Článkoodpověď 3

Zpracovala jsem si pro vás další díl článkoodpovědi. Pokud se chcete ještě na něco zeptat, můžete ve článku Jen se ptejte. Opět bych ale byla ráda, kdyby se otázky příliš neopakovaly, protože odpovědi, které už jste četli, nebudou bavit ani mě, ani vás - proto se podívejte na videoodpověď a přečtěte si článkoodpověď 1 a článkoodpověď 2. Jen jsem teda zjistila, že některé věci nejsou už moc aktuální (jakože "Byla jsi někdy ve Vietnamu?" má nyní jinou odpověď, než před dvěma roky a tak). A taky budete muset trošku počítat - podívejte se, kdy byla daná videoodpověď/článkoodpověď vydána a roky si trošku přepočítávejte. Je jasné, že i já stárnu (och, bože), takže takové ty otázky o věku a o délce vztahu, znáte to... No prostě počítejte:-D. A teď už k otázkám:).

Mimochodem, jeli jste někdy na pštrosovi? Já jo a bylo to fakt divné... :-D

---

Jsi radči na počítači (notebooku, tabletu..), nebo jsi radči venku s kamarádkami (přítelem..)?

Vzhledem k tomu, co studuju (informatiku a výpočetní techniku), jsem ráda za každou minutu, kdy u toho počítače nemusím být. Ale je pravda, že když nemám nic na práci, tak na něm jsem - třeba právě na tom blogu. Pokud však můžu dělat něco jiného, než sedět u počítače, tak to dělám. Času stráveného s přítelem nebo s kamarádkami si moc vážím.

Stalo se ti někdy, že ti nechtěli nalít/chtěli občanku?

Stává se mi to pravidelně. Dokonce i když jsem jela s našima tyto prázdniny na dovolenou autobusem a otčím si na nějaké benzínce pro něco šel a dal mi do ruky svoje pivo, tak se řidič divil. Když jsem mu řekla, že to pivo za prvé není moje, a za druhé, že pít už můžu vlastně čtyři roky, divil se ještě víc. No co, tak jsme se zasmáli a jeli dál. Většinou se tomu opravdu jen zasměju, nevadí mi, když mě lidi kontrolují, protože chápu, že odhadnout věk je v dnešní době hrozně složité. A já tu občanku u sebe vždycky mám, nevidím tedy důvod, proč bych ji nemohla vytáhnout. Teda pravda, nedávno mě zarazila jedna paní u pokladny v nějakém supermarketu, když po mě chtěla občanku, když jsem si kupovala ovocného Birella. To už jsem jí teda řekla, že já ji to občanku klidně ukážu, ale že birell je nealkoholické pití a že i kdyby mi bylo patnáct, tak bych si ho snad mohla koupit. Odbyla mě tím, že je to prostě pivo a tak ať ji tu občanku ukážu. No co, tak jsem jí ji ukázala. Aspoň mám teď co vypravovat - jsem ta, které nejenom, že neprodají pivo, ale jsem i ta, které neprodají ani to nealkoholické.

Kouříš?

Ne, jsem nekuřák a přítel taky. Vadí mi už jen to, když někam jdu mezi kuřáky a pak mi kouřem smrdí vlasy. Navíc mi to ani nepřijde hezké, lidi po tom smrdí a mají žluté zuby.

Co si myslíš o slepovačkách ve vztahu?

Asi přesně nevím, co si pod tím mám představit. Slepovačky - to jako že když s někým chodím, rozejdeme se, pak se nějak usmíříme a znovu spolu chodíme? Já hlavně myslím, že je to každého věc. Někteří lidé jsou impulzivní a když se v nějaké hádce "rozejdou" a druhý den vychladnou a zase se dají dohromady, tak to za rozchod vůbec nepovažuju. Něco jiného samozřejmě je, když se dva lidé rozejdou, pak si jdou každý třeba rok svou cestou a pak se dají dohromady - ale ani tak si nemyslím, že je na tom něco tak hrozného. Pokud ten důvod, proč se rozešli, už pominul, proč ne. Zvlášť ve věku dospívání se ještě názory různě utvářejí a formují, takže je klidně možné, že i lidé, kteří si v šestnácti naprosto nerozumí, k sobě ve dvaceti najdou cestu.

Je nějaká blogerka, která ti vadí?

Ne, není žádná blogerka, ke které bych cítila odpor nebo nenávist nebo která by mi vyloženě vadila. Jsou blogerky, které ráda čtu, jsou blogerky, jejiž názorům moc nerozumím a tak je nečtu. Když narazím na blog, kde jsou články, se kterými moc nesouhlasím, tak to třeba napíšu (konstruktivní kritikou) a nebo ten blog prostě zavřu a už tam nezavítám. Nemám důvod, aby mi nějaké blogerky přímo vadily. Co mi vadí je, když se mi někdo snaží nutit svůj názor na mém blogu, na svůj blog si může každý psát co chce. A na můj blog mi stejně chodí vnucovat názory většinou stejně jenom anonymové. Brouci pytlíci, kteří mají pocit, že vědí všechno na světě a poučují o tom ostatní, i když o to ostatní nestojí, ti mi vadí. Lidé, kteří sami blogují, většinou jen přicházejí říct svůj názor, a proti tomu samozřejmě nic nemám a jsem za to ráda, i když se třeba s tím mým moc neshoduje.

Vaří tvůj přítel nějaké vietnamské speciality?

