Hubnu, hubneš, hubneme. Ale zhubneme?

Na toto téma tady bylo už tisíce článků. Polovinu z nich psaly holky, které nikdy hubnout nepotřebovaly, a druhou polovinu ty, které sice hubnout potřebovaly (nebo potřebují), ale nedaří se jim to - a tak píšou pouze to, co vyčetly z jakéhosi časopisu pro ženy. Už dlouho jsem nečetla nějakou osobní zkušenost.

Před sedmi lety se moje (do té doby dětské) tělíčko začlo zaoblovat a nabírat ženské tvary. Dřív jsem mohla jíst cokoli, aniž bych přibrala gram, ale najednou bylo všechno jinak. Rozhodla jsem se s tím něco dělat. A tak začala moje první dieta. Byla jsem v osmé třídě a jedla pomalu jenom ovoce a zeleninu. To je přece dietní - v každém časopise psali, že ten, kdo chce zhubnot, má jíst ovoce a zeleninu a má taky hodně sportovat. Je dobré sportovat ráno, prože se prý nastartuje metabolismus a pak se lépe hubne. Takže jsem ve svých třinácti letech začala vstávat v pět ráno a s aktovkou jsem běžela na plavecký bazén. Tam jsem hodinu plavala jako magor a pak běžela do školy. Cestou jsem snídala - většinou jablko či jiné ovoce. Na první hodinu jsem přicházela s mokrými vlasy a neschopná se soustředit. Pak jsem se teprve vzpamatovala a až druhou hodinu jsem byla schopna se učit. Na svačinu zase nějaké ovoce. Někdy půlku rohlíku či krajíc chleba se sýrem a zeleninou. Oběd jsem odbyla a běžela domů. Tam jsem kručící žaludek zaplácala půllitrovým jogurtem s nakrájeným ovocem. Pak rychle na basketbal. V té době jsem hrála závodně - tedy čtyřikrát týdně trénink (hodinu a půl) + o víkendu dva zápasy. Po odpoledním tréninku jsem přicházela v sedm a dala si - prozměnu - ovoce či zeleninu. Doteď je mi záhadou, jak je možné, že jsem někde nezkolabovala. A světe div se - neubrala jsem ani jedno kilo! Naopak, tři jsem nabrala. Možná to bude tím, že tělo se brání a asi tak dvakrát za týden se ozvou takové chutě, že vás vyženou z postele a pak vybrakujete celou ledničku. Čokoládu naplácáte na dva rohlíky, zapijete to smetanou a navrch tomu dáte brambůrky. Parádička.

Trápila jsem se tak docela dlouho, než jsem se dočetla velice zajímavou novinku - zhubnete, když budete mít pravidelnou stravu a budete jíst hodně zeleniny a ovoce. Se zeleninou a ovocem jsem neměla problém, protože jsem do té doby nejedla prakticky nic jiného - když nepočítám noční žranice. Dobrá tedy, své porce jsem si rozdělila na pět až šest miniporcí. Výsledek? Pořád jsem myslela na jídlo. Snědla jsem snídani a pak jsem celé dvě hodiny myslela na to, jak si dám svačinu. Snědla jsem svačinu a už jsem se nemohla dočkat oběda. Všechno se točilo jen kolem jídla. Když jsem měla někam jít, tak jsem přemýšela, jaké jídlo si sebou nabalím, kdy to koupím a jestli to nebude blbé tahat s sebou jídlo. Ale co. Byla ze mě krabičková královna. Hrůza. Jídlo jídlo jídlo. Pak jsem začala počítat kalorie. Na ledničku jsem si vyvěsila papír, kde bylo napsané, co má kolik kalorií. Vlastně jsem tím papírem oblepila ledničku. Měla jsem to krásně nachystané - jídlo které jsem nesměla jsem měla obarvené červeně, co jsem mohla, jsem si omalovala zeleně. A tak jsme pár měsíců měli červenou ledničku. Ano, mělo to hubnoucí efekt, protože člověk než se prohrabe tím, co si chce dát na svačinu, tak ho to přestane bavit a svačinu raději vynechá, než aby zas musel něco počítat. Takže smůla. Jenomže moje tělo si na to velmi rychle zvyklo a já měla své kila zpět. A hned jak jsem přestala počítat kalorie, tak ještě dvě další navíc. Sláva.

