by na Česku bylo hezké, maximálně tak památky. A že nejlepší by bylo se sbalit a odjet někam daleko, protože tady nás nic hezkého nečeká. To je úplná blbost.
Řeknu vám, v čem všem máme šťastí, že jsme se narodili zrovna tady a zrovna v téhle době:
Máme krásné nejen památky, ale máme i krásnou přírodu. Nejsou tady žádné větší živelné katastrofy - nemáme tady žádné zemětřesení, žádné tajfuny, žádná tornáda, žádné tsunami, žádné sopky, nic. Neohrožují nás teroristé. Nemusíme se POŘÁD BÁT. Jenomže dokud se člověk pořád nebojí, tak ho to asi ani nenapadne, že?
Máme výborné počasí. Dost vyvážené počasí na to, aby se tady dařilo všem možným druhům ovoce, zeleniny i obilovin. Neumíráme hlady, všeho máme dostatek. Máme dostatek vody. Pitnou vodou splachujeme záchod. Proč to bereme jako samozřejmost?
Příroda nám nahrává ale i jinak. Můžete jít v klidu po lese, aniž byste se museli bát. Můžete si sednou na pařez, aniž by vás do zadku kousnul smrtelně jedovatý pavouk. Můžete si jít zaplavat do jezírka, aniž by vás sežral aligátor. Nemáme totiž žádné smrtelně jedovaté hady (a ne, kousnutí zmije fakt není nic tak hrozného), nemáme žádný smrtelně jedovatý hmyz. Nemáme ani hmyz, který by přenášel nějaké smrtelné nemoci. A když už máme v přírodě nějaké šelmy, jsou to ty, které jsou tak plaché, že se s nimi nikdy nesetkáme tváří v tvář.
V našem státě máme právo na bezplatné vzdělání. Přijde vám to jako klišé? Mi to jako klišé nepřipadá. Bez ohledu na to, kolik máme peněz, můžeme v životě dosáhnout toho, čeho budeme chtít - záleží to pouze na našich schopnostech a ne na tom, kolik peněz mají naši rodiče. Nezáleží ani moc na tom, v jaké rodině se narodíme. Ať je chudá nebo bohatá, je na nás, jakou budoucnost budeme mít. Nejsme odsouzeni už od narození.
A když se přece jenom stane, že se nám něco v životě "posere", tak hlady neumřeme. Máme zavedený systém sociálních dávek, máme důchody. Proč si stěžujeme na to, že dávky i důchody jsou malé? Proč nejsme vděční za to, že vůbec JSOU?
Když jdeme po ulici a porazí nás auto, odvezou nás do nemocnice a udělají všechno pro to, aby nám zachránili život. Nezáleží na tom, jestli máme nebo nemáme pojišťení, nezáleží na tom, kolik máme peněz a nebo z jaké jsme rodiny. To ale ve světě také není samozřejmost. Navíc máme výborné doktory, žádné šarlatány. I kvůli nim máme reálnou šanci se dožít klidně i devadesáti let. Jenomže pro nás je samozřejmost, že dostaneme první pomoc a neumřeme na chodníku.
Je jedno, jestli se narodíme jako chlapec nebo jako dívka. V obém případě budeme mít možnost studovat a něco dosáhnout. V obém případě budeme mít šanci žít šťastně. A ani v případě, že nás naši rodiče nebudou chtít nebo se jim něco nedejbože stane, nebudeme vyrůstat na ulici, ale stát se o nás postará do doby, kdy to nezvládneme sami. Když se narodíme postižení, i tak máme právo na život. Zase samozřejmost?
Tady nejde o vlastenectví. Tady jde jenom o to, že lidé si neumí vážit toho, co mají, a chtěli by pořád víc a víc. Nikdy jim nebude stačit to, co mají. I kdyby se měli skvěle, vždycky si najdou něco, na co si postěžovat a na co nadávat. Co se na to podívat jednou z té druhé stránky? Z té dobré stránky? Nedokázala jsem vám dostatečně, že těch dobrých věcí je tady mnohem víc, než těch špatných?
Tak co, není nám tady přece jenom dobře?
Přečtěte si i další články na podobné téma: |
Článek je přiřazen k tématu týdne "Češi".
Komentáře
Okomentovat