Jak se stát doopravdy šťastným?
Na internetu je spousta návodů na to, jak mít šťastný život. Bohužel se tyto návody často nedají použít, protože v životě holt není vždy všechno úžasné a sluníčkové. Někdy se dějí i špatné věci - a takové věci horká koupel nebo tabulka čokolády prostě nespraví.
Každý člověk se žene za štěstím. A nejenom člověk - každý živý tvor se žene za štěstím, i když si to vlastně ani neuvědomuje. Všechno děláme jenom proto, že si myslíme, že nám daná činnost přinese štěstí. Nebo ne? Studujeme, abychom měli dobrou práci. Chceme dobrou práci, abychom měli dost peněz. Chceme dost peněz, abychom mohli mít rodinu a hezký dům. Chceme hezký dům a rodinu - abychom byli šťastní.
Bohužel časem zjistíme, že dosáhnout tímto způsobem trvalého štěstí je nemožné. Všechno je totiž pomíjivé. Ať už uděláme cokoli, tak jednou to pomine - a s tím přichází i naše trápení a neštěstí. Žádný člověk totiž nemůže být navždy zdravý a úspěšný. Je tedy jasné, že tímto způsobem můžeme dosáhnout štěstí jen dočasně. A hned po tomto štěstí přichází trápení a smutek z toho, že tohle štěstí odešlo. Paradoxně se tedy dá říct, že čím více se za štěstím ženeme, tím jsme nešťastnější.
Abychom byly doopravdy šťastní, musíme se vyhnout zklamání z toho, že štěstí pominulo nebo že se věci nedějí tak, jak bychom doopravdy chtěli. A tomuto zklamání se vyhneme jedině tak, že štěstí budeme hledat ve věcech, ve kterých se zklamat nemůžeme. V čem se nemůžeme zklamat? V činnosti, které nebudeme dělat pro sebe, ale pro někoho jiného - a bez jakéhokoli očekávání, že nám to ten "někdo jiný" vrátí.
Dávali jste třeba někdy oblečení na charitu? Nebo hračky do dětského domova? Vzpomeňte si na pocit, který jste u toho měli. Měli jste dobrý pocit, že někomu pomůžete. Tento dobrý pocit byl také štěstí. Štěstí, které se ale nemohlo nijak zklamat. Bylo to čisté štěstí, nezávislé na tom, jestli jste zrovna ve škole neprojeli test nebo jestli jste se právě nepohádali s rodinou.
Takže jeden spolehlivý způsob, jak dosáhnout štěstí pro sebe, je přát si - ale opravdu, z nitra duše - štěstí pro jiné. A dělat pro jejich štěstí maximum. Ale ne jenom pro lidi, co to potřebují nebo pro ty, které máme rádi. Dokonalého štěstí člověk může dosáhnout až ve chvíli, kdy přeje štěstí nejenom svým přátelům a známým, ale dokonce i úplně cizím lidem nebo nepřátelům. Všichni jsme totiž na stejné lodi - i tvůj největší nepřítel si v životě nepřeje nic jiného, než být šťastný. I on byl jednou malým miminkem, kterého maminka nosila v náručí. A i on si v životě prošel těžkými situacemi. Tak v čem je jiný? V tom, že má na něco jiný názor? Nebo v tom, že se v nějaké situaci nezachoval správně? To je možné. Ale taky je možné, že to nemusel ovlivnit. Byl nějak vychován, něco mu bylo vkládáno do hlavy. Prošel si různými věcmi, které ho různě formovaly. A i když se zachoval špatně nebo hloupě, tak je možné, že za to vlastně ani nemohl.
Ze začátku je velmi těžké přesvědčit sám sebe, že i nepřátelé si to štěstí zaslouží. Jednodušší je začít u neutrálních lidí. Až budete mít třeba při cestě do školy dlouhou chvíli, rozhlédněte se kolem sebe a pozorujte lidi, kteří s vámi cestují v autobuse - pozorujte jejich tváře. Přemýšlejte nad tím, jakými věcmi si tak mohli v životě projít. Tamta paní se třeba kdysi pohádala s dcerou a nevídají se. Tamtomu starému pánovi třeba umřel tatínek ve válce. Tamta mladá paní se třeba právě rozvedla se svým mužem a zůstaly ji na krku tři děti. Tamten pán třeba splácí hypotéku a nemá tušení, z čeho bude příští měsíc žít... Každý z nich má svůj příběh. A všichni jsme na stejné lodi - všichni chceme jen trošku štěstí. Když si tohle uvědomíme, je jednodušší přát štěstí i nepříteli a přestat k němu cítit vztek a zášť.
"Kdybychom si mohli přečíst tajnou minulost svých nepřátel, našli bychom v životě každého člověka dost smutku a trápení na to, aby nás přešel jakýkoliv odpor."
(Hary Wadsworth Longfellow)
Našemu opravdovému štěstí totiž všechny naše negativní emoce brání. Ať už jsou to negativní emoce mířené přímo na nás ("jsem nemožný", "nikdo mě nemá rád", "ničeho nedosáhnu", "jsem nula", "jsem hnusná",...) nebo i negativní emoce mířené na ostatní. Jakýkoli druh nenávisti nejvíce ubližuje našemu štěstí. Nebo ne? Když cítíte silnou nenávist k nepříteli, on si z toho většinou nic nedělá a žije si dál svůj život. Ale jste to vy, kdo se tou nenávistí užírá a kdo díky ní nemůže být doopravdy šťastný.
Takže jak být tedy konečně doopravdy šťastný? Zkuste se zbavit všech negativních emocí. Většina věcí vůbec nestojí za to, abysme je nenáviděli - ubližuje to hlavně nám samotným. Zkuste se zbavit všech zbytečných očekávání. Když budeme věci dělat jenom proto, abychom jsme se někomu zavděčili, budeme vždycky nakonec zklamaní. Zkuste se zbavit jakýchkoli pocitů nadřazenosti a povýšenosti. Vždycky budou lidi, kterým nebudeme rozumět, ale to není důvod, proč jim hned začít nadávat nebo je ponižovat - nebo se cítit "jako něco víc". Jejich jednání nám může připadat hloupé, ale přesto všechno jsou to také lidé a také si nepřejí nic jiného, než aby mohli být šťastní. Zkuste být vůči lidem více tolerantní a chápaví. Zkuste se více vciťovat do ostatních. A hlavně - zkuste si více vážit věcí, které máte, a snažte se cítit upřímnou lítost k lidem, kteří jsou na tom hůř. A pokud se jim pokusíte i nějak pomoct, aby se měli lépe, bude to ještě lepší. Uvidíte, že to nejvíce štěstí přinese nakonec hlavně vám.
Komentáře
Okomentovat