Učím se, tak jsem asi šprt

Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidala, ale učím se. Ano, opravdu se učím i o víkendech a v každé volné chvíli, protože mám spoustu zápočtů a nedodělaných projektů, které "se" nějak budou muset dodělat.

Já vím, teď je modernější se neučit. A nejmodernější je mít dobré známky a prohlašovat o sobě, že "nejsem šprt, protože se vůbec neučím". Přiznat, že se člověk učí, je "donebevolající". Jakoby snad to, že člověk sedí nad učebnicí, dokazovalo, že je asociální vůl. Ne, ti, co se učí, nejsou šprti. To jsou normální zodpovědní lidé. Byla bych tedy opravdu ráda, kdybyste mě přestali za šprta považovat. Jasně, na základce jsem taky zvládala samé jedničky s tím, že jsem si látku přečetla před hodinou (přiznejme si to - takových nás je spousta), ale ty doby jsou už dávno pryč. Teď dobré výsledky znamenají těžkou dřinu. Nestydím se přiznat, že dřu, abych měla dobré výsledky. Nebo spíš výborné. Na výšce "dobrá" totiž moc dobrá známka fakt není. Mojí motivací je i docela slušné prospěchové stipendium.

Na začátku školního roku jsem přidala článek o tom, jak se správně a efektivně učit: zde. Bohužel mi tam ale chybí jeden zásadní bod - jak se do toho učení dotlačit. Máte nějaké nápady? :-D Naprosto se mi nechce...