Můj přítel je výborný kuchař, vaří jak vietnamská jídla, tak i ty evropská. Vietnamští rodiče své děti většinou vychovávají více k domácím pracem, než ti čeští, navíc přítel je mladší z bratrů, takže doma vaří celé rodině už od nějakých deseti let. A řekla bych, že ho to i baví, díváme se spolu i na různé pořady o vaření a zkoušíme nové věci. Kdybych ho neměla, tak o TV Paprice asi ani nevím a vařit bych neuměla vůbec. Naučil mě ve vaření spoustu věcí a bez rybí omáčky už bych se asi neobešla ani já. Jediné mínus, které to má, je to, že to leze do peněz. Přítel se nespokojí jen tak s něčím, je na jídlo dost náročný. Takže i když jdeme na oběd do restaurace, jsme hodně vybíraví. A dobré jídlo bývá většinou i dražší jídlo.

Tvůj názor na sex na jednu noc?

Nikoho za to neodsuzuju, je to jeho věc, ale já bych do toho nešla. Jsem člověk, který sex s láskou pevně spojuje. Můj přítel je můj první a jediný sexuální partner, takže já si asi ani nedokážu představit, že bych spala s někým jiným a navíc ještě nezávazně. Navíc si myslím, že jenom dlouhodobý partner ví, co se tomu druhému opravdu líbí a co by si v té posteli přál.

Mohu se jen zeptat, co dělá tvůj přítel?

Oba studujeme vysokou školu:).

Chtěla bys mít někdy v budoucnu děti?

Samozřejmě, že bych chtěla. Sice nevím, jak se na to bude tvářit můj zaměstnavatel - budu pravděpodobně pracovat v oboru, kde 3 roky na mateřské znamenají úplné vypadnutí ze scény a budu pak asi muset pracovat úplně někde jinde. Ale dětí se rozhodně vzdát nechci. Jen je chci mít až v době, kdy budeme s přítelem finančně zajištění, budeme mít práci a budeme tak moc dát dětem všechno, co budou potřebovat. Teď oba studujeme, takže je podle mě ještě nezodpovědné zakládat rodinu.

Jak reagovala rodina na váš vztah? Taky počítají s tím, že se jednou vezmete?

Úplně teď vidím výraz přítele po té druhé otázce:-D. No nic, k věci. Vietnamci v Česku většinou nejsou zrovna dvakrát nadšení, když si jejich potomek "nabrnkne" Češku či Čecha, ale když ho pak lépe poznají, pak se s tím většinou nakonec smíří. Naopak Vietnamci ve Vietnamu v "holce ze západu" vidí lepší možnosti a vidinu lepší budoucnosti. I tak se ale očekává, že pro mladého člověka bude na prvním místě škola. Takže protože přítel ještě studuje, tak mě rodině představoval jako kamarádku. I když bylo všem naprosto jasné, jak je to doopravdy, tahle informace prostě byla trošku snesitelnější. A přijali mě opravdu skvěle. Vlastně neměli důvod mě nějak nemít rádi - chovala jsem se slušně a s úctou, studuju vysokou školu, rodiče také mají vysokou školu, vařit jakštakš umím, bez jakéhokoli ptaní jsem se ujala třeba mytí nádobí a jiných domácí prací, takže viděli, že nejsem líná... Tohle je pro ně důležité, ne to, jakou barvu kůže mám. Vietnamci v Česku mají k Češkám často předsudky ne kvůli barvě kůže, ale prostě proto, že se bojí, že o jejich děti nebude dobře postaráno. Myslí si, že Češky neumí vařit (a ruku na srdce - je opravdu strašně moc mladých Češek, které vařit neumí a neřeší to), bojí se, že budou líné, bojí se, že nebudou respektovat tradice jejich rodiny,... Když však zjistí, že se bojí zbytečně, nemají důvod být proti. Naopak jsem celou dobu měla pocit, že jsem tam opravdu vítaná. Není pravda, že by komunita Vietnamců byla tak uzavřená - to o ni věšinou tvrdí ti, kteří do ní nikdy neměli šanci proniknout nebo ti, kteří ani doopravdy nechtějí. Nejde totiž přece mezi cizí lidi příjít a říct "tak tady mě máte, chci pronikdnout do vaší komunity". Takhle to nefunguje, člověk musí mít něco, co ho s tou komunitou spojuje - nějaký důvod, proč do ni proniknout. A ti, co do ni již pronikli, mi musí dát za pravdu, že Vietnamci jsou mnohem otevřenější, než se na první pohled zdá. A k druhé otázce - řekla bych že jo, že s tím počítají. Mladším Vietnamcům, se kterými jsem se třeba i bavila, je to jasné (bavila je silné slovo, ale tak důležité je, že jsme pochopili, co tím chce ten druhý říct) a označovali mě za "budoucí nevěstu", starším to bylo asi taky jasné. Jestli je to jasné i příteli, o kterého tady jde vlastně nejvíc, to až tak nikoho nezajímalo :-D. Každopádně jak už jsem zmínila výše - brát se a zakládat rodinu považuju za zodpovědné až tehdy, když budeme finančně zajištění a budeme mít stálý příjem:).

Má tvůj přítel nějaké české jméno, kterým ho oslovujete nebo mu říkáte jeho vlastním? :)

Když můj přítel přijel do ČR, tak si dal jméno Filip, aby se to Čechům lépe vyslovovalo. Má to jen jeden malý háček - on na to jméno vůbec neslyší:-D. A vlastně se s ním ani nikdy neztotožnil. Takže teď už se tak ani nepředstavuje a všichni (kromě bývalých učitelek) mu říkají jeho vlastním jménem.

Tak to by bylo asi všechno, děkuju za otázky:).

Přečtěte si také: Článkoodpověď 2 Článkoodpověď 1 Videoodpověď Jen se ptejte:)