Střípky z Vietnamu, 11.díl: Vzhled a krása
Je zajímavé, jak odlišné je vnímání "krásy" v různých částech světa. Vzhled a krása jsou nějakým způsobem důležité všude, ale ne všechno, co je tady vnímáno jako krásné, je tak vnímáno ve Vietnamu - a naopak.
Slečna - modelka - převlečená do "pavích šatů"
V Asii obecně se dá říct, že je bílá kůže považována za krásnější, než tmavší pleť. Zatímco my z Evropy se v honbě za krásou škvaříme v soláriích, na plážích a natíráme se samoopalovacím krémem, ve Vietnamu to mají přesně naopak. Dokonce se dají koupit i "bělící krémy" (nedělám si srandu, viděla jsem to na vlastní oči), které zaručují zbělení pokožky o několik odstínů.
Ono je docela pochopitelné, proč je bělejší kůže v těchto částech světa považována za krásnější. Kdysi to bylo tak, že ti, co byli "z vyšší společnosti", nemuseli pracovat na polích, a tedy se neopálili. A když vycházeli ven, mohli si dovolit mít v ruce slunečník. Zatímco ti, co těch peněz tolik neměli, byli nuceni pracovat celé dny jako zemědělci a díky tomu byli snědí. Pokud jste tedy na ulici potkali člověka s bílou kůží, věděli jste, že daný člověk pochází z vyšší společnosti, zatímco člověk s tmavší kůží je obyčejný zemědělec. Je tedy jasné, proč je světlá kůže považována za krásnou. A vzhledem k tomu, že to takhle fungovalo dlouhá léta a několik generací, tak se opravdu dá říct, že člověk se světlejší barvou pleti má urozenější předky, než člověk s tmavší barvou pleti. Takže pokud jdete například na nějakou slavnost, tak vůbec není výjimkou, když mají ženy hodně světlý make-up. U nás byste řekli, že vypadají jako mumie, ale ve Vietnamu tyto ženy připadají ostatním krásné.
My bychom řekli, že to některé ženy s bílým make-upem přehánejí, ale u nich je světlá barva pleti považována za krásnou
S tím souvisí také to, že pokud do Vietnamu přijedete jako běloška, všichni vám budou říkat, jak jste krásná - ať už jste jakákoli. Několikrát se mi dokonce stalo, že se se mnou chtěl někdo vyfotit. Slova o tom, jak jste nádherná, vás budou provázet na každém kroku, bohužel to ale opravdu souvisí pouze s vaším odstínem pokožky. Každopádně pokud si chcete zvednout sebevědomí, rozhodně zamiřte do Asie.
K dosažení "dokonale bílé pleti" neslouží ve Vietnamu pouze vybělovací krémy, ale samozřejmě se místní ženy a dívky snaží vyhnout se jakémukoli opalování. Nejenom tedy, že Vietnamku vyvalenou na pláži potkáte jen stěží, ale málokdy potkáte Vietnamku třeba v plavkách. Vietnamci se většinou koupou v oblečení. A to nejenom u moře, ale třeba i u bazénu. Při pohledu na Vietnamky koupající se v bazénu v riflích a košilích - napadalo mě, že to teda není zrovna hygienické. Že by se tím víc zakryly, to se taky říct nedá, protože když si člověk namočí bílou košili, tak je to stejné, jako by chodil jenom v podprsence. Každopádně jsem na místních plážích (tedy na plážích, kde chodí místní lidé a ne turisté) byla většinou jediná v plavkách. A všichni na mě čučeli (jediná v plavkách a ještě ke všemu běloška, prostě šílený úkaz).
Aby se dívky neopálily, tak je i v těch největších vedrech na ulicích můžete potkat v dlouhých kalhotách a dlouhých rukávech. Zatímco já jsem byla uvařená a měla jsem propocené i spodní prádlo (a to jsem na sobě měla tílko a kraťasy), Vietnamky to často zvládaly v riflích a bundách.
Zatímco já se vařím i v kraťasech a tílku, Vietnamky nemají problém s dlouhými riflemi
(já s kamarádkou Hien v Ha Noi, za námi Pagoda na jediném sloupu)
K dalším zvláštnostem souvisejících s krásnou je holení. V Asii spíše neholení. Ano, je to tak, na většině území v Asii žiletky používají pouze muži, aby si upravili knírek a vousy. Nejenom tedy, že se tady dívky neholí v podpaždí nebo na intimních partiích, ale tady nemusí mít dívka ani oholené nohy. Vlastně je ani oholené mít nemůže, protože by byla "divná". Móda vyholených těl do Asie prostě ještě nedorazila. Dívka, která si to vykračovala po ulici s deseticentimetrovými podpatky, minisukní a dvoucentimetrovými černými chlupy na nohou, připadala - velmi pravděpodobně - všem kolemjdoucím mužům děsně atraktivní, i když já se musela zastydět nad tím, jak jsem si ji prohlížela. No uznejte - u nás takovou dívku potkáte jen stěží, většina z nás si ani nedokáže představit, že by se prostě někdo vůbec neholil. A když o tom tak přemýšlím - tak proč vlastně ne? Mít chloupky po těle je stejně přirozené, jako mít třeba vlasy. Když se člověk oprostí od evropského vnímání ženství, tak mu to přijde normální. Když má holka chlupy, znamená to, že už je z ní ženská. Když ty chlupy nemá, je to ještě dítě.
