Jak se učit efektivně

Nyní jsem šťastný vysokoškolák. Konečně mám dost času sepsat to všechno, co mi pomohlo přežít střední i základní školu. Se známkami jsem nikdy neměla problém, na základce jsem mívala samé jedničky a na střední jen pár dvojek. Maturovala jsem s jedinou dvojkou - z vyšší úrovně matematiky, jinak s jedničkami. Ne, nejsem nijak výjimečná, prosazuju, že dobré známky může mít skoro každý, když chce. Cílevědomost je to nejdůležitější - pokud něco chceme a jdeme si za tím, pak není takový problém toho dosáhnout. Jen je důležité "vědět jak na to".

Naše tělo a náš mozek funguje určitým způsobem a nemá cenu do něho tlačit něco jinak, než jak to potřebuje přijmout.

1. Křivka zapomínání

Tak tohle je ona. Sami můžete vidět, jak rychle lidský mozek zapomíná. Dá se říct, že skoro hyperbolicky. Ve chvíli, kdy se něco naučíme, tak za necelých 20 minut toho víme jen šedesát procent. Druhý den víme něco přes třicet a třetí den už ani to ne. Když budeme z této křivky vycházet, pak nebudeme mít problém si něco zapamatovat. Když přijdeme ze školy domů, je dobré si před tím, než se vrhneme na učení na příští den, přečíst si to, co jsme tento den probrali. Ano, stačí si to jen přečíst. Až se to budeme za pár dní učit, tak už budeme kolem dvaceti procent umět a bude se nám to učit snadněji.

Dostali jsme se tedy k samotnému učení. Příští den píšeme písemku, chtěli bychom to umět alespoň n 90%. Pak je opravdu důležité si to po naučení ještě do dvaceti minut zopakovat. Potom počkat hodinu a zase si to zopakovat. Pak si to stačí přečíst třeba ještě jednou před odchodem do školy - a pravděpodobně zjistíme, že už to stejně všechno umíme. Opakování učiva dvacet minut po naučení a pak hodinu po naučení - to je opravdu důležité a usnadní nám to práci. A i když to tak nevypadá, tak nám to ušetří čas.

2. Dejme mozku oddech

Je dokázané, že lidský mozek po 20 minutách potřebuje pět minut odreágování, aby byl schopný se soustředit. Po dalších 20 minutách potřebuje ale už alespoň 10 minut. Dobří učitelé to ví a tak po polovině hodiny zařazují nějakou hru nebo soutěž. Nebo debatu. A také proto hodiny ve škole trvají 45 minut. Samozřejmě, že tato doba, kdy je mozek schopný se naplno soustředit, je individuální, ale v průměru to opravdu dělá těch dvacet minut. A po delším učení (třeba po dvou třech hodinách) je důležité zařadit i delší přestávku - třeba si udělat čaj, najíst se, jít si zasportovat. Menší děti (první, druhá nebo i třetí třída) to mají trošku jinak, ty se lépe soustředí ráno a v kuse, protože je delší pauza naopak rozhází a odtrhne od soustředění. Proto také mají ve škole hned ráno matematiku a češtinu - a pak už jen tělocviky, hudebky, výtvarky.

3. Sova nebo skřivan?

Je docela užitečné si zjistit, zda se nám lépe pracuje brzy ráno a nebo pozdě večer. Já jsem jasná sova, mnohem lépe se mi pamatuje to, co se naučím večer a pak to prostě "přespím" - přes spánek se mi to všechno tak nějak usadí a urovná, získám v naučené látce řád a přehled. Ráno nejsem schopná se na učení soustředit. Sestra to má naopak - večer odpadá, ale dokáže vstát ve čtyři hodiny a učit se ráno. Říká, že když se něco naučí večer, tak to potom zaspí a všechno zapomene. Je proto důležité si zjistit, co nám vyhovuje víc.

4. Využívejme "slepé chvilky"

Typická slepá chvilka je čekání na autobus. Když budeme u sebe neustále nosit vytisknuté slovíčka do angličtiny, tak je stačí vytáhnout a párkrát přečíst před tím, než autobus přijede. My lidé totiž neustále někam spěcháme - a pak taky neustále někde na něco/někoho čekáme. Tak proč nečekat užitečně.

5. Pišme si taháky

Na taháky píšeme vždy to, co je v dané látce nejdůležitější. Je to vlastně takový přehled, protože podrobnosti se nám na tahák nevlezou. Napsáním taháku si ujasníme, co je důležité, co méně a získáme přehled. Jen trochu odrazuji od použití taháku. Vím, že spousta lidí bude říkat, že daná látka jim už stejně k ničemu nebude - ale mít nějaký takový všeobecný přehled je v dnešní době důležité a vypadat jako idiot snad nikdo nechce. Já svůj první tahák použila až ve čtvrťáku na střední, protože jsem se učila na maturitu a už jsem neměla čas se učit jiné věci. To ale ve škole byla už tak uvolněná atmosféra a lidé byli tak nervózní, že nám dokonce někteří učitelé nematuritních předmětů užití taháku povolili - v dějepise nám ho profesorka dokonce i vytiskla. Sama říkala, že si nedělá naděje, že by se pár dní před maturitou někdo učil na nematuritní předmět - a že si mnohem více zapamatujeme, když nám udělá přehledný tahák a my v něj budeme informace hledat, než kdybychom se na to vykašlali úplně a ona nám nasekala pětky. Svým přístupem u nás opravdu získala respekt.

