Zkušenost = věk? A je věk jenom číslo?
K dnešnímu článku mě opět inspirovala internetová diskuze. Zjistila jsem, že většina lidí se dělí na dva tábory - tábor "věk je jenom číslo" a tábor "to pochopíš, až budeš starší". A tak nějak zjišťuji, že vlastně nesouhlasím ani s jedním z těchto táborů.
Takhle jsem vypadala já, když mi bylo třináct :)
Nejsem zrovna zastánce názoru, že věk je "jenom číslo". Myslím si, že mezi různými věkovými skupinami jsou rozdíly. Třináctiletá holka může být sebevyspělejší, nicméně pořád je tak nějak "uvězněna" ve své životní situaci - je na základní škole, řeší věci, které se řeší ve třinácti (asi těžko bude řešit, kolik peněz jí zbývá na nájem), trápí se věcmi, kterými se trápí třináctiletí, má jinak postavený žebříček hodnot. Ne třeba nutně kvůli toho, že je "mladá a hloupá", ale prostě jen kvůli toho, v jaké životní situaci se nachází. Takže si třeba myslím, že mezi dvacetiletým člověkem a třináctiletým člověkem je obrovská propast - moc velká na to, aby se tihle dva lidé dokázali například natolik pochopit, aby mohli vytvořit harmonický plnohodnotný dospělý partnerský vztah. A to přesto, že si myslím, že intelektem na tom tito dva lidé můžou být i podobně. A i přesto, že si myslím, že třináctiletá holka může mít být chytrá a mít rozumné názory.
Z druhé strany mám ale pocit, že spousta lidí argumentuje věkem i ve chvíli, kdy to s věkem ani nemá co společného. Prostě mi dochází argumenty, takže to zakončím tím, že jsem starší, takže mám víc zkušeností, takže "na to přijdeš, až ti bude tolik, co mi". Juchú, debata ukončena, vyhrál jsem. Nebo ne?
Nemyslím si, že nutně musí věk znamenat zkušenost. Člověk, který rok bude jezdit po světě, naučí se dvěma novým jazykům, bude žít v cizí zemi, najde si práci ve svém oboru, do toho bude mít partnerský vztah, dostane se do různých životních situací (a třeba ani ne moc pozitivních), najde si spousty nových přátel a nových koníčků, bude se dál vzdělávat - ten pravděpodobně za ten rok nabere víc zkušeností, než někdo, kdo třeba deset let sedí doma a za celou dobu se u něj nic nestalo.
V poslední době se osobně setkávám s názory typu "jsi ještě mladá, to pochopíš, až ti bude tolik, co mi" - většinou od žen, které jsou třeba o dvacet let starší (tedy jim je kolem čtyřiceti). Jenomže srovnávají nesrovnatelné - ty ženy se mnou mají společného možná tak to pohlaví. Žily třeba úplně jinak, v jiné době, měly jiné možnosti, studovaly něco jiného (nebo nestudovaly vůbec), pracovaly v úplně jiném oboru, doma měli úplně jinou situaci, v rodině jinou situaci, jiné možnosti a příležitosti,... A že oni si životem k něčemu došly, tak to ještě přece neznamená, že k tomu stejnému si dojdu i já - vždyť nežijeme všichni stejné životy. Tohle zobecňování je na hlavu postavené. A abych byla upřímná, tak mě prostě neskutečně vytáčí, když mi například ženská, která je jen vyučená a od devatenácti už byla jen na mateřské a rodila děti (a to je vlastně téměř to jediné, čeho v životě dosáhla - stala se matkou) mi řekne, že "to časem pochopíš, až ti bude tolik, co mi". Tahle bagatelizace názoru jenom na základě věku toho, kdo ten názor říká, je prostě hrozně hloupá.
Věk může znamenat zkušenost, ale také nemusí...
(Já s partnerovou babičkou ve Vietnamu... Takhle nějak si představuju důstnojné stáří)
Snažím se stát někde uprostřed. Když mi někdo řekne svůj názor, snažím se k tomu, co mi říká, přistupovat stejně, ať má ten člověk třináct, dvacet nebo čtyřicet. Jenom proto, že to řekne někdo "mladý", to přece ještě neznamená, že na tom názoru nemůže být dost pravdy. A naopak. I dospělí lidé mohou mít dětinské názory a absolutně zkreslený pohled na život. Věk není zkušenost, věk není "jen číslo", věk je prostě věk. Je pravda, že starší lidé měli větší čas na to, aby zkušenosti nasbírali, jenomže to ještě neznamená, že tak opravdu učinili.
Další články, které by vás mohly zajímat: |
Já asi tak ve čtyřech letech... očividně jsem měla nějaký zásadní problém :-D
Co si myslíte vy?
Je věk "jenom číslo"?
Nebo naopak větu: "To pochopíš, až budeš starší," rádi používáte?
Komentáře
Okomentovat