Střípky z Vietnamu, 5.díl: Rodina
Dá se říct, že celá vietnamská společnost je založena na rodinných vztazích. Rodiny bývají ohromě rozvětvené, je to úplně něco jiného, než u nás.
Zatímco my chápeme úzkou rodinu jako "já, maminka, tatínek a sourozenci", tak rodina ve Vietnamu má úplně jiný rozměr. Jsem to já, maminka, tatínek, sourozenci, babička, dědeček, tety, strejdové, bratranci, sestřenice, neteře, synovci, vnuci, vnučky, pravnuci, pravnuci, švagrové, neteře přes koleno, synovci přes koleno, strýčkové z druhého kolene, rodiče švagrů a švagrových, děti sester manželů tetiček,... Rozumíte, ne? :-D Člověk zvyklý na naše chápání rodiny se v tom velice brzo začne úplně ztrácet. Stalo se mi, že jsme v jeden den navštívili i tři nebo čtyři rodiny - stačily dva dny a měla jsem v těch příbuzenských vztazích úplný maglajs. Navíc se se mnou všichni snažili navázat nějaký kontakt, no hrozná sranda. Zvolila jsem taktiku "jen se usmívej a kývej" - tato taktika mi vycházela, i když jsem vůbec ničemu nerozuměla. Zvlášť tatínek bratrance maminky mého přítele se mě pořád snažil na něco ptát a myslel si, že když danou věc řekne třikrát hrozně HLASITĚ a hrozně PO-MA-LU, tak že záhadně pochopím i věci, které jsem v životě neslyšela. Tak jsem kývala a on byl spokojený. Byl to takový kouzelný dědeček.
Nějaké dítě, asi nějaké příbuzné, když už mi ho dali do ruky. Nepočůralo mě, to je hlavní.
S trochou nadsázky se dá říct, že jsou všichni Vietnamci příbuzní. To samozřejmě není pravda, ale rozhodně se tak alespoň oslovují. Systém oslovování je strašlivě složitý, protože nejde říct jen "já - ty" (jakože jde, ale Vietnamci raději používají oslovení popsaná dále). Musíte přemýšlet nad tím, jak asi starý ten člověk, se kterým mluvíte, je, a podle toho vybrat patřičné oslovení. Pokud je to holka trochu starší než vy, tak sobě musíte říkat "em" (mladší sestra/bratr) a jí "chi" (starší sestra). Pokud je to kluk trochu starší než vy, tak sobě musíte říkat "em" (mladší sestra/bratr) a jemu "anh" (starší bratr). Pokud je to pán nebo paní starší než vy a je asi ve věku starších sourozenců vašich rodičů, pak vy si musíte říkat "chau" (vnuk/vnučka/neteř/synovec) a jemu/jí říkáte "bac" (strejda/teta). Pokud je to pán ve věku vašeho dědečka, tak vy jste "chau" a on je "ong" (dědeček). Pokud je to paní ve věku vaší babičky, tak vy jste "chau" a ona je "ba" (babička). Pak je tu ještě spousta dalších oslovení, jako "co" (teta - žena asi ve věku mladších sourozenců vašich rodičů), "chu" (strejda - muž asi ve věku mladších sourozenců vašich rodičů),... A je toho ještě mnohem víc... A pak to samozřejmě jde všechno použít i obráceně. Takže v doslovném překladu na sebe Vietnamci volají: "Sestro!" nebo "Dědečku!" i když se o sestru ani dědečka nejedná. Dokonce i slavný Ho Chi Minh je "bac" - tedy vlastně strýček.
Strýček Ho Chi Minh (ten za mnou, ne já)
Zatímco u nás je hlava rodiny většinou tatínek, tak u Vietnamců je to trochu jinak. Ještě na vyšší úrovni je nejstarší bratr otce (strýček - "bac"), popřípadě otec otce (dědeček - "ong"). Rozhodně to ale neznamená, že by ženy byly nějak utlačovány, jak si spousta lidí ze západu myslí. Ženy možná ještě nejsou úplně rovnocennými partnery (a to podle mě nejsou ani u nás), ale stejně jako u nás mohou chodit do školy a pracovat. Mají v rodině také své slovo. Myslím si, že není až takový rozdíl mezi postavením k ženám v ČR a ve VN. Upřednostňovaný potomek je ale i tak syn. Je to také proto, že dcera po svatbě připadá do rodiny svého muže.
Ve Vietnamu mají obrovskou úctu ke starším lidem. Za tu chvilku, co jsem tam byla, jsem i docela pochopila, proč tomu tak je- starší lidé tady byli moudří lidé. Důchodci se ráno nehoní za slevami do Kauflandu, ale spousta z nich každé ráno vychází do parku cvičit Tai-Chi a nebo se jen tak protahovat - posilovat tělo i ducha. Nevenčí venku své psy, ale svůj čas věnují svým vnukům a vnučkám. Rodiny si svých starých váží pro jejich moudrost a chodí se za nimi poradit.
Malý rodinný výlet do Ha Long. Bratranci, sestřenice, tety, strejdové - museli jsme pronajmout mikrobus
Pro Vietnamce je rodina hrozně důležitá. A to jenom ta "úzká rodina", jak ji chápeme my, ale kompletně celá rodina. Také proto je zde rozvodovost menší než u nás - i když to v rodině už nefunguje na 100%, tak manželé zůstávají nadále spolu, aby tuto rodinu nerozbili. Jestli je to dobře nebo špatně, to už záleží na úhlu pohledu.
Nezapomeňte si přečíst i starší díly tohoto seriálu a ostatní články o mé cestě do Vietnamu: |
Komentáře
Okomentovat