Jedna velká nenávist

V poslední době to slýchám pořád. Nenávidím růžovou, nenávidím EMO, nenávidím Hello Kitty, nenávidím Lady Gaga, nenávidím Barbie, nenávidím černou, nenávidím Hannah Montanu, nenávidím facebook, nenávidím, nenávidím, nenávidím... Není svět už nenávisti plný?

Mně osobně příjde absolutně hloupé nenávidět nějakou barvu, nějaký styl či nějakou postavu vídanou v televizi. Taková malichernost. Ať si proboha každý nosí co chce, každý se oblíká jak chce a dívá se na co chce. Já se přece s někým, pokud mi svými názory nevyhovuje (a to mi třeba emaři opravdu nevyhovují), bavit nemusím. Ale nechápu, proč bych je měla nenávidět. Vlastně vůbec nechápu, proč bych měla k nějaké barvě, nějakému stylu či nějaké postavě v televizi cítit tak silný cit jako je nenávist. Dobře, nenatřu si zdi svého pokoje růžovou barvou, protože se mi nelíbí, ale proč bych měla nenávidět barvu? Proč? Nechápu a nepochopím. Vzpamatujte se, je to jenom barva. Nic víc. Nikomu neubližuje. Nemyslím si, že si nějaká barva zaslouží nějaký silný cit. Ani lásku, ani nenávist. Je to jenom barva...

Svět je plný nenávisti. Jsou jí plné televizní noviny. Jeden člověk nenávidí životní postoj jiného člověka a zastřelí ho. Jde mi z toho všeho hlava kolem. Co se pořád jeden do druhého sereme? Ty chceš tohle, já tohle, tak ti jednu vrazím. Super, paráda, vracíme se někam do doby ledové. Už nám chybí jen ty kyje, kterými bychom se mlátili. Otázka jen je, kdy nás za to všechno sežere nějaký mamut. Nebo zašlápne.

Ptáte se, co nenávidím já? Nenávidím války, teroristy, vrahy - vlastně nenávidím zlo. A ani tyto věci by mi neměli stát za to, abych k nim tu nenávist cítila, jenomže u tohohle si nedokážu pomoct. Ale raději to říkám jinak - raději říkám to, co miluji - miluji dobro, mír a lásku. Je hloupé a nebo moudré milovat lásku?

Většinou si přitahujeme to, na co myslíme a k čemu něco silného cítíme. A tak vás snažně prosím - vykašlete se na nenávist. Ať už u věcí či u lidí. Člověk, kterého nenávidíte, si takový cit většinou opravdu nezaslouží. Zaměřme se na to, co je krásné. Mysleme na to, co milujeme. Nebo se v té nenávisti velmi brzo všichni utopíme...