Už jsem se snad naučila chodit
K tématu týdne jsem nic nenapsala hodně dlouho, protože mi už velmi dlouho žádné téma nesedělo. Ale když se naskytlo téma "Moje první blogerské krůčky", napadlo mě, že by možná nebylo špatné si některé věci trošku zrekapitulovat.
Blog jsem si zakládala v červnu roku 2011. Bylo mi tehdy devatenáct, měla jsem po maturitě, a hlavně jsem před sebou měla své první téměř čtyřměsíční prázdniny. A jako čerstvá maturantka jsem najednou měla až přespříliš volného času, a také mě čekala spousta nových věcí. Najednou se pro mě otevíral úplně nový svět, takový dospělejší. Poprvé jsem se svým přítelem jela sama na dovolenou do zahraničí, poprvé jsem se musela starat o to, co vlastně budu chtít dál - jak to bude s vysokou školou a tak. Loučila jsem se se starými spolužáky a přemýšlela nad tím, do jakého kolektivu se dostanu tentokrát. Také jsme s rodinou začínali stavět a bylo přede mnou vlastně i takové první větší stěhování. Všechno bylo nové a docela zajímavé. A právě kvůli volnému času jsem se rozhodla, že bych o tom všem mohla začít psát - třeba jen kvůli toho, abych si to za pár let mohla zpětně přečíst. A tak jsem si založila blog. Mimo jiné i na doporučení jiné blogerky, kterou jsem znala z internetu, a to Dragell. Přišla mi tehdy docela podobná mně samotné, taky programovala, taky studovala IVT, taky ráda psala, zabývala se podobnými tématy, taky tančila orient (což jsem se ale dozvěděla o nějaký rok později)...
Můj první článek na blogu byl tento: http://hogreta.blog.cz/1106/prvni . Jako správný bloger jsem se snažila čtenářům představit a říct to nejzákladnější o sobě. Když si ten článek teď tak čtu, říkám si jen: "To kdybych tenkrát věděla." Psala jsem tam, že příští rok nastoupím na výšku. Tento rok ji končím. Psala jsem tam, že jsem se začala učit hrát na housle. Tento rok hraju na housle už snad čtvrtým rokem a začala jsem hrát na violu. Psala jsem tam, že se v říjnu toho roku přihlásím na břišní tance. Koho by napadlo, že mě to tak chytne - třeba minulý rok už jsem byla se skupinou na mistrovství v ČR a tento rok dokonce břišní tance učím tancovat malé slečny. A když jsem psala o tom, jak budu psát o Vietnamu a vietnamštině, vůbec by mě nenapadlo, že už v roce 2013 Vietnam poprvé navštívím. No, a s Dragell? S tou jsem měla i tu možnost setkat se osobně, dokonce nakonec začla studovat stejnou školu jako já, přestěhovala se na kolej do Ostravy a dokonce občas chodila tancovat do stejného studia, jako já. Což mi připomíná, že bychom v nejbližší době měly zase zajít někam na kafe (či na čaj, já vím, já vím).
Spousta lidí se mě ptá na dvě věci: 1) "Kolikátý je tohle můj blog" a za 2) "Na co je můj blog zaměřen". Na první otázku je poměrně nudná odpověď - tohle je můj úplně první blog. Jsem člověk, který se drží hodnot jako je věrnost nebo stálost, takže se vlastně dalo očekávat, že zůstanu hned u prvního blogu a první přezdívky. To odpověď na druhou otázku už je trošku zajímavější. Původně jsem totiž chtěla blog zaměřený především na Vietnam a vietnamštinu. Začínala jsem se učit vietnamsky, hodiny jsem na internetu hledala různé materiály - a zjistila jsem, že na českém internetu žádné materiály prostě nejsou. Říkala jsem si, že je to škoda. Zároveň jsem ale do blogu chtěla dát mimo vietnamštiny a Vietnamu i něco ze sebe. Založila jsem tedy Vietnamu a vietnamštině vlastní rubriku, zbytek blogu jsem se rozhodla věnovat tomu, jak zrovna žiju, co prožívám, jaké mám názory... Prostě svému psaní, protože už základní školy mě vždycky bavily slohovky. A vlastně jsem se celkově chtěla o svůj život tak nějak podělit, protože si myslím, že právě například kvůli mému mezinárodnímu vztahu by moje příběhy mohly někomu připadat zajímavé či nevšední. A taky například kvůli svých koníčků, protože si nemyslím, že se najde příliš mnoho dívek v mém věku, které milují matematiku, rády programují, do toho se učí vietnamsky, hrají na flétny, housle i či violy, závodně tancují orient, sportují...
Z mojí přezdívky se časem stala taková moje druhá identita. Vzhledem k tomu, že jsem si svou přezdívku písmenko po písmenku sama vymyslela, tak se mi povedlo být opravdu natolik originální, že jinou Hogretu na internetu nenajdete (i když - ono už se mi párkrát stalo, že se za mě někdo vydával a pod mojí přezdívkou zveřejňoval věci, které bych já nikdy nezveřejnila a ani si je nemyslím - ale to už je něco jiného...). Má to své výhody, například v tom, že nemusím pořád něco nového vymýšlet a pamatovat si milion přihlašovacích jmen. Nevýhody to má právě v tom, že se pak za mě můžou lidi vydávat s tím, že tak zašpiní vlastně mé jméno, mou přezdívku. V jednu dobu to vedlo k takové paranoie, že jsem si své účty začala hromadně zakládat na mnoha službách. Někdy jsem tu službu ani nevyužila, každopádně jsem tam prostě chtěla mít zaregistrovanou svou přezdívku, aby se za mě nikdo nemohl vydávat. Najdete mě tedy i na takových stránkách, jako je ask.fm, votocvohoz.cz, zpovednice.cz, omlazeni.cz, alik.cz, poradte.cz, nikeplus.nike.com, xbox.cz, stob.cz ... Na některých stránkách jsem aktivní, na některých trochu, na některých vůbec - a dokonce zjišťuji, že už sama moc nevím, kde jsem všude registrovaná, takže na některé ze stránek jsem prostě už i dávno zapomněla a ani nevím, že existují.
Jsou samozřejmě věci, za které jsem na svůj blog pyšná. Například mám radost, že jsem asi jediný stále aktivní blog na blog.cz, který má rubriku přímo zaměřenou na vietnam a vietnamštinu. A možná, že jsem takový blog asi i na celém českém internetu (a pokud ne, tak šup sem s odkazy, moc ráda si takový blog pročtu!). Taky jsem první bloger, který použil termín "článkoodpověď" (moje první článkoodpověď byla zvěřejněna dne 29.6.2012, schválně, jestli najdete nějakou starší). Taky jsem docela pyšná, že jsem díky blogu dostala za ty krátké čtyři roky i různé nabídky na spolupráce a že jsem tak měla možnost psát nejen pro svůj blog, ale i pro jiné stránky, někdy i za peníze. A občas vyšel nějaký můj článek i v časopise či nějakém almanachu.
Tak nějak jsem se za tu dobu s blogem sžila, je mojí součástí. Ráda si k němu večer sednu, pročtu nové komentáře, napíšu nový článek, projdu si pár oblíbených blogů... Jsem ráda, že mě moje nadšení pro psaní za tu dobu ještě neopustilo. A vzhledem k tomu, že doufám, že mě ani jen tak neopustí, se můžete do budoucna těšit ještě na spooouuustu dalších článků :-).
Článek byl přiřazen k tématu týdne "Moje první blogerské krůčky".
Komentáře
Okomentovat