Střípky z Vietnamu, 9.díl: Stáří
Všichni lidé stárnou - a ve Vietnamu to není jinak. Ale o něco jinak než u nás se v této části světa ke stáří a starým lidem přistupuje.
Vietnamští důchodci se většinu času starají o vnoučata
Vietnamci mají ke starým lidem úctu, staří lidé jsou tady považováni za velmi moudré a všichni si váží jejich životních zkušeností. A není to jen tak bezdůvodné - důchodci tady se opravdu chovají trošku jinak, než důchodci u nás. Je poměrně běžné potkat v šest hodin ráno v parku důchodce, který cvičí tai-chi nebo se jen tak protahují. O důchodce se nestará stát, ale jejich potomci. Oni na oplátku hlídají vnoučata. Dát starého člověka do domova důchodců je pro ně téměř nepředstavitelné. Z druhé strany je ale pravda, že i velmi staří lidé ve Vietnamu jsou často poměrně čilí a soběstační, nepotřebují žádnou větší péči.
Na loupání semínek leknínu se podílejí všichni bez rozdílu věku
Vyjadřování úcty ke stáří je patrné i v obyčejném oslovování. Vietnamci se většinou neoslovují pouhým "já" a "ty", ale tato zájmena vybírají podle toho, jak je ten, s kým mluví, starý. Při oslovování musíte dávat pozor na to, zda je člověk, se kterým mluvíte, starší než vaši rodiče, starý jako vaši prarodiče a nebo je ve věku vašeho staršího sourozence. Možná je spíš ve věku mladších sourozenců vašich rodičů. A nebo je o trošku mladší, než vy? Nebo je dokonce ve věku vašich vnoučat? Tohle všechno hraje v oslovování roli. A není to nic jednoduchého, protože zatímco u nás žádnou paní, když ji oslovíte "slečna", neurazíte, tak Vietnamce byste urazit mohli. Takže se nejenom nesmíte seknout tak, že byste mladšího člověka odhadli na staršího, ale vy dokonce nesmíte staršího odhadnout na mladšího. Zvlášť pro cizince je to něco šíleného, protože my - europoidní - odhadujeme věk podle úplně jiných rysů, takže nám ze začátku vesměs všichni Asiaté připadají o něco mladší, než ve skutečnosti jsou.
Babička s maminkou uctívají své předky
Zdravější životospráva je nejvíce vidět právě na starých lidech, kteří i v požehnaném věku zvládají mnohé. Například babička mého partnera, když jsme v jejich domě chvíli přebývali, každý den vařila. A to nejen tak, ona bez problémů dřepěla na zemi a čistila v této pozici zeleninu. Babičce přítele je něco přes sedmdesát let. Kdyby do této pozice někdo posadil moji babičku, už by ji nikdo nikdy neseskládal dohromady. Vietnamci někdy jedí v sedě na zemi nebo na zemi hrají karty. I sedmdesátiletým či osmdesátiletým stařenkám a staříkům nedělá problém sedět v tureckém sedě nebo v kleče. Mnozí také mají své malé rýžové políčko, které obdělávají. Ženy zase často mívají svou malou zeleninovou zahrádku (většinou v květináčích na střeše domu), o kterou se starají.
Staří pánové hrají karty
Staří Vietnamci dožívají s rodinou, obklopeni vnoučaty a pravnoučaty. Takhle nějak si představuju důstojné stáří.
Já s partnerovou babičkou
Nezapomeňte si přečíst i starší díly tohoto seriálu a ostatní články o mé cestě do Vietnamu: |
Článek je přiřazen k tématu týdne "Stáří"
Komentáře
Okomentovat