Minibezlelektřinový jednodeníček

Dlouho jsem přemýšlela, o čem tentokrát napíšu. Život bez elektříiny je téma, které každý druhý zpracuje stejně. Mohla bych psát o tom, že jsem jezdila na tábor, kde jsem tři týdny vydržela nejen bez elektřiny, ale i bez kanalizace - ale to by všechny pravděpodobně znudilo. Spíš mě zajímá, jestli by bylo možné žít bez elektřiny i nyní, aniž bychom omezili svoji obvyklou činnost. Tak jsem se rozhodla, že si dám jeden bezelektřinový den - a to v pátek 7.10.2011. Vše jsem si pečlivě zapisovala na papír a nyní opisuji. Zjistila jsem, jak obtížné je bez elektřiny normáně fungovat.

---

Pátek 7.10.2011

7:08 - Vstávám. Sebrala jsem rodičům nějaký starodávný natahovací budík, je docela fajn, že se za noc opozdil o pouhých 8 minut. Ale nebojte, nespoléhala jsem se pouze na něj - včera večer jsem pověřila svého desetiletého bratra, že jestli do 7:15 nevylezu z postele, má mě jít vzbudit. Nemám dnes školu, tak jsem s otčímem domluvená, že se pojedeme podívat na rozestavěný baráček. Jdu na záchod, rozsvěcuju - a pak zase zhasínám, protože si uvědomím, že světlo na záchodě mi dnes není dovoleno. Čůrám potmě.

7:15 - Přicházím do kuchyně nalít si už připravený čaj. Zarážím se s tím, že ho mamka připravila v rychlovarné konvici, tedy bych ho neměla používat. Zaženu tedy myšlenky na čaj a slibuji si, že si ho uvařím, až příjdu z baráku domů. Sporák máme naštěstí ještě pořád plynový.

7:28 - Čistím si zuby. Přichází bratr a kouká na mě jako na blázna, prý "proč si jako nerožnu". Nemám náladu na vysvětlování, tak ho odbývám s tím, že na vyčištění zubů světlo nepotřebuju. Jeho výraz se ale nemění, v jeho očích jsem pořád blázen.

7:32 - Vycházím. Sbíhám po schodech sedm pater a před panelákem mě čeká otčím a diví se, proč tak divně dýchám. Ach jo. Člověk už musí vysvětlovat i to, že dýchá. Paráda

7:55 - Přijíždím k rezestavěnému baráčku a paradoxně se stolařem řeším, kde mi má vyřezat v nábytku otvory na kabely a na přívod elektřiny. Chacha.

8:45 - Přicházím domů, zadýchaná. Právě jsem vyšla sedm pater, jen tak, dobrovolně. Doufám, že mě nesledoval nějaký soused. Začínám uklízet, na to elektřinu nepotřebuji - a teplou vodu pořád mám.

11:00 - Mám hlad, čas oběda. Přemýšlím, co bych si mohla uvařit bez použití elektřiny. Nechci použít nic mraženého - kdyby nebyla elektřina, tak bych pravděpodobně tohle nejedla. S mým štěstím máme dnes všechno maso zamražené. Nacházím brambory. Na oběd mám takové tradiční, staročeské jídlo. Brambory s máslem, solí a mlékem. Aspoň jsem k tomu našla nějakou zeleninu a usmažila si cibulku. Děkuji bohu za ten plynový sporák.

11:40 - Zase uklízím. Pak přemýšlím. Pak si čtu. Pak se učím vietnamská slovíčka. A pak se nevýslovně nudím. Ve tři hodiny mám hodinu houslí, takže si vytahuju housle s tím, že aspoň potrénuju.

14:30 - Valím do houslí. Tramvaj nepřichází v úvahu, jedu autobusem.

16:15 - Jedu domů.

16:30 - Doma si balím věci za zumbu, beru do ruky rohlík s ramou a vybíhám, protože vím, že mě čeká sedm pater běhu.

16:35 - Vybíhám na zumbu, opět volím autobus, který, pitomec, jel o pět minut dřív. Takže si představuju, jaké by to bylo nejen bez elektřiny, ale také bez ropy - a jdu pěšky. Vlastně běžím.

16:59 - Dobíhám do sportovního centra, na recepci na ni vybafnu rezervaci, beru klíček, běžm do šatny. Nikdo tam není, takže se s čistým svědomím mohu převlékat potmě.

17:02 - Začíná hodina zumby a já musím konstatovat, že poprvé za den porušuju pravidla - a tančím za hudby a za světla. Spolutančícím by se asi nelíbilo, kdybych jim vyhodila pojistky. Ale uznávám, že mě to napadlo. Jen mi taky došlo, že by se hodina jaksik rozpustila (ono tancovat bez hudby je vážně pitomost), takže by to znamenalo, že jsem těch dvacet pět minut běžela naprosto zbytečně.

18:30 - Přícházím domů. Večeřím nějaké pečivo, za světla svíček se osprchuju a jdu si lehnout. Chvíli si čtu a kolem osmi hodin raději usínám. Déle bych se nudit asi nedokázala. A asi bych umřela hlady.

Článek je přiřazen k tématu týdne "Život bez elektřiny".