Deníčkový zápisek, 10.2.2014
V poslední době příliš nepíšu - důvod je jasný, prostě není tolik času. A co že teda dělám? Pokusím se teď podělit o to nejzajímavjší z posledních prožitých čtrnácti dnů.
1.2.2014 v sobotu jsem byla na slavnosti Tết. Byla jsem tam s přítelem a jeho rodinou, bylo tam strašně moc lidí, počítám, že tak něco mezi stovkou až dvěma stovkami (z toho Češky jsme tam byly dvě, nu což). Strejda ve předu musel mluvit do mikrofonu, aby ho všichni slyšeli (a já si stěžuju, když na naši rodiné oslavě je třicet lidí... o proti tomuhle to je úplné nic:-D). O tomto večeru ještě určitě něco napíšu, jen co se odhodlám něco udělat s fotkami.
Celý minulý týden jsem si vyhradila na to, abych obchodila doktory a zařídila všechno, co jsem zařídit nestihla. Dále na to, abych snad třikrát (hehe) šla s jednou z mých nejlepších kamarádek do čajovny. V poslední době toho máme spoustu na probírání. A taky se celý týden - zcela tradičně - nesl v duchů trénování a trénování a trénování. Máme před plesem, lektorka na nás začíná tlačit a pomalu bychom to měli dostat do dokonalosti. Trénujeme jako o život. A doufáme, že i švadlena šije jako o život, protože v tuhle chvíli to z velké části leží i na ni. Bez kostýmu tancovat nejde.
Ve středu 5.2.2014 jsem se domluvila s mladší ségrou, že se musíme vidět. Maminka byla natolik hodná, že mi půjčila auto (a sama jela do práce busem) a já si tak ségru vyzvedla přímo u školy. Celé odpoledne a večer jsme hrály u nás doma na xboxu a dělaly kraviny. Je to fakt divné vidět někoho, kdo je vám tak strašně podobný. Nejenom vzhledem, ale hlavně gesty, chováním, chůzí, ... Když jsme tancovaly u zdracadla, nemohly jsme si nevšimnout, že máme téměř totožné ruce - a úplně stejně s nimi i pohybujeme. A to je ségra o polovinu mladší než já. Divný:-D. O to divnější to je, když ji nevídám tak často, takže pokaždé vidím, o kolik zase vyrostla a dospěla. Je mi podobná čím dál tím víc.
Čtvrtek 6.2.2014 jsem strávila, téměř jako všechny čtvrtky, s přítelem. Udělali jsme generální úklid. Až na nějaké ztráty (jako prachovka vyhozená z okna a vysáté kalhotky jeho mamky:-D) to dopadlo dobře. Večer jako obvykle trénink s tím, že jsem pak rychle jela domů, protože jsem hlídala bratra. Naši byli na nějaké rozlučce v práci. Každopádně jsem zjistila, že jsem se hnala zbytečně, neboť bratr vůbec hlídat nepotřeboval. Je zajímavé, jak je samostatný, když musí. Když musí, tak prostě musí. Přijela jsem domů, on byl naučený, měl uklizeno, byl najezený, byl připravený na spánek a dokonce (!!!) si nachystal svačinu. A to nejen tak, on si udělal sendviče a dokonce si přibalil i kus nějakého ovoce. Na dvanáctiletého kluka dobrý, no ne? Podepsala jsem mu úkol a měla jsem pokoj. Takhle nějak si představuju, že se o sobe budou starat moje děti, až nějaké budu mít :-D.
