Malí čínští gymnasti
Tento článek vznikl jako reakce na článek zrzky: http://zrzka11.blog.cz/1208/cinska-gymnastika. Tedy přesněji spíš na komentáře. Všichni tam píšou, jací jsou rodiče těchto dětí tyrani a že takhle malé děti by si měly hrát s panenkami a prožívat bezstarostné dětství. Já myslím, že je to celé o hodně složitější.
Člověk si musí uvědomit, že na většině území Číny něco jako "bezstrarostné dětství" neexistuje. Je hodně naivní si myslet, že kdyby tyto děti jejich rodiče nedali na gymnastiku, tak že by šťastně chodily do školy a po škole si hrály s kamarády. Pochopit místí poměry je pro někoho, kdo žije v zemi, kde je povinná školní docházka, sociální dávky a dostatek jídla, téměř nemožné.
Žijeme si blaze. Tak blaze, že máme možnost nadávat na politiky, na fronty u doktora, na fronty v obchodech, na zdražování beznzínu. Vlastně jenom nadáváme, i když máme úplně všechno. Všechno, co k životu potřebujeme. Odsuzujeme čínské rodiče, že takto týrají své děti, aniž bychom o jejich životě vůbec něco věděli. A dušujeme se, že "já bych to svému dítěti nikdy neudělal". Ale jste si tím tak jistí?
Ano, je špatné, že už takhle malé děti takhle "týrají". Ale teď si představte, že jste rodič v Číně. Celý život žijete z ruky do huby, vaše děti nečeká vůbec žádná budoucnost, vlastně jen celoživotní dřina na poli. A to samé jejich děti a to samé děti těch dětí. Nemáte ani na to, abyste svému dítěti zaplatili první třídu. Myslíte, že v takových poměrech vaše dítě žije bezstarostně? Že si někde hraje s panenkami? Kdepak, musí vedle vás dřít na poli, abyste měli co do pusy. To dítě musí dřít pomalu stejně jako dospělý člověk. Co na tom, že je mu třeba jen pět let.
Situace dva. Jste rodič v Číně. Také žijete v chudých poměrech, ale dejme tomu, že nějaký majetek máte. Možná nějaké malé vlastní políčko, možná máte možnost zaplatit svému dítěti i prvních pár tříd základní školy - ale pravděpodobně pouze jednomu z nich. Další děti musí opět tvrdě pracovat, protože jíst prostě potřebujete. Tyto děti budou negramotné a opět je nečeká nic jiného, než celoživotní dřina. A to samé jejich děti a děti jejich dětí. I to "pologramotné" dítě velmi pravděpodobně nečeká žádná budoucnost, protože platit víc, než pár tříd asi možnost mít nebudete. A teď se vám naskytne možnost tento začarovaný kruh roztrhnout. Máte možnost dát své dítě do gymnastické internátní školy. Vaše dítě může mít budoucnost. Nebo alespoň jakousi šanci na ni. Bude mít šanci stát se dobrým gymnastou a vydělat nějaké peníze. Finančně zabezpečit celou rodinu. Jasně, když ho do této školy dáte, pak budete považováni za "tyrany", protože je tam budou bolestivě protahovat. Můžete je tedy nechat doma a nebýt za tyrany - že vaše dítě bude trpět už celý život kvůli těžké práci, to je přece v pořádku. No, přestává to být tak jednoduché, co?
Komentující v daném článku také píšou, že to ty děti očividně nebaví, tak proč je ti rodiče do toho nutí. Co na to říct? Uvědomte si, že jen na velmi malém území světa můžete dělat to, co vás baví a nedělat to, co vás nebaví. Máme neuvěřitelné štěstí, že se můžeme rozhodnout, co nás baví a to pak dělat. Tamní děti většinou na výběr moc nemají. Tamní lidé většinou na výběr moc nemají. Tihle malí gymnasti ve většině případů opravdu nepocházejí z bohatých rodin a ani z větších měst. Do gymnastiky je nenutí jejich rodiče. Nutí je do toho celá spolčenost, celý systém. Stejně tak, jako systémy všelijakých států nutí své obyvatele do jiných, všelijakých věcí. Ano, je to hrozné, ale s tím tito lidé nic neudělají. Stejně tak s tím nemůžeme nic udělat my.
