Studium v zahraničí (1)

Jak jistě víte, minulý měsíc jsem společně s dalšími kamarádkami letěla do Anglie, abych navštívila kamarádku Domku, která prvním rokem studuje vysokou školu University of Nottingham, obor MSci Global Issues and Contemporary Chinese Studies. Slíbila jsem vám, že s ní ohledně studia v zahraničí udělám rozhovor - tak už je to tedy tady:). Přináším vám tedy první část rozhovoru.

---

Když jsi oznámila mamce, že budeš studovat v zahraničí, jak to zvládala? A jak to zvládá teď, když už máš za sebou semestr strávený mimo domov? Stýská se ti někdy?

Nedá se říct, že bych se ze dne na den rozhodla a řekla "mami, tak já balím kufry a jedu" :-D. Spíš to tak nějak začalo už ve třídě, když se spolužačky bavily, že nechtějí zůstat v Česku a po vysokých školách se poohlížely jinde po Evropě. Vzhledem k tomu, že jsem blázen do angličtity, tak u mě vedla Anglie. Už nějak od malička mě to tam táhlo, i díky sledování Gilmorek, a tak jsem si řekla, že chci mít promování s talárem a celou ceremonií:-D. Navíc studium čínštiny v antličtině nikde moc není. Dá se tedy říct, že jsem se k tomuto rozhodnutí propracovávala postupně. Prodiskutovala jsem to s mamkou a první se podala jenom přihláška.

Hlavní aspekt rozhodování bylo školné, protože studium v Anglii je na české poměry docela drahé, takže jsem s rodiči musela probrat i tuto stránku věci. Nakonec jsem došla k závěru, že v Česku vlastně studovat nechci, takže jsem se plně soustředila na maturitu (kterou jsem potřebovala k přijetí do Anglie spolu s anglickými zkouškami) a nemusela jsem se rozptylovat zkouškami SCIO nebo jinými přijímacími zkouškami, protože do ČR jsem nakonec žádné přihlášky nepodávala.

Když si mamaka začala uvědomovat, že teda vážně mířím pryč, tak samozřejmě nejásala radostí. Ale jako moje mamka pro mě chce to nejlepší a hlavě věděla, že si tohle moc přeji a že je to už dlouho takový můj sen - takže se s tím smířila. Když už maturita byla úspěšně za mnou a Anglie byla jistá, tak to konečně začalo docházet nám oběma, ale řekly jsme si, že kdybych šla na výšku v ČR, tak také nezůstanu zde v Ostravě, takže je vlastně jedno, jestli je to Praha, Brno nebo Nottingham. V každém případě bych jela pryč z domu. A přijet zpět přece můžu vždycky:).

A jak to zvládá teď? Já bych řekla, že v podstatě dobře, ale nejsem doma, takže to samozřejmě nemůžu říct úplně jistě. Na druhou stranu - Skype je skvělý vynález a klidně si ho můžu zapnout ráno a volat si s mamkou celý den, a přitom dělat i jiné věci. Skoro, jakobych byla doma. Takže si myslím, že už jsme si docela zvykly. Jestli se mi stýská? Nebudu lhát, ano, sem tam se mi samozřejmě stýská, ale vzhledem k tomu, že to tady miluju, si to tak nějak užívám a skoro to nevnímám.

Co spolubydlící? Padla sis s nimi do oka hned a nebo jsi se ze začátku bála, že si nebudete rozumět? Studuje na tvé univerzitě i nějaká další Češka?

Ze začátku, než jsem přijela, jsem samozřejmě měla nějaké obavy: "S kým budu bydlet? Budou tam i kluci? A co holky, padnu si s nimi do oka?" V době mého příjezdu byl "flat" prázdný, takže jsem si jenom zalezla do svého pokoje a ráno jsem si šla stoupnout do fronty s hromadou ostatních studentů "frashers" a počkat si na své klíče. Pak se všichni pomalu začali rozcházet do svých bytů a já v tom svém s otevřenými dveřmi čekala na své nové spolubydlící. První den přejili čtyři: Melissa, Kar Keat, Alvin a Ann. Až na Kar Keata jsou věichni v posledním ročníku. Další den přijela ještě Hay Ran. A myslím, že jsme si sedli naprosto perfektně, moji spolubydlící (jak kluci, tak holky) jsou prostě úžasní a nemůžu si je vynachválit, užíváme si spolu hromady legrace. Navíc tři z nich mluví čínsky, takže mi občas pomáhají s mým studiem.