Když už ten tahák potřebujete použít, tak si dejte pořádný pozor, aby vám ho učitel nenašel. Pokud ho najde, tak už nebudete mít možnost se v jeho očích vyzvednout - každou písemku, kterou napíšete, si daný učitel bude myslet, že jste to opsali. Ztratíte důvěru učitele, ztratíte respekt - a budou s vámi jednat jako s malým dítětem. To už je jenom kousek od toho, aby si na vás učitel zasedl. A to opravdu není příjemné.

6. Učit se, ale nebýt šprt

Šprt je člověk, který kvůli svým známkám potápí své spolužáky a - jak se lidově říká - leze učitelům do zadní časti těla. Je všeobecný omyl, že šprt je člověk, který se pořád učí - ono šprt se vlastně ani učit nemusí, pokud je schopný si známky zajistit jinak. Šprtovi nejde o vědomosti, ale o známky. Řeknu vám, že jsem šprta v životě potkala jen jednoho - a naprosto to stačilo. Člověk, který se dokázal na začátku hodiny přihlásit a říct učiteli, že minule říkal, že bude zkoušet spolužáka XXX, a teď na to zapomněl. Někoho takového nemá ve škole nikdo rád. Ve chvíli, kdy bude potřebovat pomoct, nikdo nepomůže.

7. Nebýt na to sám

Jsou předměty, které se mnohem lépe učí ve skupině. Mezi tyto předměty většinou patří matematika, informatika, fyzika, často ale také chemie nebo deskriptivní geometrie. Spousta lidí si myslí, že když chtějí dobré známky a budou se na učení opravdu soustředit, tak to zvládnou sami. Většinou to ale tak není, každý občas potřebuje pomoct. Je jen opravdu málo lidí, kteří vynikají ve všech předmětech, vždy se najde něco, co nám nejde tak, jak si představujeme. V předmětech, které jsem napsala, je důležité pochopení látky, ne jenom naučení se něčeho mechanicky. K pochopení látky nám můžou pomoct spolužáci. Jednou jeden příklad vypočítá lépe spolužák a poradí ostatním, jak na to, podruhé to můžete být vy - a pomoci spolužákům. A také se mnoha lidem učí lépe ve dvojici, když se mohou navzájem zkoušet. Pokud máme s něčím problém, nebojme se požádat spolužáka/spolužačku o pomoc. Je lepší podchytnout to ze začátku, než čekat, až se v tom začneme topit (a topit se většinou začínáme pár hodin před písemkou) - pak je volání o pomoc už často zbytečné. Matematika, informatika a jiné předměty, na které je potřeba logické myšlení - tam se s námi případná chyba bude táhnout pořád. Pokud se nenaučím sčítat, tak nikdy nemám šanci naučit se násobit.

Další předměty, které je lepší se učit ve skupině, jsou jazyky. Pro naučení jazyka je důležité především mluvit, mluvit a mluvit - a spousta lidí si připadá blbě, když mluví do zdi.

8. Vyhledávejte informace a doprovodné obrázky

Mnohem lépe se nám bude učit, když si k dané látce zapamatujeme nějakou zajímavost. Při případném zkoušení ji klidně můžeme využít. Také nám může pomoct, když si vyhledáme obrázky. V době internetu to přece není problém. Když v češtině bereme nějakého spisovatele, vyhledejme si jeho obrázek. Mnohem lépe nám pak učivo při písemce naskočí, když si přečteme jeho jméno a napadne nás "jó, to je takový ten brýlatý s bratkou". Snažme se učivo pochopit.

9. Tvořme si mnemotechnické pomůcky

Všichni to známe. Hy chy ky ry dy ty ny, na zdi visí hodiny. Jedna malá hloupá básnička nám pomohla pamatovat si tvrdé souhlásky celý život. Pokud vám chemický vzorec připomíná kněze se zvednutým křížem, tak proč si to takhle nepamatovat. Čím více bude utvořená pomůcka legrační, tím lépe se nám bude pamatovat.

10. Neberme to příliš vážně

Tohle je bod, který mi celý život dělal problém - někdy jsem se naprosto zbytečně nervovala. Každý víme, že jedna vlaštovka jaro nedělá, jedna pětka nikdy nikoho nezabila, prostě se potom "nějak" opraví. Ne vždy se prostě zadaří, někdy toho máme moc a prostě se stane, že se nepřipravíme nebo máme "okno". Čím více to ale budeme řešit, tím hůř se budeme cítit, daný předmět začneme nenávidět a každá další písemka bude horor. Není nic horšího, než když máme k nějakému předmětu odpor. Vždycky se nějaký takový najde - nějaký, který se prostě učit nechceme, bytostně nás to nebaví. Často je to také učitelem, který nás ten předmět učí. Asi je nejlepší se pak na takový předmět dívat s nadhledem, vykašlat se na to, že je učitelka semetrika a myslet především na sebe - naše (duševní) zdraví je důležitější, než známky. Snažme se učit se zájmem, proto, abychom danou látku uměli, ne proto, že se do toho nutíme. Ono totiž ta otravná věta, že se učíme především pro sebe, zase není tak od věci.

---