Ale můžu vám říct, že koupání se ve veřejných sprchách, to byl tedy zážitek. Když byste neoholená přišla do bazénu tady v Česku, připadala byste si jako orangutan. Ale to není nic proti tomu, jak STRAŠLIVĚ nahatá si budete připadat, když přijdete oholená do bazénu v Asii. Ve sprchách si vás naprosto všichni prohlédnou. A díky tomu, že nebudete mít chloupky, za které byste se schovali, uvidí opravdu všechno. Budete si připadat mnohem nahatější, než ostatní nahaté ženy. To fakt není nic příjemného. Já se raději umývala někde v rožku sprch a modlila se, aby se zvědavá teta umyla co nejrychleji a ze sprch už konečně odešla (nicméně mi pak "zvědavá teta" řekla, že se nemusím schovávat, že už stejně všechno viděla). Srandy kopec. Každopádně pokud se oholí v Asii žena, tak sice bude považována za fakt divnou, ale to se dá ještě skousnout. Pokud by se jakýmkoli způsobem a na jakémkoli místě (kromě tváře) oholil chlap, byl by považován za gaye nebo za absolutního, ale fakt absolutního cvoka.
Na obranu Asiatů musím říct, že oni narozdíl od nás Evropanů vlastně chlupatí téměř nejsou. Jim rostou chloupky pouze na určitých místech - v ohanbí, v podpaždí, trochu na nohou a popřípadě na tváři. Pokud potkáte Asiata s chlupatými zády nebo hrudníkem, velmi pravděpodobně to není tak úplně "čistý" Asiat, ale je to míšenec. Asiati moc chlupů nemají, takže když už je mají, tak asi nevidí důvod je nějak zásadně řešit, a tak se neholí. Stejně tak co se týče pachu - většina Evropanů se holí mimo jiné proto, aby se jim na chloupkách nezachytával pot a oni nesmrděli. Asiaté mají narozdíl od bělochů mnohem méně potních žláz, tedy i mnohem méně smrdí.
Pak jsou tady znaky, které připadají přitažlivé jak Vietnamcům, tak nám Čechům. U žen je to kulatý zadek a větší kulatá prsa, dále pak štíhlá postava a alespoň trošku delší vlasy (Vietnamku s ježkem asi nepotkáte). Dá se říct, že Vietnamci preferují u žen "křehkost" a "ženskost". Spousta lidí si z Asiatek dělá legraci, že ony zadky ani prsa nemají, ale můžu vás ubezpečit, že opravdu není pravda, že by všechny Vietnamky byly úplně ploché. Naopak, sama jsem potkala i Vietnamky, které by kdejakou Češku velikostí ňader strčily do kapsy. Opět platí, že lidé jsou prostě různí na celém světě a rozhodně se nedá říct, že všechny Asiatky jsou malé, hubené a ploché.
Dá se říct, že u Vietnamek se preferuje "křehkost" a "ženskost"
U mužů se za ideál samozřejmě považují svaly a vyšší postava. Už se rozhodně nedá říct, že by všichni Asiaté byli malincí, mladí Vietnamci, kteří už měli v dětství dostatek pestrého jídla a živin, často své rodiče převyšují i o dvě hlavy. Dále si myslím, že se ve Vietnamu v poslední době chytá jakási "korejská móda", díky níž si někteří mladí kluci barví vlasy (a někteří prý i malují linky na oči, ale to jsem naštěstí neviděla). Osobně se mi nabarvené vlasy u Asiata moc nelíbí - nechápu, proč má někdo potřebu barvit si vlasy, když jeho přirozená barva vlasů je naprosto úžasná čerň až dokonce modř. Asi je to nějaká touha po tom se odlišit. Každopádně třeba pár červených proužků na vlasech ještě chápu, ale Asiat s jasně blonďatou hlavou mi přijde až příliš nepřirozený. Ale proti gustu žádný dišputát, že:-).
Spousta Čechů vůbec nedokáže pochopit, jak je možné, že Vietnamci můžou být hezcí, krásní nebo škaredí a jsou přesvědčeni, že "oni jsou přece všichni stejní!" Kdepak, opravdu nejsou všichni stejní. Jen my běloši jsme zvyklí rozeznávat tváře podle úplně jiných znaků - podle barvy vlasů, délky vlasů, barvy očí, popřípadě ještě podle tvaru nosu (pokud má někdo nos opravdu výrazný). Kdybychom vzali pět bělošek, nabarvili bychom jim vlasy a dali jim barevné čočky, tak bychom si je pletli. Dokonce bychom klidně přísahali, že jsou to sestry. Naopak Asiaté se při rozeznávání lidí na barvu vlasů nebo očí pochopitelně nezaměřují vůbec, proto jim zase my běloši připadáme všichni úplně stejní. Pokud se budete mezi Asiaty pohybovat více, za chvíli si zvyknete rozeznávat je podle jejich rysů - a zjistíte, že jsou opravdu každý úplně jiný. Dokonce zjistíte, že dokážete říct, kteří jsou si podobní (například rozeznáte, jestli jsou dva lidé příbuzní a nebo ne). A taky zjistíte, že rozeznat Vietnamce od Číňana nebo Korejce vůbec není tak obtížné. Prostě opravdu vypadají jinak.
Protože u žen se preferuje něžnost a křehkost, tak i vietnamské šaty bývají něžné a křehké
Závěrem bych chtěla říct, že stejně jako to platí všude na světě, tak i ve Vietnamu platí, že lidé jsou různí a líbí se jim různé věci. Nejde tak úplně paušalizovat. To, co jsem popsala ve článku, samozřejmě neplatí na 100 %. Troufám si ale tvrdit, že takhle nějak to vnímá většina:).
Nezapomeňte si přečíst i starší díly tohoto seriálu a ostatní články o mé cestě do Vietnamu: |
Komentáře
Okomentovat