Když kritizuje, závidí?

Mám na mysli negativní kritiku. V poslední době to slýchám pořád - když člověk něco NORMÁLNĚ a KONSTRUKTIVNĚ zkritizuje, je považován za někoho, kdo jen závidí. Slovo "závist" v době internetových komentářů nabralo naprosto grandiózní význam. Je to vlastně kouzelné slovíčko. Doteď byly kouzelné slovíčka dvě: prosím a děkuji. Prosím, když jsme něco potřebovali, děkuji, když jsme dostali, co jsme chtěli. Teď na scénu přichází kouzelné slůvko "závist", které můžeme říct v případě, že jsme něco potřebovali, nedostali, máme vztek a teď to celé potřebujeme hodit na někoho jiného. Prostě tak, abychom z toho my vyšli vždy jako ti dobří.

Jsem zvyklá říkat věci tak, jak je cítím. Nedělá mi problém něco pochválit a připojit pod článek na blogu pozitivní komentář. Stejně tak mi nedělá problém říct, co se mi nelíbí a proč. To "a proč" je velmi důležité. Pokud dávám komentář, tak nepřemýšlím nad tím, zda je to pro autora článku pozitivní či negativní. Píšu jen a pouze názor na danou věc. Nemám ráda lidi, kteří pod článek napíší "hnusný článek". Ale můžu klidně říct, že nemám ani ráda, když někdo pod článek napíše "super článek". Ne proto, že by chválit nebylo fajn. Je to fajn, ale člověka takový komentář nikam neposune. Nikam. Troufám si tvrdit, že jeden SLUŠNÝ negativní komentář s konstruktivní kritikou je lepší, než dva komentáře typu "super blog". Píšeme přece pro lidi. Proto, aby článek vyvolal nějakou diskuzi, proto, abychom ve čtenáři probudili chuť se k danému tématu vyjádřit. Nedávno jsem byla nařčena, že jsem k nějakému blogu nedala ani jeden pozitivní komentář = jsem člověk, který jen kritizuje = závidím autorce oného blogu, jaká je úžasná blogerka. Checht. Ano, na daném blogu jsem opravdu připojila jen negativní komentář. Proč? Protože to byla hrozná capina. Od začátku po konec. Jak obsahově, tak formou. Napsala jsem, co se mi nelíbí, napsala jsem, proč se mi to nelíbí a co si myslím, že je hloupost. Neurážela jsem autorku, neurážela jsem nikoho. Pro autorku to byl ale jasný důkaz toho, že závidím.

Chcete vidět, co opravdu některým lidem závidím? Některým děvčatům závidím pěknou postavu a pleť, některým lidem závidím jejich taletnt na jazyky, některým lidém závidím nadšení, s jakým dělají to, co je baví. Závidím lidem, kteří umí bezvadně hrát na housle a při tanci nevypadají jako paka. Závidím lidem, kteří mají tu možnost procestovat půlku světa. Jsou blogerky, kterým trošku závidím to, jak umí krásně psát, jak umí dát slova dohromady a jaké mají nápady na články. To všechno je ale naprosto neagresivní, milá závist - prostě závist jen v tom nejlepším slova smyslu.

Takže ne - pokud jsem k vašemu článku napsala negativní komentář, pak se mě nesnažte odpálkovat tím, že závidím. Kdybych vám záviděla, jak krásně píšete, tak se nebojte - já bych to pod ten článek napsala. A ani se nemusíte snažit mi psát nějaké hloupé emaily plné sprostých slov. Myslím, že slečna, o které mluvím, ví... Můžu ti vzkázat jen jedno - pokud si vymýšlíš, že je ti devatenáct (vím, jak se vyjadřují devatenáctiletí lidé, opravdu), v jedné větě uděláš deset chyb, použiješ všechna sprostá slova, které znáš, a pak mi napíšeš email, je jsem "p********", která jen závidí, tak to rozhodně nemáš v té hlavičce v pořádku. Chováš je jako malá, hloupá holka, tak se nediv, že s tebou tak lidé jednají. Opravdu mi své retardované emaily posílat nemusíš. Já už jsem si totiž na tebe obrázek dávno udělala:).