Deníčkový zápisek, 24.9.2013
V poslední době mi nezbývá moc času na psaní článků, respektive na jejich vymýšlení. Takže deníčkový zápisek je to nejrychlejší, co můžu udělat. A co je u mě nového?
Právě bojuju s druhým týdnem školy. Naštěstí už mám polovinu za sebou. Jak už jsem říkala, do školy chodím pondělí, úterý a středu, protože ve čtvrtek a pátek chodím do práce. Vlastně teprve budu chodit. Teď ve čtvrtek se s přítelem (už jsem se pochlubila, že studujeme stejný obor a pracujeme ve stejné firmě?) jedeme podívat do laboratoře na jeden informační systém. Co vykoukáme, to se teprve uvidí, ale hlavně pak budeme muset zapracovat na vlastním a LEPŠÍM a DOKONALEJŠÍM laboratorním systému. A pak to budeme instalovat po celém světě a vyděláme miliony a budeme se až do konce života šťourat v nose (a pak se probudíme, no jo).
Včera večer jsem konečně měla pěknou motivaci v hodině naplno pracovat. Tříhodinové cvičení by byla poměrně nuda, ale poslední hodinku jsme cvakali kabely - kroucené dvojlinky. Na tom by nebylo nic zajmavého, kdybychom si pak nemohli svůj výsledek odnést domů. Je sice pravda, že se na mě cvičící díval jako na cvoka a netvářil se zrovna nadšeně, když jsem ho poprosila, jestli by mi toho kabelu nemohl ušmiknout sedm metrů, ale naštěstí jsme první cvičení v týdnu, takže kabelu bylo ještě dost, takže vyhověl. To znamená, že mi internet v pokoji už zase jede naplno. Vysvětlím to. Nemáme Wifi, jsem připojená ve zdi přes kabel. Přes kabel, který (asi v nějakém svém záchvatu) před nějakou dobou přehryzal můj potkan. Normálně, skrz naskrz. Jenomže já doma moc vybavení nemám, takže mi nezbývalo nic jiného, než kabel prostě odizolovat a pěkně drátek po drátku ho zase spojit dohromady - slepit izolační lepicí páskou. Jako jo, povedlo se, ale občas mi internet prostě jel a občas ne. Co taky chcete vyrobit za zázrak, když máte jenom kus izolační lepicí pásky a manikůrní nůžky (ani řezák na koberec jsem jaksi nenašla, ale určitě někde bude). Takže jsem si chtěla už konečně koupit nový kabel. A teď už nemusím! Muhaha, mám kabel, a zadarmo. Teda vlastně nejenom zadarmo - ještě ke všemu jsem za to dostala dva body do toho předmětu. Muhaha.
Ano, to je ten potvorák, co mi rozhryzal kabel
Celkově je ta učebna, kde tento předmět máme (Počítačové sítě), hrozně zajímavá. Je podlouhlá a tabule je na obou stranách. Na jedné straně stojí učitel, promítá slajdy a píše. Snímá ho kamera, která ho "live" vysílá na tu druhou tabuli na druhé straně učebny. Sedím uprostřed, tedy vidím na obě strany. Mám tedy to štěstí, že můžu v některých okamžicích vidět učitele klidně dvakrát:-D.
Taky jsem nedávno měla narozeniny. Dvojka, čtyřka a osmička jsou moje oblíbená čísla, takže věk 22 mi vůbec nevadí. Je to úplně mystické:-D. Od přítele jsem dostala takovou dřevěnou misku, kamínek ve tvaru srdce, rudou růži a sošku Buddhy, kterou jsem si strašně přála. Už má v mém pokoji svůj malý oltářek - poličku. Je hned naproti dveřím. Čučela jsem jako blázen, když předevčírem moje mamka přišla do mého pokoje nakrmit želvu: vstoupila do pokoje, uklonila se Buddhovi a teprve potom došla k teráriu. Nyní mu říká: "Ahoj Buddho." Trošku mě to děsí, snad ho tím nějak neurazí :-D. 1.10. je v Ostravě nějaká přednáška o Buddhismu v moderním světě, asi tam půjdu, abych zjistila, zda se moje maminka nějak neprohřešuje:-D.
Moje soška Buddhy, kterou jsem dostala od přítele k narozeninám
Hlídám kamarádce mamky morče. Úplně holé černé morče - vypadá jako hroch. Jmenuje se Cyril a je tak neuvěřitelně ošklivý, až je prostě nádherný. Je to jako s olivami, ty jsou taky tak hnusné, až jsou prostě moc dobré. Chvíli to trvá, než si k nim najdete cestu, ale jak vám jednou začnou chutnat, jste schopni se o ně poprat. Nicméně Cyril opravdu vypadá jako hroch, až na ty tlapy. A až na to, že vrká jako holub. Když pije, tak tříská zubama o pítko. Pije třikrát za noc. Třikrát za noc jsem vzhůru. Kopla bych ho do toho jeho prasečo-hrošího zadku. Jenomže on je tak roztomilý. Řekla jsem mamce, že má kamarádce napsat, že jí ho nevrátím, protože jsem si k němu vytvořila citový vztah. Kamarádka asi nebude moc nadšená, je to prý zvíře s papírama, nějaký druh... ehm.. to už si samozřejmě nepamatuju. Zjistila jsem, že to je dosti užitečné zvíře - jak nemá chlupy, tak má vyšší tělesnou teplotu, aby neprochladl Když ho vezmu do ruky, jsou to taková malá kamínka. Kdyby mi byla v zimě zima, stačí ho na chvíli strčit pod peřinu a hned mám zahřátou postel. Bylo by to velmi praktické zvíře, kdyby tolik nežralo a nesralo. Asi ho přece jenom té mamčiné kamarádce nakonec vrátím:-D.
Praso-hrocho-morče Cyril
S přítelem chodíme už třetím rokem přes týden na obědy do jedné restaurace. Před prázdninami s nějakého důvodu odešel náš oblíbený kuchař. Jsme bezradní a hladoví. Už to prostě není ono. Je tam místo něj nějaký děda s kuchařskou čepkou. A zdražili menička o tři koruny. Ale včera tam naštěstí byl ještě jeden kuchař, který tam býval i dřív a který vaří dobře, takže jídlo bylo fakt super. Modlím se, aby tam byl i dneska. Proč se na internetu vedle toho, co se vaří, nepíše i to, kdo to vaří? Fakt je to rozdíl. Já už mám léta školních jídelen za sebou, nechci to zažívat znova.
Růžička od přítele
Jestli máte pocit, že mluvím (píšu) z cesty, je to klidně možné. A počkejte, jak budu psát za takové dva tři měsíce, kdy se bude chýlit zimní semestr ke konci. Budete rádi, když to vůbec nějak přečtete :-D.
Mějte se krásně!
Komentáře
Okomentovat