Zpět z lázní

Spousta lidí se mě ptá, jak jsem prožila Velikonoce. Měla jsem na výběr dva scénáře:

Scénář číslo jedna: Probudím se v 7 ráno s tím, že ke mně do pokoje vrazí dědek, vylije na mě ledovou vodu a postříká příšernou voňavkou, která nepůjde tři dny dolů. Tak to pardon, ve svých dvaceti letech si vyhrazuji jakési právo na soukromí - a když jsem v posteli, nikdo nemá právo mi lézt do pokoje. Navíc bych - haha, hehe, to je legrace - musela převléct postel, vyprat ložní prádlo, nechat vysušit matraci, uklidnit zvířectvo a znovu vymalovat zeď kolem postele. Na nějaké praštěné povídání říkanek a barvení vajíček už jsem prostě stará. Ať si takovéhle šprýmy nechají pro děti, které z toho ještě něco mají. Devět desetin lidí ví hovno o tom, co tyhle svátky opravdu zajímají a jediný jejich úkol je se ožrat. Kdyby totiž věděli, co dělají, tak zjistí, že děvčata se nemrskají jen proto, aby byla zdravá, nýbrž proto, aby byla hlavně plodná. A to, pardon, v tomhle roce také fakt ještě nepotřebuji.

Scénář číslo dva: Uteču a všemu se vyhnu.

Dvojka vyhrála. V pátek jsme se s mamkou sbalily s tím, že u téhle šaškárny fakt být nemusíme, nechaly jsme doma bráchu s otčímem a odjely do lázní (Priessnitzovy lázně, Jeseník). A tak jsme se až do pondělí nechávaly rozmazlovat, domů jsme se vrátily až v pondělí večer. Jsem odpočatá na několik měsíců dopředu, mám pocit, že mi tenhle čtyřdenní pobyt dal rok života navíc. Nikdo po nás za celou dobu nic nechtěl, jen jsme chodily na procedury, četly knížky, koukaly na televizi, jedly jídlo, které nám uvařili, chodily na procházky a pily šampus. Parádička. A tak vám můžu ukázat pár fotek:).

---