Viděla jsem několik dokumentů o čínské gymnastice, ten poslední si pamatuju dost živě. Nebojte se, nebyl z čínské produkce. Kameraman tam chodil po internátu gymnastické školy. Všechno se to točilo především kolem jedné devítileté slečny, ale padly tam i názory ostatních, přibližně stejně starých děvčat. Ani jedna nevypadala nešťastně. Když se jich zeptali, zda by si gymnastiku vybrali i kdyby si mohly vybrat jakékoli zaměstnání, tak až na pár slečen, které říkaly, že by chtěly být prezidentkami, královnami nebo političkami, tam všechny svorně říkaly, že by i tak chtěly být gymnastkami a že jsou na to hrdé. A teď pozor - všechny byly pyšné na to, že mohou takto prezentovat svoji zemi a svou rodinu. V naší zemi je to něco nepředstavitelného, že by z lásky k ČR někdo chtěl něco takového dělat, ale tam je to prostě normální. Pak tam kameraman chodil celý den s jednou dívkou. Ta mu ukazovala, co všechno dovede, ukazovala mu fotky své rodiny, které měla vylepené na posteli. A říkala u toho, že udělá všechno pro to, aby na ní jednou rodina byla pyšná a že jednou bude slavná a všechno, co pro ni kdy udělali, jim vrátí. U nás by byla takto stará holčička naprosto závislá na mamince a sama by si pořádně ještě ani neutřela zadek. Tahle holčička používala pojmy typu "hrdost" a "vděčnost" a uvažovala nad svou budoucností. Maminku neměla, umřela na nějakou tamní nemoc. Měla jen tatínka (a samozřejmě nějaké strýčky, tetičky, bratrance, sestřenice,...). Mohla je vidět jen přibližně jednou za měsíc, protože na to, aby za nimi mohla přijet a nebo oni mohli přijet za ní, prostě nebyly peníze. Její otec zadlužil celou rodinu, aby mohla být gymnastkou. Když se kamaraman zeptal na tatínka, byla to jediná chvíle v celém dokumentu, kdy této holčičce ukápla slza - moc se jí stýskalo, byla špatná úroda a tak tatínka neměla možnost vidět už déle než padesát dní. To, že na oběd dostala většinou jen misku rýže, někdy s nějakou zeleninou, že někdy dostala jednu misku rýžové kaše k večeři - že tedy byla neustále o hladu, to přešla úplně bez povšimnutí, vůbec si nestěžovala. Že spala v jednom pokoji s dalšími asi dvaceti dívkami (na kovových poschoďových postelích namačkaných na sebe), to pro ni také bylo naprosto normální. Každý den měla trénink většinou kolem sedmi hodin, kde je všelijak ohýbali. A víte, co udělala tato slečna, když večer po "večeři" přišla na "svůj" pokoj? Sama se dobrovolně s ostatními děvčaty ještě hodinu všemožně "přelamovala". Prý chce být nejlepší.
Myslím, že nikdy není nic tak černobílé, jak to vypadá. Dokud neznáme jejich mentalitu a nežijeme ve stejných poměrech jako oni, nemůžeme je soudit. Nemůžeme tamní rodiče odsuzovat, že dávají své děti na gymnastiku, protože nevíme, jestli to náhodou není jejich poslední možnost. Nemůžeme tvrdit, že to ty děti nechtějí dělat, protože nejsme v hlavě těchto dětí a nemáme nejmenší ponětí, jak to celé cítí. I ony chtějí opustit chudé prostředí, ve kterém vyrůstaly. Nemůžeme tvrdit, že bychom svým dětem za každou cenu zajistili bezstarostné dětství, protože nevíme jaké to je, když nemáme co jíst.
Komentáře
Okomentovat