Střípky z Vietnamu, 12.díl: Škola a vzdělání
Dneska pro vás mám další díl Střípků z Vietnamu, tentokráte o školství a systému vzdělávání. Protože ve Vietnamu jsem byla přes prázdniny, neměla jsem tu možnost vidět školáky na vlastní oči. Přesto jsem se rozhodla vás o toto téma neochudit, i když mi shánění informací zabralo trošku delší dobu. Moje poděkování tedy patří Milo Pham a Elišce-Quyen, které mi s daným tématem pomohly. A samozřejmě i mému příteli.
Vstup do Chrámu literatury (Van Mieu) v Hanoji
Systém
Přibližně ve dvou letech děti začínají chodit do mateřských školek. Tam si nejenom hrají, ale také se pomalu seznamují s písmenky a čísly. Když v šesti letech nastupují na základní školu, už se většinou očekává, že umí trochu číst, psát i počítat.
Základní škola má tři stupně, přičemž třetí stupeň je něco jako u nás střední škola. První stupeň je 1. - 5. třída, druhý stupeň je 6.-9. třída a třetí stupeň je 10. - 12. třída. Povinná školní docházka trvá do jedenácti let věku dítěte, tedy prvních pět tříd - první stupeň. Druhý stupeň už povinný není. A místo třetího stupně může jít dítě na něco jako "odbornou-specializovanou školu". Na to, aby se na tuto školu studenti dostali, musí složit zkoušky. Pokud jen chtějí pokračovat ve studiu (tedy jít do desáté třídy), nemusí (od roku 2006) skládat žádné zkoušky. Před rokem 2006 skládaly děti po absolvování deváté třídy něco jako "malou maturitu" (Intermediate Graduation Examination - IGE).
Po absolvování dvanácti tříd se skládá maturitní zkouška. Maturitní zkouška bývá velmi těžká a rodiny na ni dávají velkou váhu, studenti jsou tak pod obrovským tlakem. Neúspěch u maturitní zkoušky tedy berou velmi těžce a bohužel není výjimkou, že i páchají sebevraždy.
Po maturitě mohou jít studenti na vysokou školu.Vysoké školy jsou trojího typu: univerzity, vysoké školy a vyšší odborné školy. Přidružený stupeň (Cao đẳng) vysoké školy se studuje tři roky, bakalářský stupeň (Cu Nhân) se studuje 4-6 let. Z tohoto z tohoto stupně si studenti odnášejí tituly typu "bakalář" (čtyřleté studium), "inženýr"(pětileté studium) nebo "doktor"(šestileté studium). Celkově jsou vysoké školy docela podobné těm českým, jeden z rozdílu je ovšem to, že na absolvování zkoušek na konci semestru mají studenti na většině vysokých škol pouze jeden pokus.
Kdy se chodí do školy
Školní rok vypadá ve Vietnamu podobně, jako u nás. Nezačíná sice striktně 1.září, ale děti také chodí do školy přibližně od konce srpna či začátku září až do konce června nebo začátku července. Vánoční svátky však ve Vietnamu logicky nejsou, protože Vánoce se zde neslaví, ale zato jsou zde prázdniny v době začátku nového lunárního roku. Lunární Nový rok začíná každý rok jinak, tedy i prázdniny se každý rok podle toho posouvají.
Do školy se děti dopravují různými způsoby. Některé z nich přivážejí rodiče na motorce nebo na kole, některé z nich jezdí rikšou a některé třeba autobusem.
Na základní škole začíná škola v 7:00. Vyučovací hodina trvá 45min, tedy stejně, jako u nás. Po odpolední pauze na oběd nastává "přestávka na spaní" - děti spí ve družinách a nebo přímo ve třídách. Odpolední vyučování začíná kolem 14:00 a končí kolem čtyř hodin odpoledne. V odpoledních hodinách se učí "odpočinkové předměty" (výtvarka, hudebka,...) a nebo například "matematika vyšší úroveň". Výuka přírodních věd je ve Vietnamu považována za velmi důležitou a není výjimkou, že se děti ve třetí třídě v matematice učí to, co se české děti učí až třeba v sedmé. Děti, které tedy v dětství přijedou zde do ČR, mají v matematice takový náskok, že si můžou dovolit věnovat svůj čas pouze učení se jazyka.
