Kolik elektroniky máš, tolikrát jsi člověkem

Bez mobilu, notebooku a inernetu si už snad život ani nedokážeme představit. Jak je najednou jednoduché mluvit se svým "milým" - prostě vytočíme číslo. Jak je najednou jednoduché si sputstit internet a najít si na něm věci, na které bychom se styděly zeptat i nejlepší kamarádky. Jak je jednoduché označit něčí názor za "to se mi líbí" aniž bychom se bály veřejného ponížení. Ale nebojte, opravdu nechci moralizovat. Vždyť jsem taky jedna z těch, která miluje elektroniku.

---

Spousta z vás začne říkat, že bez všech těchto serepetiček se žít dá. Samozřejmě. Dá se bez nich žít, ale ne v naší společnosti. Mobilní telefon už dávno neslouží jen podnikatelům k vyřizování důležitých obchodů. Svět je zlý a tak máme čím dál větší potřebu své blízké kontrolovat. Zbláznila bych se strachy, kdyby mi mamka nebo přítel několik hodin nezvedali telefon. Jasně, taky můžete říct, že kdysi to fungovalo. Ano, fungovalo. Ale spousta lidí umírala na banální úrazy a nemoci jenom proto, že se k nim pomoc nedostala včas.

Mám vlastní notebook. Na střední jsem ho ještě tolik nepotřebovala, protože i když jsme měli známky a rozvrh na internetu a zároveň jsem měla i celé čtyři roky předmět "informatika a výpočetní technika", tak by se to v pohodě dalo zvládnout na jednom rodinném počítači. Nyní mám notebook vlastní. Bez internetu bych se nepřihlásila ke zkoušce a ani bych nemohla být hodnocena (nemáme ani indexy). Neodevzdala bych žádný semestrální projekt a nesestavila bych si rozvrh. Bez internetu se prostě studovat nedá - i kdybyste za rohem měli národní knihovnu a výrobnu skript. Knihovnu za barákem nemám a peníze na všechna skripta taky ne, takže se učím z materiálů, které mám na internetu. A vzhledem k tomu, že většina mých předmětů je o programování, tak si opravdu nedokážu představit, že bych projekty vypracovávala někde jinde (vždyť nad tím někdy sedím i 7-8 hodin v kuse). Dokonce jsem zjistila, že bych asi nemohla studovat ani s normálním mobilem. Jednou jsem tak seděla ve škole v základech elektroniky a osciloskop mi vygeneroval několik grafů. Těžko bych je stihla překreslit během hodiny a půl. Podívám se na učitele a ptám se, co teď mám s těmi grafy dělat, když z toho mám doma sestavit protokol. A on mi jen stroze zodpověděl, že si to mám mobilem vyfotit a pak ty fotky přiložit. He. Mobil s foťákem s vysokým rozlišením je očividně standart.

Takže nebudu jedna z těch, která tvrdí, že by se bez elektroniky v pohodě obešla. Elektronika nám neuvěřitelně zjednodušuje život. Klidně můžu práci do školy odevzdat v sobotu v noci. Klidně se můžu kamarádkou kdykoli domluvit, kdy zajdeme ven - a je jedno, jak je v tu chvíli "fyzicky" daleko. Klidně si můžu nakoupit z pohodlí domova. Všude, kam se chystám, se rezervuju - a mám jistotu, že na mě to místo zbude. Účty už taky platím jen z internetu, ani si nevzpomínám, kdy jsem byla naposledy na poště. Ano, zlenivěli jsme. Z druhé strany ale můžeme podotknout, že toho najednou stihneme dvakrát tolik. Doba je uspěchaná a kdo se loudá, bývá holt vzadu.