Vztah s Vietnamcem, 2. díl: Předsudky
V druhém dílu tohoto seriálu jsem se rozhodla více nakousnout předsudky a urážky, se kterými se - pokud máte vztah s Vietnamcem - pravděpodobně budete setkávat. Některé z nich jsou ještě pochopitelné (a vlastně na nich není nic "zlého" - lidé jsou prostě jen zvědaví a tak se ptají i na dost divné věci) a některé vás možná urazí tak, že budete chtít tomu, kdo jej vysloví, dát pár facek.
Ať se vám to líbí nebo ne, takovýmto vztahem vždy budete v okolí vzbuzovat pozornost. Někdy budou lidi pouze zvědaví a budou se "divit", někdy však budou dávat najevo i svůj osobní nesouhlas s jakýmkoli "křížením" ras. Ať už tak nebo onak, budete se s některými otázkami setkávat poměrně často. Je asi hloupost se při každé položené otázce hned vztekat, že kdyby to byl "normální Čech", tak by to nikomu divné nepřišlo. Podle mě je důležité rozdělovat lidi na ty, kteří - ať už říkají cokoli - to ve skutečnosti nemyslí zle, a na ty... no prostě na ty ostatní.
"Když někdo uráží nás, většinou se s tím nějak vyrovnáme. Ale když někdo uráží ty, které milujeme?"
Rozhodla jsem se tedy sepsat několik "předsudků", se kterými se dříve či později setkáte. A taky jsem se rozhodla je trošku objasnit a říct, jaký názor na ně mám já.
1. Vietnamci pěstují trávu
Ano, jsou Vietnamci, kteří pěstují trávu. Stejně tak jsou i Češi, kteří pěstují trávu. Lidé jsou prostě různí - a zlí i hodní se najdou v jakékoli národnosti a jakékoli kultuře. Pokud budete chodit s Vietnamcem, tak se vás určitě někdo někdy zeptá, jestli máte ve sklepě pěstírnu. Ale umíte si představit, jak by to asi vypadalo, kdy úplně všichni Vietnamci žijící v ČR pěstovali trávu? Já si to asi ani představit nedokážu. A abych řekla pravdu, asi žádného Vietnamce, který by se nějak podílel na trhu s drogami, neznám.
2. Vietnamci jedí psy a kočky a jejich maso nabízejí ve svých restauracích
Ano, jedí. A my zase jíme krávy, králíky, zvěřinu... Podle mě je hloupost posuzovat lidi podle toho, co ve své domovině jedí - zvlášť, když jsme tam nikdy nebyli. Je to, jako by nás Ind odsuzoval a poučoval nás o tom, že je špatné jíst krávy. V naší kultuře je ale normální jíst krávy, není to žádný hřích. A představte si, že jíst psy nebo kočky ve Vietnamu taky není žádný hřích, chovají tam tyto zvířata prostě i k jatečným účelům. My jsme přeci taky schopni chovat zakrslého králíčka jako domácího mazlíčka a dát si při tom k obědu králíka na smetaně. V čem je tohle jiné? Vietnamci také nejedí psa, kterého chovají jako "domácího mazlíčka". Pokud mají psa, kterého mají jako hlídače a mazlíčka, nikdy by ho nesnědli.
Normální hlídací pes ve Vietnamu, kterého nikdo jíst nebude, protože je to domácí mazlíček
Vietnamci psí maso považují za delikatesu. Je tedy naprosto hloupé myslet si, že když si zajdete do vietnamské restaurace, dají vám místo vepřového psí maso. Za prvé proto, že byste to fakt poznali, za druhé proto, že kdyby se Vietnamci v ČR k psímu masu dostali, snědli by si ho sami a neměli by jediný důvod nabízet ho nějakým Čechům. Představte si, že žijete v Indii a vlastníte restauraci. Řekněte mi jediný důvod, proč byste do vepřového masa přidávali několikanásobně dražší hovězí, koupené někde na černém trhu. Abyste se pak za rohem mohli smát "hihihi, ty jsi hloupý Ind, právě jíš krávu"? Ne, kdybyste se dostali k hovězímu masu, tak byste si udělali pořádný hovězí steak a snědli byste si ho úplně sami. Vietnamci to mají podobně. Takže se opravdu nemusíte bát, že byste ve svém jídle ve vietnamské restauraci měli psí maso.
Co se týče Vietnamců u nás, mnohdy se k psímu masu ani nedostanou (ono to opravdu nefunguje tak, že by jedli každého potulného psa). Vietnamské děti, které tady v ČR vyrůstají, psa většinou nikdy v životě nejedly a i ve Vietnamu jíst psa odmítají. Ale buďte si jistí, že pokud máte vztah s Vietnamcem, rozhodně se vás někdy někdo zeptá, jestli doma jíte psy.
Nebojte se, tohle je obyčejné hovězí...
3. Vietnamci jsou hloupí, a tak většinou mají podřadnou práci
Budete se divit, ale spousta Vietnamců, kteří vám už někdy něco prodali, mají vysoké školy - bohužel však toto vzdělání nemohou v naší zemi nijak uplatnit. A pokud vystudovaní nejsou, neznamená to, že by byli hloupí, ale prostě jen to, že třeba na studium nebyly finance (třeba maminka mého přítele musela už od nějaké sedmé třídy pracovat). Tito lidé ale vůbec nejsou hloupí, vždyť u nás dokážou podnikat i přes to, že mnohdy moc neovládají jazyk.