Na druhém stupni už vyučování mívá většinou jen kolem sedmi hodin, zato ale žáci po vyučování navštěvují různá doučování. "Doučovací" třídy mívají někdy až 100 žáků.
Ve školách se nosí školní uniformy. Většinou se jedná o košile, kalhoty a sukně. Studentky (střední školy, vysoké školy) na některých školách nosí typické vietnamské šaty "ao dai" v bílé barvě. Ve třetí třídě základní školy děti skládají slib a od té doby nosí kolem krku červený šátek.
Podobné bílé šaty (ao dai) nosí ve Vietnamu studentky
Vnímání důležitosti vzdělání
Pro rodiny ve Vietnamu je vzdělání u potomka většinou hodně důležité. Žáci jsou pod obrovským tlakem a není výjimkou, že v době prázdnin třeba musí chodit na doučování i přesto, že daný žák v daném učivu rozhodně není podprůměrný. Rodiny na své potomky tlačí, aby byli nejlepší ve třídě, což je obtížné, protože nejlepší samozřejmě může být jen jeden.
Vzdělání je důležité i pro Vietnamce žijící v ČR. Bohužel starší Vietnamci v ČR většinou sami vzdělávacím systémem neprošli, a tak na něj mají často úplně zkreslené představy. Často si myslí, že když bude mít jejich dítě vysokou školu, tak že bude dostávat peníze vlastně "za nic". Protože sami často celý život pracovali rukama, mají pocit, že práce v kanceláři je naprosto bezstarostná a že pokud jejich dítě bude mít vysokou školu, nebude mít o práci a o peníze nouzi. Že to tak většinou není (a už vůbec ne v ČR), se jim vysvětluje jen opravdu obtížně.
Jak to chodí ve škole
Když byste přišli do školní třídy ve Vietnamu, asi bych vás na první pohled překvapilo množství dětí. Narozdíl od našich tříd, kde bývá 20-30 dětí, ve třídách ve Vietnamu bývají třídy o 35ti dětech. Můžete ovšem narazit i na třídy o 50ti dětech.
Bohužel na mnoha školách stále panují tělesné tresty. Od žáků se očekává patřičná úcta ke vzdělání a vděk za to, že mohou studovat- tedy i takové věci, jako sednout si na učebnici nebo hodit sešitem se zde považuje za prohřešek. Děti v hodinách musí sedět narovnané a dávat pozor. Za nepozornost, vyrušování, ale i za časté chyby může být dítě ztrestáno například přetažením pravítkem přes prsty.
Jak už jsem zmiňovala, ve Vietnamu se velký důraz dává na výuku matematiky a přírodních věd. Výuka dějepisu je však bohužel v některých věcech trošku zkreslená, především kvůli socialistickému režimu. Dále se velký důraz dává na psaní, děti od první třídy jsou učeny psát krasopisně. S tím souvisí to, že ve školách většinou není povoleno psát levou rukou, proto jsou leváci stále přeučováni na praváky. Co se týče cizích jazyků, nyní se na školách vyučuje především angličtina a čínština. Starší generace se však na školách učily francouzštině (kvůli bývalé francouzské kolonizace) a také ruštině.
Jedna z dalších zajímavostí, která mě zaujala, je, že se na mnoha školách místo zvonku používá gong. Děti o přestávkách vybíhají na školní dvůr a jsou "povinny" se procházet. Také mě zaujalo, že na mnoha školách vyučování začíná shromážděním se na školním dvoře a zpíváním národních písní.
Nezapomeňte si přečíst i starší díly tohoto seriálu a ostatní články o mé cestě do Vietnamu: |
Možná máte po přečtení článku pocit, že vietnamské školství je velmi přísné a že děti zde musí být ukázkové. Ale ono to ve skutečnosti samozřejmě není "tak horké" a děti jsou prostě děti - všude na světě. Takže i dětem ve Vietnamu se nějaké ty lumpárny rozhodně nevyhýbají:).
Komentáře
Okomentovat