Bylo mi šesnáct, vážila jsem 68 kilo a šla na střední. Zde jsem se seznámila se svým součastným přítelem a ze zamilovanosti zapomněla na všechno okolo. Byla jsem šťastná a bylo mi fajn. Zapomněla jsem se vážit, jen jsem se učila a myslela na "svého milého". Jedla jsem jako všichni ostatní, jedla jsem školní obědy a večeře s našima. Ráno jsem normálně snídala a svačiny si buď dělala, nebo je vynechala a nebo si něco koupila. Prostě jsem to neřešila. Za pár měsíců jsem si zase stoupla na váhu. A hele! 65 kilo. Nějakým zázračným způsobem jsem zhubla tři kila, aniž bych cokoli dělala. Vlastně jsem jedla jako normální člověk a navíc jsem nechala basketbalu, protože na to kvůli učení už nebylo tolik času. Jak je tedy možné, že jsem zhubla 3 kila? Nevěděla jsem, ale měla jsem pocit, že se to dá zvládnout. Snažila jsem se dál, ale najednou to nešlo. Pořád se moje váha pohybovala mezi 64 - 66kg. Tak jsem se dál dva roky trápila a udělala dalších pár kotrmelců. Snažila jsem se pochopit, jak je možné, že jsem předtím zhubla "jen tak" a teď už to zase nejde.

Pochopila jsem. Teď vážím 59 kilo a jsem spokojená. Snažím se stravovat zdravě, ale když mám na něco chuť, tak si to dám. A co že jsem to pochopila? Pochopila jsem jak zhubnout bez toho, aniž bych dřela jako kůň a stravovala se jako nemluvně. Ráda se o to podělím a napíšu základní pravidla:

---

1. Nedopusťte, aby se všechno točilo kolem jídla. Prostě se snažit myslet i na něco jiného než jen na to, co byste snědly.

2. Nemyslete si o sobě, že jste tustá kráva. Nejsem tlustá kráva. Jsem mladá slečna (či hezká mladá paní), která má možná pár kilo navíc, ale není potřeba se tím zabývat, protože to je jenom přechodný stav. Myslete jako hubené holky, ne jako vorvani.

3. Když dostanete hlad, najezte se. Člověk většinou dostane hlad 3x denně- tedy snídaně, oběd, večeře. Pokud mezitím dostanu na něco chuť, tak není problém si dát nějakou malou svačinu - třeba jablko či krajíc chleba.

4. Snažte se omezit přeslazená a tučná jídla. To ale neznamená se jich štítit a nebo to řešit nějak radikálně. Stačí omezit množství, ne přímo něco vynechávat. Pokud mám chuť na čokoládu, tak si klidně můžu dva čtverečky dát. Pokud dostanu chuť na řízek, proč bych si nemohla jeden malý plátek k obědu dát? Protože co se stane, když budu mít chuť na řízek a dám si místo toho něco jiného? Za deset minut zase dostanu chuť na řízek. Tak to nahradím jogurtem. Za dalších deset minut mám zase chuť na řízek. Tak si dám kus sýra. Za půl hodiny dostanu chuť na řízek. Tak si dám papriku. Takhle to bude trvat tak dlouho, až ztratím nervy a dám si ten zatracený řízek. Kdybych si ho ale dala na začátku, tak bych měla v sobě jen řízek, teď mám v sobě řízek, kus sýra, jogurt, papriku a bůhvíco ještě. Ve výsledku jsem snědla dvakrát tolik kalorií, než jsem původně chtěla.

5. Omezte přílohy. Spousta z nás netloustne z tuků, ale ze sacharidů. Jíme velké množství rohlíků, bramborů, chlebů, sušenek, sladkostí, ... Snažme se tedy nejíst tolik pečiva - nemusíme přece sníst tři rohlíky, stačí nám jeden. Nemusíme sníst kýbel brambor, stačí nám dva brambory. Nemusíme sníst čtyři kopečky rýže, stačí nám jeden kopeček. A nebo maximálně dva.

