Deníčkový zápisek, 11.9.2013

Už dlouho tady nebyl žádný deníčkový zápisek, tak bych zase mohla napsat něco o tom, jak se mám.

Jak se těšíte na přicházející zimu? Já bych ještě alespoň chviličku léta přivítala.

---

Mám se vlastně dobře. Teda až na to, že mi možná brzo pukne hlava, ale jinak jo, dobrý:). Už mám navolený rozvrh na tento půlrok, musela jsem si všechny předměty narvat do tří dnů, protože dva dny v týdnu budu pracovat. Takže to vypadá asi tak, že v pondělí mi začíná škola v devět a končí ve čtvrt na osm večer. V úterý mi škola sice končí už v 15:45, ale musím rychle letět domů, sednout do auta a jet na hodinu houslí, která mi začíná v 16:40. V 17:30 mi končí, já opět rychle naskakuju do auta a v 18:00 mi začíná trénink orientu. A ve středu mám čtyři dvouhodinová cvičení za sebou, takže už někde ve třetím budu potřebovat prášky, abych se nezbláznila. No a jak jsem říkala, tak ve čtvrtek a pátek pracuju (vyvíjím nějaký informační systém pro laboratoře - no raději si ani neptejte), s tím, že ve čtvrtek mám ještě jeden trénink orientu. Hohoho. Kdy do toho všeho budu psát bakalářku a kdy se budu učit, to netuším, asi to budu muset zvládat o víkendu a vždy na celý týden dopředu. Z druhé strany mám radost, že jsem v tom všem našla nějaký řád a že pokud si to nenechám přerůst přes hlavu, tak mi to na tu hlavu nespadne. Mamka koupila kávovar i s mlýnkem a tryskou, takže můžu kávovat do "alelúúúja". Člověk si musí dávat reálné malé cíle. Mým cílem je přežít letošní školní rok. Státnice na jaře budou určitě také parádička. A pak snad vypadneme někam na dovolenou, protože já bych ji potřebovala už jenom z toho, jak si to po sobě teď čtu.

Zítra jdu na první "pracovní schůzku". Ještě pořádně nechápu, co budu vlastně dělat, jen vím, že jsem v čtyřčlenném týmu lidí (já, přítel, dva ajťáci), kteří "cosik" vyvíjí. Ale už vím, že je v listopadu jakási uzávěrka, takže do té doby asi budu muset vážně na něco přijít. Ještě jsem se teda zapomněla zmínit, že to, jak budu pracovat, má značný vliv na to, jak dopadnu ve škole. Přesněji - pokud to poseru, nedají mi titul bakaláře a budu si muset zopáknout rok. Heh. Což by možná ještě bylo docela v pohodě, ale já se navíc nechci ztrapnit - mým šéfem totiž bude můj švagr. Švagr, který má na můj vkus až moc titulů a je do toho všeho až moc nadšený. Fakt se bojím. Až zjistí, že jsem úplně blbá, bude to problém. A nemůžu si říct, že si o mě může myslet co chce, protože ho už v životě neuvidím. Uvidím ho ještě mnohokrát, jeho dcera je moje neteř. A moje sestra je jeho manželka. Pomoc.

Za pár dní mám narozeniny, zase budu o rok starší. Zjišťuji, že čím je člověk starší, tím rychleji mu čas utíká. Jedenáct mi bylo asi tři roky, zatímco dvacet jedna maximálně tři měsíce, nemůžu si pomoct. A co teprve, až mi bude třeba šedesát.

Nějaká moje slabší chvilka:-D.

Zatím ten článek nezní moc optimisticky, co? :-D Ale ne, zatím se nehroutím, je to dobrý. Nějak to prostě dopadne. I tak by to chtělo něco optimistického... Tak třeba to, že naši o víkendu odjíždějí i s bratrem na chatu, takže já a přítel máme barák na tři dny sami pro sebe, huhú. Do školy jdu "až" v pondělí, ale předpokládám, že první týden bude spíš o tom "co se po vás požaduje" a "co budete odevzdávat" a "jak má vypadat váš projekt" a "jaká bude zkouška" a tak. To se nějak zvládne. Rozvrh se mi povedlo navolit tak, jak jsem chtěla, a příteli se mi ho povedlo navolit stejně, takže na to ve škole nebudu sama. Ve volném čase zatím tvořím film o mé cestě po Vietnamu - a vypadá to slušně, těším se, až to budu mít hotové a budu se tím moc pochlubit. Už nad tím sedím pár dní, ale už jsem za půlkou. Bude to super:).

Tak se mějte krásně a držte mi palce, asi to budu potřebovat:-D. Asi začnu něco dopovat.