Nejsme všichni stejní!

... to jistě všichni víme. Každý máme jiné názory, jiný pohled na život, pro každého z nás jsou důležité jiné věci. Tohle chápeme všichni. A přesto, když jde do tuhého, tak podle sebe soudíme druhé a nebo se vehementně bráníme, pokud někdo poukáže na nějakou odlišnost. A když už si úplně nevíme rady, tak všechny hodíme do jednoho pytle.

Pouze doprovodná fotografie - se spolužáky ze střední na chatě :-)

---

Když můžu já, proč bys nemohl ty?

Protože nemohl. Ty jsi ty, já jsem já. Ano, je přirozené, že na věci a problémy kolem sebe nahlížíme skrz zkušenosti, které jsme si prožili. Je ale důležité si uvědomit, že lidé kolem nás mají zase jiné zkušenosti a tak to třeba vidí jinak. Odsuzovat někoho, vysmívat se mu a nebo někým pohrdat jenom proto, že se nechová tak, jak bychom se chovali my, je špatné.

"Kdybychom si mohli přečíst tajnou minulost svých nepřátel, našli bychom v životě každého člověka dost smutku a trápení na to, aby nás přešel jakýkoliv odpor." (Hary Wadsworth Longfellow)

Nemám ráda, když se lidé navzájem odsuzují. Ono je strašně jednoduché říct o druhém, že je to debil/děvka/kráva/idiot/kurevník. Většinou stačí, když se jen něco od někoho doslechneme, a hned děláme závěry. Zastávám názor, že pokud do problému opravdu objektivně (a tedy z více stran) nevidím, nemám právo soudit. Když se mě pak něco zeptá, "co na to říkám", pak se většinou omezím na to, že je to jeho věc, že do toho nevidím a tak že nemám názor. Ostatně mi taky připadá, že dnešní společnost vyžaduje, aby měl člověk názor vždy a úplně na všechno. No, tak to se omlouvám, opravdu nemám názor.

Muži a ženy nejsou stejné, ale... já se se taky nepotřebuju otáčet za každým namakaným chlápkem, tak proč by ty ses měl otáčet za sukněmi?!

Muži a ženy... Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. A přestože tuhle větu všichni známe, tak nejsme schopni doopravdy pochopit, co znamená. Tedy že muži a ženy jsou opravdu jiní a že se k nim prostě musí přistupovat jinak. Jinak myslí, jinak se chovají. A když něco udělají, tak k tomu mají jiné důvody. Feministky mě po tomhle odstavci asi zadusí.

Nedávno jsem četla jakési fórum, kde se autorka svěřovala, že se její přítel ukájel u fotek expřítelkyně. Vzhledem k předchozímu odstavci už asi víte, že nemám v plánu ji nebo toho kluka nějak soudit, prd o té situaci víme. Každopádně mě v diskuzi zarazilo, že tam spousta holek psala, ať se slečna taky ukájí nad fotkou bývalého a pak se příteli pochlubí - ať ví, jaké to je. Pak tam přišla jedna paní, která se tomu šílenému davu (mezitím už se přispěvatelky rozhodly chudáka hocha pomalu zlynčovat) rozhodla vysvětlit, že když se kluk ukájí nad fotkou bývalky, tak je to něco jiného, než když to dělá holka. Proč? Protože kluk je hnán jinými hormony, než holka. Zatímco u holky jsou zaměřeny více citově, tak by to pravděpodobně znamenalo, že ji něco chybí a že po svém bývalém partnerovi pořád touží. U kluka ale stejná situace může znamenat prostě jen to, že našel fotku, která ho vzrušuje. Nic víc, nic míň. (Poté se dav rozhodl lynčovat i tu paní.)

Co tím chci říct? To, že si myslím, že když dva dělají totéž, tak to není totéž. Ta paní totiž měla pravdu, nemůžeme se snažit pochopit mužskou mysl, když na problém nahlížíme jako ženy. Muži jsou ovládáni jinými hormony a my ženy jim do hlavy nikdy neuvidíme. Stejně tak nemůžeme my čekat od mužů, že uvidí do hlavy nám. A je hloupé posuzovat muže a ženy podle jedné tabulky. Přiznejme si, že jsme jiní. Nejenom v tom, jak vypadáme, ale i vnitřně - v tom, jak myslíme i co cítíme.

Ty rasisto!

Jsem rasista, když řeknu že černoch je černý a běloch je bílý (mno dobře, tak že černoch je nahnědlý a běloch narůžovělý)? Ne. Poukazovat na rozdíly není rasismus! Což spousta lidí nechápe a tak se z nich stávají jacísi "antirasisté", kteří se za každou cenu tváří, že jsme všichni stejní a debatám o rozdílech se vyhýbají. Když je člověk poprosí, ať někoho popíšou, tak začnou tím, že je ten člověk vysoký, má tmavé oči, černé kudrnaté vlasy a bílé zuby. Že je černý se nedozvíte, protože tihle lidé se bojí mluvit o rozdílech, aby nebyli "rasističtí". A to podle mě taky není zrovna správné smýšlení.

Takže pro vás mám výbornou novinu. Jsem bílá. Místy narůžovělá nebo nazelenalá. A jakožto běloška se od příslušníků jiných ras prostě liším. Lišíme se navzájem různými věcmi, nejenom barvou kůže. Ale třeba tvarem nosu, barvou a tvarem očí, tvarem lebky, barvou a druhem vlasů, množstvím potních žláz, množstvím ochlupení na těle,... A když to tady takhle napíšu, tak to neznamená, že jsem rasista. Netvrdím, že si všechny rasy nejsou rovny. Rovnost ras ale musíme chápat jako rovnost lidské důstojnosti, ne "rovnost" stejných vlastností.

Další články, které by vás mohly zajímat: Na vzhledu nezáleží. Nebo ano? Copak není dost českých kluků?! Jak se stát doopravdy šťastným? Můj názor na přátelství mezi mužem a ženou Tváří v tvář Co bychom se od mužů mohly učit

Nejsme všichni stejní, máme jiné názory, jiný pohled na život, pro každého z nás jsou důležité jiné věci. Je důležité vnímat rozdíly a nechat je, aby nám trošku rozšířily obzory a o něco nás obohatily. Stejně tak je důležité snažit se nalézat věci, které máme společné. A přes všechny ty odlišnosti existuje jedna věc, kterou máme společnou úplně všichni - všichni si přejeme být v životě šťastní. Jen se toho snažíme dosáhnout každý trošku jinak:-).