6. Jezte hodně bílkovin. Maso maso maso. Vybírejte spíš méně tučné, ale ani vepřové není třeba z jídelníčku zcela vynechávat - prostě vyberte ten nejlibovější kousek. Ale takové luštěniny, sója a nebo tofu taky nejsou špatné - naopak. Klidně si dopřejte pořádný steak.

7. Ke každému jídlu si dejte nějakou zeleninu. Zeleninou si talíř pěkně nazdobte, ať se vám talíř líbí - pak vám bude i dobře chutnat.

8. Zmenšete porce. Třeba jen o trošku. Servírujte jídlo na menší talíře. Nebudete mít pocit, že máte menší porce než normálně.

9. Nebojte se jídlo vyhodit. Není to škoda. Mnohem větší škoda je, když to přbytečné jídlo bude kvasit ve vašem žaludku. Při jídle pozorujte, jestli už nemáte dost. Nemusíte sníst celou porci. Nebojte se říct "už nemůžu" a jídlo si buď nechte na později nebo ho vyhoďte. Postupně zkoušejte porce zmenšovat. Klidně na talíři nechte jednu lžičku jídla. Za týden dvě. Budete mít dobrý pocit z toho, že nemusíte sníst vždy úplně všechno.

10. Buďte milovník jídla, milujte kvalitní a dobré jídlo! Váš žaludek není popelnice! Vybírejte kvalitní a chutné potraviny, pokud vám něco dvakrát nechutná, tak přece nemusíte sníst všechno. Jídlo si vychutnávejte, nerozptyujte se ničím jiným. Žádná televize nebo čtení u jídla. Prostě si vychutnávejte chuť jídla, udělejte si na něj čas.

11. Vařte rádi. Připravujte si chutná a zdravá jídla. Pokud vaříte i pro zbytek rodiny, tak u vaření neuždibujte. Ochutnávat můžete, ale ne co dvě minuty a velké množství - to už přece není ochutnávání. Neuždibujte ani při chystání si svačiny na druhý den.

12. Dostatečně pijte. Omezte slazené limonády a džusy, pijte více vody a udělejte si občas i nějaký dobrý čaj. Pokud máte ráda čaj s jednou kostkou cukru, tak si ji klidně dopřejte. Nedávejte si těch kostek šest, ale jedna vás rozhodně nezabije.

13. Snažte se sportovat, ale pro radost. Žádné přehnané cvičení - potom budete mít ještě větší hlad. Prostě sportuje tak, aby vám to dělalo radost. Teď v létě si třeba s kamarádkou vyjeďte na kole a nebo na kolečkových bruslích. Pokud jste doma, tak se třeba jen protahujte a nebo posilujte s vlastní váhou těla. Nepotřebujete drahé náčiní. Pusťte si k tomu pěknou hudbu a vyhraďte si tak čas jen pro sebe.

A to nejdůležitější? Nemějte z hubnutí stres! Už žádné výčitky svědomí - když si dáte něco, co není zrovna nejzdravější a nejdietnější, tak si to vychutnejte a zapomeňte na to. Jedno malé ztroskotáníčko přece není vůbec nic. Z dlouhodobého hlediska je to prkotina. No co, tak jste se jednou pořádně nažraly. Tak nažraly, že jste nemohly hýbat nohama. No co, to se stane. Při jednom nažrání nejde přibrat víc, než jedno kilo. Takže si druhý den dejte trochu "odlehčený den", ať to vaše tělo nezrujnuje, a pak na to zapomeňte. Prostě to neberte tak vážně. Mějte jídlo rády a netrapte se kvůli němu. Není to nepřítel. A taky - neberte to celé jako nějakou krátkodobou dietu. Tohle není dieta, tohle je nový životní styl. Jezte zdravě a se zdravým rozumem - a buďte zdravá!

Dobrou chuť!