Úvaha: multikulturalimus
Svět se pomalu, ale jistě, stává jednou velkou vesnicí bez hranic. Cestujeme, učíme se jazyky, obchodujeme se zahraničím, zakládáme všelijaké mezistátní úmluvy a unie. Proto se téma multikulturalismu stává čím dál tím víc aktuální. Ale jak to s ním vlastně je? Máme ho považovat za něco negativního nebo pozitivního? A jaká je podle mě jeho pozice do budoucna?
Multikulturalismus má své přednosti i nedostatky. Lidé, kteří jsou radikálně proti němu, argumentují tím, že s cizinci do naší země přichází i větší kriminalita a že nepřizpůsobiví občané využívají náš sociální systém. Samozřejmě je důležité dát multikulturalismu nějaké hranice. Je na pováženou, že je vůbec možné takto okatě náš sociální systém využívat. Rozhodně si však myslím, že je jedno, do jaké etnické skupiny můžeme daného člověka zařadit. Pokud je to zločinec, pokud se dopustí trestného činu nebo pokud porušuje naše pravidla a zákony, pak by měl být spravedlivě souzen - a je jedno, jestli je černý, bílý, žlutý nebo třeba zelený. Kdo chce žít v cizí zemi, musí přijmout zákony té dané země za své, to je bez debaty. Z druhé strany nevidím důvod, proč by ti, kteří se pravidlům a zákonům přizpůsobí, měli být trestáni za něco, co udělal někdo jiný, když jediné, co je spojuje, je původ. Copak Češi v zahraničí nikdy žádnou trestnou činnost nepáchají?
Cizí kultury nás mohou v mnohém obohatit. Často se setkávám s názory typu "Já jsem Čech, mluvím česky, a tak nechápu, proč by v mém městě měla být pobočka Vodafonu, kde nabízejí služby ve vietnamském jazyce." "Já jsem Čech a tak by v mém městě neměla být postavena buddhistická svatyně." "Já jsem Čech..." Můj názor na to je takový, že pokud mi to neubližuje, pak nemám důvod být proti tomu. Pokud to není na můj úkor, nevím, proč bych se proti tomu měla bránit. Vodafone má spoustu jiných poboček, kde mluví česky, zajdu tedy tam a nechám podnikání Vodafonu na Vodafonu. Pokud nejsem buddhista a buddhismus mě nezajímá, pak svatyni obejdu a může mi být úplně jedno, jestli tam stojí nebo ne. Je to všechno jen na mojí svobodné volbě. A stejně tak bych tuto svobodnou volbu měla nechat i ostatním.
Jak vidím pozici multikulturalismu do budoucna? Myslím si, že bude upředňostňován. Ne proto, že by lidé chtěli, aby v jejich zemi žili cizinci, ale proto, že práce či studium v zahraničí je pro mnoho z nás velmi lákavá představa. Učíme se čím dál tím víc jazyků a zároveň máme tu neuvěřitelnou možnost cestovat - a je jen opravdu málo mladých lidí, kteří by ji nechtěli využít. Tedy nemůžeme nic vyčítat cizincům, kteří chtějí využít stejnou možnost a přijedou za prací nebo za studiem k nám. Zároveň už je docela normální, že se v každé třídě základní školy najde alespoň jeden cizinec, takže české děti si na přítomnost příslušníků jiných ras a národů zvykají už od malička a nepřijde jim to jako něco divného či špatného.
V životě si můžeme vybrat spoustu věcí. Můžeme si vybrat, na jakou školu půjdeme, čemu se budeme věnovat a v jakém oboru budeme pracovat. Můžeme si vybrat svého životního partnera, můžeme si vybrat i značku auta, kterým budeme jezdit. Jsou však věci, které si nevybíráme nikdo - například to, jakou budeme mít barvu kůže a do jakého státu se narodíme. Stejně tak si nevybíráme, do jakých se narodíme poměrů.
Co závěrem? Myslím si, že na multikulturalismus, stejně jako na jakoukoli jinou problematiku, musíme pohlížet objektivně ze všech stran. Jakýkoli druh extremismu je zhoubý a je důležité držet se zlatého středu. Nevzdávat se vlastních hodnot a vlastní kultury - ale zároveň se nebát poznávat kultury cizí. Člověk, který nevidí dál než za vlastní práh, nikdy nemůže být doopravdy šťastný.
Tato úvaha byla napsána v rámci práce
do předmětu sociologie na VŠB-TUO
Komentáře
Okomentovat