Jak už jsem říkala, Vietnamci nejsou prodavači, ale jsou podnikatelé. Oni v tom obchodě nejen prodávají, oni ho vlastní. To je podle mě velký rozdíl.
4. Vietnamci jsou "na peníze"
A kdo vlastně není? :-D Moc nevím, co si pod tímto výrokem představit. Neznám moc lidí, kteří by peníze nenáviděli a nechtěli je.
Je pravda, že Vietnamci většinou utrácejí za jiné věci, než my Češi. Třeba moji rodiče jsou schopni se sbalit a několik tisíc prolyžovat v Alplách. Vietnamci také utrácejí, také si peníze umí užívat, ale jinak. Nekupují si dovolené - pokud někam jedou, tak většinou do Vietnamu na návštěvu. Nezáleží jím tolik třeba na vybavení domácnosti (nevadí jim, že oprýskává omítka, nepotřebují mít čerstvě vymalováno, nepotřebují mít novou sedačku,...). Ale utrácejí třeba strašné peníze za jídlo, za různé oslavy, za elektroniku... Pokud dáte padesátiletému Čechovi 50 000, koupí si čtrnáctidenní dovolenou u moře v pětihvězdičkovém hotelu. Pokud dáte stejné peníze padesátiletému Vietnamci, koupí si hodinky, iPhone a několik tisíc podaruje dětem z rodiny. A nebo ty peníze rovnou pošle rodině ve Vietnamu.
Vietnamský rituál, při kterém se pálí peníze pro zemřelé předky
5. Vietnamci mají malé pindíky
Pokud máte vztah s Vietnamcem, tak vás tento předsudek bude přímo pronásledovat. Je ovšem úplně jedno, jak na něj budete reagovat - můžete to vyvracet jak chcete, stejně vám to nikdo nebude věřit.
Vietnamci jsou průměrně drobnější, než evropané, je tedy logické, že mají průměrně asi menší přirození. Ale pořád mluvíme pouze o průměru - a stejně jako Evropan může mít penis deseticentimetrový, ale i dvaceticentimetrový, může to tak mít i asiat.
Když už jsme tedy u těch průměrů, nezapomínejme také, že asiaté možná mají průměrně nejmenší přirození, ale také mají průměrně nejvyšší inteligenci. A třeba také to, že jsou běloši průměrně nejsmradlavější a nejchlupatější (ano, je to tak, europoidní rasa má holt mnohem více potních žláz). A kolikrát v životě jste už potkali inteligentního bělocha? Kolikrát v životě jste potkali bělocha, který nezapáchal? Kolikrát v životě jste potkali bělocha, který nijak zvlášť chlupatý nebyl? No vidíte, a proč si myslíte, že u asiatů to slovo "průměrně" funguje nějak jinak?
Jak už jsem říkala, pokud máte vztah s Vietnamcem, budete se s různými předsudky setkávat. Když někdo řekne větu typu: "Týjo, tvůj přítel je Vietnamec... a prosímtě, doufám, že to není blbé, ale je pravda že ... ?" tak to ani neberu nijak zle, protože na tom nic zlého není. Je to asi jen nějaká přirozená lidská zvědavost - s míšeným párem se asi člověk nesetkává každý den a tak je jasné, že ho napadají různé otázky. Pokud jsou to pořád jen otázky, ať už normální a nebo třeba i fakt hloupé, je asi zbytečné se na toho daného člověka nějak zlobit. Horší to je, když vás někdo přímo uráží a nebo říká věci, které doopravdy zle myslí. Nebudu tady říkat, jak jsou všichni lidé sluníčkoví a jak nás každý podporuje, protože to není pravda. Setkala jsem se už i s hodně hnusnými urážkami. A pokud i vy máte vztah s Vietnamcem, pravděpodobně se s nimi i vy setkáte. Takové řeči ale musí jít jedním uchem tam a druhým ven, jinak by se z toho člověk zbláznil. A takové nepříjemné situace vás s partnerem naopak můžou ještě více stmelit, protože si pořád budete dokazovat, že jste na jedné straně, že za sebou stojíte a že se dokážete podpořit.
Další články, které by vás mohly zajímat: |
Vietnamců je přes osmdesát milionů, což je osmkrát více, než nás Čechů. Podívejte se kolem sebe, jak různí lidé kolem vás žijí. A to je nás pouze deset milionů. Opravdu si myslíte, že je možné osmdesát miliónů lidí hodit do jedné škatule?
Na závěr bych chtěla upozornit na to, že jakýmkoli přeložením a publikováním mého článku bez mého vědomí a souhlasu porušujete autorská práva. Pokud chcete tento článek někde zveřejnit, zeptejte se mě a nějak se určitě domluvíme. Vždyť není nic jednoduššího, než mi prostě poslat email na hogreta@seznam.cz. Je to lepší, než abychom se zase museli dohadovat a pak to nějak oficiálně řešit.
Komentáře
Okomentovat