Střípky z Vietnamu, 4.díl: Láska
Dnes se budu věnovat tématu, které zajímá mnoho z vás: jestli spolu mohou mladí Vietnamci chodit, kdy se vdávají a žení a co pro ně vztah a manželství vlastně znamená. Bohužel jsem nedokázala vyhledat žádné informace z oficiálních zdrojů, podělím se tedy spíš o to, co jsem viděla a zažila já.
Benevolence rodičů k partnerským vztahům svých dětí je různá na vesnicích a ve městech. Myslím, že je to podobné jako u nás - na vesnicích rodiče do výběru partnera svých dětí zasahují více, než jak je tomu u rodin žijících ve městech, kde do toho často už nezasahují vůbec. Pro rodiče je u svých potomků nejdůležitější vzdělání, většina mladých Vietnamců tedy představuje rodině své partnery až po dostudování. A protože "rodině" u Vietnamců rozhodně neznamená "mamince a tatínkovi", ale znamená to pro ně "mamince, tatínkovi, sourozencům, prarodičům, tetičkám, strýčkům, bratrancům, sestřenicím, ...", tak už většinou tohoto partnera představují jako budoucího manžela/manželku. Parnerovi, který už je představen rodině, se už potom ani neříká "přítel" či "přítelkyně" jako u nás, ale je to pro ně "budoucí ženich" a "budoucí nevěsta".
To ovšem neznamená, že by se mladí Vietnamci neseznamovali a nezamilovávali dříve, ale nechávají si to pro sebe. Když už někoho rodině představí, je to vážné. Rodiny a známí jsou samozřejmě také zvědaví a na vztahy mladých se ptají - věšinou však chtějí slyšet odpověď: "Nikoho nemám, musím se soustředit na školu."
Co se týče sexu před svatbou, tak mladí Vietnamci rozhodně nejsou žádnou puritánskou mládeží (jen o tom starší Vietnamci často nevědí). Opět platí, že jinak se k nemanželskému či předmanželskému sexu staví ve velkých městech a jinak na vesnicích. Jen s antikoncepcí a chráněním se proti pohlavně přenosným nemocem je to horší. Osvěta není taková, jako u nás, takže je více párů, kteří se nechrání a spoléhají na "pilulku po". Kondomy se sehnat dají bez problémů, hormonální antikoncepce ale není vůbec běžná. Sex je zákonem povolen od osmnácti let, ale těžko říct, jak moc se to dodržuje a porušuje. Nemanželskému sexu zrovna "neprospívá" nedostatek soukromí, o kterém jsem již psala v prvním díle Střípků z Vietnamu, ale zase mu "prospívají" hodinové hotely, na které lze ve větších městech narazit.
Obecně se Vietnamci žení a vdávají dříve, než je tomu v ČR, ale už se to také posunuje. Po svatbě připadá dívka do rodiny manžela, a pokud tedy nemají vlastní byt (což většinou nemají), bydlí všichni společně v domě rodičů muže. Muž je hlavou rodiny, respektive je hlavou rodiny nejstarší bratr muže či otec muže. Vietnamská společnost ale přesto není k ženám nějak přísná a žena má do fungování rodiny také co mluvit, nejedná se o žádný přísný patriarchát. Ženy mohou studovat (polovinu studentů vysokých škol tvoří ženy) i pracovat, ale vyšší pracovní pozice většinou zastávají muži a o rovnoprávnosti se tedy ještě nedá mluvit. Jako syn máte lepší postavení než jako dcera.
Téměř všechny vietnamské písničky jsou o lásce. O lásce, o odloučení, o lásce, o zlomených srdích, o lásce, o lásce, o lásce, o lásce... Přitom si myslím, že manželé spolu o nějaké lásce už moc nemluví - celkově si myslím, že se moc nemluví o citech, a to jak mezi manžely, tak třeba i mezi dětmi a rodiči. Přesto děti bývají skvěle vychované a jako desetileté zvládají bez odmlouvání domácí práce, které u nás nezvládají ani ty patnáctileté.
Láska je prostě láska. A lidé milují stejně tady, jako na druhé straně světa, i když lásku třeba dávají najevo úplně jinak.
Nezapomeňte si přečíst i starší díly tohoto seriálu a článek o prvních dojmech po návratu z Vietnamu: |
Komentáře
Okomentovat