8.2.2014 v sobotu mě maminka od přítele pozvala na oběd k nim domů. Bylo pho, po kterém se vždycky olizuju až za ušima. Je fajn, že si s jeho mamkou už docela rozumím. Samozřejmě v rámci možností, přece jenom ještě česky moc neumí, takže většinu času spíš odhadujeme, co chtěla ta druhá říct. Otec od přítele se mnou prohodil pár zdvořilostních frází (jako "chutná?"), víc si nás nijak nevšímal. Po obědě jsem umyla nádobí, rozloučila se a společně s přítelem jsme jeli nakoupit a pak k nám domů. Naši totiž v sobotu odjížděli na hory (brácha má prý jarní prázdniny, pff), takže přítel je od soboty u nás, abych tu nebyla sama. Ten barák je velký a strašidelný. Přítel tady bude až do úterý večer, nejlépe však do středy do dopoledne. Tak tady zatím tak nějak hospodaříme, no, dejme tomu, že s úklidem na tom nejsem nejlíp, ten barák je fakt nějaký velký - člověk někde vysaje a za dva dny aby vysával znova, no hnus. Když jsme tady všichni a o práci se podělíme, je to raz dva, ale jak jsme tu sami dva (čímž počet zvířat v baráku převyšuje počet osob) a ještě si dvakrát denně vaříme, tak se mi to nějak začíná kupit.
9.2.2014 jsme si ráno s přítelem trochu přispali, pak jsme dělali oběd a od dvou do pěti jsem měla zase trénink. Tentokrát přišla švadlena vyzkoušet, jak co sedí, ale zjistili jsme, že toho zatím moc udělaného nemá. Trochu mě to děsí.
Dnes, v pondělí 10.2.2014 nám začal letní semestr. Brrrr. Ráno jsme nemohli vstát z postele. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že máme k dispozici auto, takže ve škole budem "cobydup". Chvíli jsem ráno přítele tahala z postele, ale budiš, nakonec jsme vyjeli a v osm jsme byli na cvičení. Modelování v grafických aplikací. Tříhodinové cvičení s učitelem, který je sice spravedlivý a tak, ale vždycky dělá "bububu". V půl jedenácté jsme, po vymodelování skleničky a ulice s baráčkama a kostelíčem (a já celá zblblá z klávesových zkratek, protože blender jsem použila zatím v životě snad jen jednou) jeli na oběd. To byla fakt sranda, protože Ostrava byla celá nějaká zaseklá a nějak jsme neměli kde zaparkovat. Nakonec jsem se s tím našim combi otáčela v nějaké fakt prťavé uličce, čímž jsem mírně zapadla do trávy a mírně to opřela o šutr v té trávě, takže mám, heh, mírně odřený lak na jedné straně. Každopádně jsem ráda, že jsem vůbec vyjela, protože ono to vypadalo, že tam ztvrdu nafurt (takže ano, otáčení se napůl na chodníku a napůl v trávě byla v té chvíli ta nejlepší možnost). A to je z toho, že lidi jsou cvoci a parkují i tam, kde nemají (podélně, na úzké cestě, v zatáčce) - a jak má potom člověk s takovým dlouhým autem asi tak vyjet. Každopádně jsme na oběd nakonec úspěšně dojeli a dali si menu. Aspoň jsme vyzkoušeli restauraci, která je blíže škole. Pak jsme jeli nakoupit a domů. Odpoledne jsem neměla trénink, ale trénovala jsem děti, takže jsem stejně musela odjet do tanečního studia. Děcka byly jak pytel blech, všude lítaly, běhaly, dělaly blbiny - no, snažit se je hodinu něco naučit, to bylo téměř nad lidské síly. Z druhé strany - je to ale poměrně účinná antikoncepce.
Zítra ráno zase jedeme do školy. Odpoledne a večer máme volno, ale asi uděláme generální úklid + bychom měli zajet do myčky. Ve středu totiž přijíždějí naši, heh, a já ještě asi budu lakovat auto. Celkově tady ve středu budou docela manévry: přítel odjíždí domů, naši domů přijíždějí a večer u mě ještě spí dvě kamarádky. Ve čtvrtek pak budu muset nakrmit nejen je, ale taky bráchu, který má tedy už ty zmíněné prázdniny. A pak za přítelem a do studia, zaprvé mám trénink, zadruhé přijede švadlena a doufám, že kostýmy už budou hotové. V pátek dopoledne bych konečně mohla napsat životopis (neboť odpoledne mám zase tříhodinový trénink, ano, já v tom studiu už téměř bydlím) a příští týden zajít do Tieta, jestli tam pro mě nemají práci.
A jak zatím válčíte s únorem vy?
Komentáře
Okomentovat