Jinak celkově i lidi ve třídě, na kolejích i v basketu (moje pozn.: Domča je v basketbalovém týmu této univerzity) jsou skvělí, jsme tady takový mezinárodní mix:-D. Čechů je tady překvapivě celkem dost. Máma tady i takové "societies" a jedna z nich je "Czech and Slovak society" - a tam je předpokládám tak 50 lidí. Ale zatím jsem neměla šanci je potkat. Jinak s jednou Češkou chodím přímo na hodiny čínštiny.

Když jsi přišla na první hodinu, rozuměla jsi všemu? Nedělalo ti problém dělat si poznámky v angličtině? Po jak dlouhé době si angličtinu začala vnímat jako svůj druhý rodný jazyk? Překládáš si někdy něco?

První hodina byla myslím čínština, takže...moc ne:-D. Ale teď vážně- určitě se objevila slovíčka, na kterých jsem se zasekla, ale jinak přednáškám rozumím. O něco horší to bylo v seminářích politiky, kde se diskutuje o mezinárnodních problémech a událostech, takže ze začátku jsem měla problémy spíš porozumět některým studentům:-D. Ale teď už je to mnohem lepší. Všeobecně bych řekla, že rozumím. Na psaní poznámek v cizím jazyce jsem zvyklá i ve francouzštině:-D. Ale určitě se najdou slovíčka, která mi vrtají hlavou - většinou mi pomůže kontext a nebo si prostě napíšu přibližnou výslovnost a pak si to najdu.

Jestli angličtinu beru jako druhý rodný jazyk? Ani nevím, jestli ho tak vnímám, rodný jazyk je, když můžete vyprávět zdlouhavé story a nepřemýšlet nad tím. Teď, když odpovídám, tak nad gramatikou vůbec nepřemýšlím, v angličtině by to bylo asi horší. I když se dá říct, že už dokážu odpovídat v angličtině bez přemýšlení a někdy si i jen tak pro sebe v angličtině přemýšlím. Nepřekládám si, ale někdy mi trvá trošku déle, než najdu to správné slovo. Překládám si většinou jen slovíčka z textů, které musíme číst - povinná četba.

Umíš plynule francouzsky a anglicky - a nyní jses rozhodla studovat čínštinu. Máš nějaký trik, jak se učit cizí jazyk? Jakou metodou se učíš například nová slovíčka?

Tak plynule francouzsky určitě neumím:-D!! Jestli mám nějakou metodu? U angličtiny bych řekla, že je to jednodušší, než u jiných jazyků, protože sledování filmů a poslouchání hudby v angličtině je dostupnější než v jiných jazycích. Ale jinak hodně pomáhá čtení, ať už jenom článků na internetu nebo knížek. Člověk si musí vyhledat slovíčka, kterým nerozumí - a když už si jedno slovíčko vyhledá třeba 3x - 4x, tak už to zůstane v paměti. Když se učím jenom slovíčka, tak si je pročítam a třeba si zakryju překlad a řeknu si ho sama a naopak. Ale pokud slovíčka nezačnete používat, tak za chvilku zase zmizí. Asi si každý musí najít svůj způsob, který mu vyhovuje. Ale prvně ten jazyk musíte mít rádi a musíte chtít se ho naučit. Jinak to asi nejde.

Příští rok odlétáš na rok do Číny. Budeš tam asi poutat pozornost - spousta tamních obyvatel možná nikdy neviděla bělošku, natož vysokou, dlouhonohou a blonďatou. Těšíš se a nebo máš spíš obavy? Nemáš strach, že se nedomluvíš? Nebojíš se, že se třeba nebudeš moct spojit s rodinou, když je v Číně většina sociálních sítí zakázána? Jak zvládá tvoje mamka, že nebudeš na Vánoce doma?

