Deníčkový zápisek, 21.6.2014

Tak, opět jsem se rozhodla s vámi podělit o zážitky posledních dní.

Byla jsem s přítelem v ZOO - a to bych nebyla já, kdybych si tam nenašla nějaké zvíře, které bych si mohla "poňuhňat" :-D

---

Do školy už chodím jen do knihovny. Tam si vždycky půjčím nějaké knihy, které NUTNĚ potřebuju k bakalářské práci, ale pak zjistím, že tomu prd rozumím a že se mi vlastně ani ještě nechce začít, takže pak knihy zase musím vrátit a půjčím si zas jiné. Teď mám už ale doma jednu (Vývoj her v jazyku Java od D. Brackeena), co bych ji už fakt měla začít studovat. Snad se k tomu nějakým způsobem v příštích čtrnácti dnech (no dobře, tak si dám aspoň měsíc) přinutím.

S vietnamštinou jsem moc nepokročila, začínám si zase opakovat věci, které už jsem se jednou naučila, ale od té doby jsem je zase zapomněla. Je pravda, že v posledních čtyřech dnech se vietnamštině věnuju intenzivněji, než dřív, tak snad to bude mít nějaké výsledky. Třeba za tak rok, za dva... :-/

Vietnamštinu teď kolem sebe slyším zase o trošku častěji. Minulý víkend jsem pomáhala na burze. Pak jsem s mamkou od přítele jela k nim domů, s tím, že jsem dostala za úkol udělat tofu. Tak jsem zvesela smažila, tofu zvesela prskalo. Prskalo na mě, mám po vyprsknutém oleji červené kolečko na noze. Ale ani jsem nepípla, nemám v plánu své "skorotchýni" přiznat, že nejsem ani schopná osmažit tofu, aniž bych se u toho nepopálila olejem.

Ve středu jsem s přítelem a jeho mamkou jela do Prahy na Sapu (ono se to zdá, ale z Ostravy je to na otočku poměrně kus). Poprvé v životě jsem viděla, jak obchoduje Vietnamka s Číňankou vietnamsko-čínsko-česky, obě si rozumí a očividně se u toho i dobře baví. A dokonce zvládnou u toho mluvit i o takové jedné bezbranné Češce, která se v tu chvíli snaží dostat hromadu batohů do vozíku, přičemž na ně vrhá pohledy typu "vím-že-mluvíte-o-mně-máte-štěstí-že-se-nemůžu-bránit". Jinak jsme tam měli spoustu času, mamka od přítele si tam potřebovala zařídit spoustu věcí, takže jsme se s přítelem tak nějak procházeli okolo a pak zakotvili u jedněch známých (opět Číňani - trošku začínám pochybovat, jestli na té Sapě vůbec jsou nějací Vietnamci... hahaha, vtip) a jen tak tam seděli. Teda já seděla, přítel spal. Já ostražitě pozorovala okolí a uhýbala nohama bláznivým cyklistům a vozíkům s pomerančovým džusem. A i jiným vozíkům. Za hlavní událost dne považuju oběd, protože jsem měla takový hlad, že jsem na bún chả myslela už asi dvě hodiny před obědem. A nebyla jsem na tom takhle sama - když jsme pak v té restauraci seděli a čekali, až nám jídlo přinesou, přítel vypadal, že brzo vypije i tu chilli omáčku. Takže po najezení jsem se stala nejspokojenějším člověkem na světě a tak jsem tento výlet jsem ohodnotila velmi kladně. A to také proto, že jsem si "koupila" (ve skutečnosti mi je koupila přítelova maminka) balení marakuji, což je jedno z mých nejoblíbenějších druhů ovoce. Takže teď už čtvrtým dnem vydlabávám doma lžičkou marakuju a jsem šťastná jak blecha.

A co já a tanec? V posledních dvou týdnech jsem s orientem objela pár soutěží. Mimo jiné i mistrovství ČR v Táboře, kde jsme se jako studio umístili hned v několika kategoriích. Já sama mám doma medaile dvě, a to stříbrnou z kategorie malých skupin a bronzovou z kategorie mix show formací. Pak ještě naše taneční studio získalo stříbrnou medaili duo s klasikou a duo show. O týden později jsme v národním kole soutěže Světlo orientu v Uherském Ostrohu vyhrály ještě třetí místo. Takže poměrně úspěšný měsíc.

Naše lektorka a majitelka tanečního studia v jedné osobě si právě teď vybírá svou zaslouženou dovolenou. Ani nevím, jak se to stalo, ale dostala jsem taneční studio na starosti já. Znamená to pro mě každý den na recepci, placení lektorům, koordinaci všech těch lidí, ale třeba i úklid celého studia (tři sály, tři šatny, sprchy,...). V této pozici jsem od čtvrtka. Ve čtvrtek ráno si říkám, jak to bude v pohodě, že dnes mám jen odučit jednu devadesátiminutovou lekci (břišní tanec - dospělí pokročilí) a pak jdu domů. Za půl hodiny mi volá pomocná recepční, že má střevní chřipku a že odteď je to celé jen na mě. Výborně, tak se asi rozpůlím. Nakonec jsem byla zároveň na recepci a zároveň jsem učila. Pobíhala jsem mezi sálem a recepcí. Překvapivě se mi to podařilo nějak zorganizovat a úspěšně jsem zvládla obojí. Ale ještě pár takových dnů a fakt se z toho pominu. Odteď už doufám v trochu poklidnější pracovní dny.

Předminulý týden jsem dělala "zkoušky" z hry na housle. Abyste mi rozuměli - už nějakých šestnáct let hraju na všechny možné druhy zobcových fléten. Když jsem dochodila druhý stupeň, přemýšlela jsem, co teda dál. Rozhodla jsem se, že začnu s houslemi - takže teď už čtvrtým rokem hraju na housle. A právě proto, že hraju teprve čtvrtým rokem a hraju asi tak jak sedmák, tak ještě musím dělat zkoušky. No, a pak je tady ještě jedna věc - kvůli toho, že tak dlouho reprezentuju školu a protože jsem měla v době, kdy jsem hrála na flétny, i pár úspěchů v celostátních soutěžích, tak se ZUŠka rozhodla mě odměnit a od příštího roku dostanu zadarmo půl hodiny obligátní violy. Jakože půl hodiny každý týden, samozřejmě. Hahá, budu hrát na violu!

Co se týče blogování, už poměrně dlouhou dobu připravuji článek právě o orientálním tanci. Se všemi fotkami, videi a tak. Pořád ale ještě čekám na jedno video z plesu, kterého se asi ale už nedočkám a asi se na to prostě vykašlu. Raks sharki prostě neuvidíte. Ale mám spoustu dalších videí a fotek, snad to bude stačit:). Ale nemusíte se bát, určitě to nebude jediný článek, určitě napíšu i o něčem dalším. Nevím ještě o čem, protože to většinou bývají takové spontánní nápady, ale určitě napíšu.

Tak, to je asi všechno, žádné jiné novinky. Snad to bylo vyčerpávající. Mějte se krásně a užívejte léta :).