Do Číny se neuvěřitelně těším, konečně budu mít možnost využít nějaké ty své malé znalosti čínštiny a poznat novou kulturu, podívat se na úplně jiný kontinent a prostě si užít rok zážitků - doufám. Na druhou stranu nějaké obavy tady určitě jsou, jako např. jestli si zvyknu na jejich jídelníček, jak poznám v obchodě, co přesně koupit (když bude všechno popsané čínsky) a všeobecně si zatím neumím představit, jak bude probíhat chození do školy a komunikace s profesory. Výuka je ale naštěstí v angličtině:-D. Může se však stát, že studenti se mezi sebou budou spíše bavit čínsky.

Z toho, že bych se nemohla spojit s rodinou, velký strach nemám, sociální sítě jako facebook by pro nás studenty měly fungovat. A Skype taky. Takže celkově se spíč těším, než abych měla nějaké obavy. Nemůžu se dočkat poznávání nové kultury a beru to jako výlet s mojí třídou do úplně cizí země a cizích zvyklostí. A Vánoce? No tak myslím, že jsme se s tím tak nějak smířily, ale asi to budem cítit úplně jinak, až ten čas Vánoc opravdu nastane. Už jsem si řekly, že kdyžtak sedneme ke Skypu a uděláme si takové virtuální Vánoce. Jinak jsem taky pozvaná ke kamarádce v Taiwanu na Vánoce a věřím v to, že mamka taky najde nějakou kamarádku, se kterou by je mohla ztrávit:). Teď hlavně čekám, až nám konečně sdělí "co a jak" ohledně víz, a taky datum nástupu do školy, abych si mohla zabukovat letenku:).

V Anglii asi funguje výuka na vysokých školách trochu jinak. Máte taky přednášky a cvičení? Jsou povinné? Máte zadanou práci z hodiny na hodinu? Kolik jsi měla v prvním semestru předmětů a kolik jich máš teď?

Ano, systém výuky je tady jiný. Mám přednášky stejně jako semináře - v seminářích je nás většinou okolo 15-20, často sedíme v kruhu a doslova diskutujeme o tom, co jsme probrali na poslední přednášce. Takže určitě musíme mít přečtenou povinnou četbu, kterou nám zadávají každou přednášku. Přednášky i semináře jsou povinné. Semináře jsou možná trošku důležitější, tam se zapisuje docházka vždy, na přednáškách jenom občas. Myslím, že docházka je tady důležitější než v ČR.

Do Čínštiny mám většinou zadanou práci z hodiny na hodinu - a když ne, tak i tak to člověka donutí si alespoň něco zopakovat, takže třeba právě do čínštiny se opravdu musím připravovat z hodiny na hodinu. Podotýkám, že tohle jsem snad v životě nedělala:-D. I do politiky a reálií Číny se musím připravovat z hodiny na hodinu, i když nemáme úkoly, ale spíš hromady čtení. Může se totiž stát, že i na přednáškách se nás ptají na otázky, takže je lepší být připraven.

(Moje pozn.: To vím moc dobře, já sama jsem se zůčastnila přednášky z předmětu Business and economy of China - a když se profesor najednou zvedl a začal chodit mezi studenty a na něco se ptát ohledně ekonomie v Číně, byla jsem v té lavici "takhle" malinká. Vždycky, jak se někoho na něco zeptal, tak se daný student zvedl a tři minuty mluvil a mluvil. Nejenže jsem nerozuměla učiteli otázku a ani jsem nerozuměla, co student odpovídá, ale i kdyby to bylo celé česky, tak bych nevěděla, o co "go". Vůbec nevím, co bych mu řekla, kdyby mě vyvolal. Takhle vysoko mi adrenalin asi nikdy nestoupnul, byla to nejdelší čtvrthodina v mém životě:-D).

V prvním semestru jsem měla 6 hodin čínštiny + 3 hodiny listening and speaking čínštiny:). Dále jsem měla 2hodinovou předánšku Úvod do moderní Číny + hodinový seminář a přednášku politiky + seminář. Takže něco okolo 14 hodin týdně. Tento semestr mám čínštinu i politiku stejně, jen místo Úvodu do moderní Číny mám Business and economy of China - to je ta přednáška, na které jsi byla:-D. Navíc mám ještě hodiny francouzštiny, ale to není součástí mého oboru, dělám to dobrovolně, takže tam většinou nestíhám chodit a nebo se mi nechce:-D.

...konec první části...