Vztah s příslušníkem jiné rasy
Není vždy jednoduchý. Není pro každého. Ale může být krásný a neopakovatelný. Někdo je zásadně proti němu a někdo nechápe, proč by měl mít jiné šance, než "normální" vztah. Někdo by do něj nikdy nešel a všechny, kdo do něj jdou, považuje za vlastizrádce, protože nesnáší míchání ras. Někdo ho naopak vyhledává a pak se diví, když není vše podle jeho představ. Tak takový může být vztah s příslušníkem jiné rasy.
Jenomže ať už je jakýkoli, tak si nemůžeme nalhávat, že je stejný, jakoby byl s příslušníkem naší rasy, naší národnosti a naši kultury. Je prostě jiný. Řeší se podobné problémy, ale někdy i naprosto jiné. Problémy, které by Čech s Češkou řešil jen těžko. Láska si nevybírá a může se stát, že se v našem okolí ocitne někdo moc milý a hodný, ale zároveň odlišný. Tak odlišný, že pokud se někde povedete ruku v ruce, bude se na vás společnost dívat přes prsty. Proto je důležité si uvědomit pár věcí, než si s tímto člověkem něco začneme:
Nevadí mi, že se v některých věcech budu muset přizpůsobit?
Jsou páry, které se hádají kvůli zvednutému prkýnku. V tomto vztahu vás ale mohou čekat hádky o tom, že chcete slavit Vánoce. O tom, že ženská není od toho, aby ulízela a vařila. Můžou vás čekat hádky o tom, že nechcete konvertovat k cizí víře. O tom, že nemáte v plánu nosit šátek přes vlasy. A o dalších věcech. Co je důležité si uvědomit?
V době internetu si přece o dané kutuře, dané mentalitě a daném náboženství můžu zjistit naprosto cokoli. Je naivní si myslet, že partnera předělám, od základů. Takhle to nefunguje. Jsou tradice a zvyky, které prostě budu muset přijmout za své. Tolerance je důležitá a nemůžu přece očekávat, že se partner naprosto vzdá své vlastní kultury a svého přesvědčení. Jsou věci, ve kterých budu muset ustopit. Stejně tak jsou věci, ve kterých bude muset ustoupit on.
Také jsem se v mnoha věcech přizpůsobila. Budu to já, kdo se bude starat o domácnost, budu vařit dvě taplá jídla denně (takže úkol číslo jedna: naučit se pořádně vařit:-D). Naučím se cizí jazyk - jazyk, kterým velmi pravděpodobně budou mluvit moje děti. Začnu slavit Nový rok někdy mezi lednem a únorem. Ale za Vánocemi, kaprem i stromečkem si stojím. O Ježíškovi chci ještě diskutovat. Na oplátku se vzdám Velikonoc. Požaduji od partnera, aby mé děti byly vychovávány v této zemi, protože ČR nabízí lepší vzdělání a lepší možnosti. Z druhé strany mi ale nebude vadit, když budeme ve Vietnamu často - klidně tam budu pravidelně trávit i třetinu roku.
Ano, dokážu žít s člověkem jiné barvy pleti. Ale upřímně můžu říct, že bych nedokázala žít s člověkem, který je jiného vyznání, než já. Vždy mě to táhlo k náboženstvím (a filozofickým směrům) východní Asie. Ale i já, i partner, nevěříme v Boha. Kdyby jeden z nás v nějakého věřil, myslím, že by to pro nás byl nepřekonatelný problém. Na víru máme podobný pohled a názor. V náboženské otázce bych se prostě přizpůsobit nedokázala.
Počítám s tím, že můžu být středem urážek?
Na to mají vždy všichni jasnou odpověď - urážky ignoruj. Jenomže ono to zase není tak jednoduché. Každý z nás chce žít v klidu a proto je důležité společnost příliš neprovokovat. Pohledy ostatních nejsou příjemné, ať už se je člověk snaží ignorovat a nebo ne. Už jsem si zvykla, že partnera nemůžu chytit na veřejnosti za ruku. Zvykla jsem si, že se při loučení na zastávce nemůžeme letmo políbit. Taky není dobré pohybovat se v některých místech města, chodit do určitých okruhů lidí. A i přes to, že se snažíme provokovat co nejméně, se občas s nějakou urážkou setkáme. Stačilo, že mě bratr partnera odvezl autem domů - partička, která stála opodál, mě okamžitě označila za couru, dělá matraci nějakému rejžákovi. Snad každý by někomu takovému nejraději jednu vrazil. To ale nemůže, protože by se pravděpodobně probral až v nemocnici. Člověk se musí umět ovládat a musí umět odhadnout, co si může dovolit. Není jednoduché poslouchat urážky na někoho, koho milujete. To totiž bolí tisíckrát víc, než kdyby uráželi vás.
A co rodina?
Myšlena je nejen ta vaše, ale také ta vašeho partnera. Vaši rodiče nebudou nadšeni, že jejich vnoučata nebudou Pepa a Maruška. A naopak.
Je pochopitelné, že rodiče mají strach o své děti. V tomto případě je dobré se nebránit a dát jim dostatek prostoru. Moji rodiče partnera přijali do roka, mě partnerovi rodiče začali přijímat, když jsme spolu byli tři a půl roku. Potřebují víc času, protože o Češkách taky nepanuje zrovna dobrá pověst a je přirozené, že o svého syna mají strach. Jsem holka a podle tradice připadá dívka do rodiny muže. Znamená to tedy, že pokud mě přijmou, musím být jako jejich dcera, proto je dobré dobře vybírat. Vím, že musím být trpělivá a dát jim čas.
Až jednou budu mít chuť, povyprávím vám, jak si občas připadám jako tajný agent. Jak jsem se občas musela plížit okolo domu, aby mě nebylo vidět z oken, a čekala, až uvidím, že potencionální tchýně odchází. Pak rychle oběhnout dům a než se otočí, být ve vnitř. Nebo o tom, jak jsem občas musela neobutá vyběhnout do vyššího patra a čekat třeba i hodinu, protože se rodiče neočekávaně vrátili - a kdyby viděli, že jsem byla u nich doma, tak bych možná letěla oknem:-D. Naučíte se spoustu věcí - například během vteřiny změnit směr a styl chůze - a vypadat najednou jako úplně někdo jiný. Naučila jsem se, že když jenom zahlédnu Asiata v místě, kde je to "nebezpečné", tak dokážu reflexivně skočit jiným směrem a chovat se tak, aby to vypadalo, že se s partnerem vůbec neznáme. Sranda musí být:-D.
Také musíte počítat s jazykovou bariérou. Váš partner může umět česky dokonale, ale u rodičů už to tak většinou nebývá. Ve většině času si nebudete mít co říct a navíc, když už se někdo z vás něco říct pokusí, tak druhá strana nebude chápat. Znáte ten vtip, jak se baví hluchý s blbým? Tak přesně takhle si budete připadat.
Je ale důležité snažit se, aby se s tím rodiny srovnaly. Není dobré stavět partnera mezi vás a jeho rodinu - v mnoha kulturách je rodina opravdu důležitá a tento souboj byste nemuseli vyhrát. V tomhle se riskovat nevyplácí.
Víš, kde budete žít?
Tady nebo v jeho zemi? Na tom je dobré si promluvit dřív, než vztah nabyde na vážnosti. Spousta z nás si myslí, že by pro svého milovaného dakázala žít v cizí zemi, opak je ale často pravdou. Já bych v cizí zemi žít nedokázala, jsem poutána na své rodiče a tady jsem doma. Nedokázala bych žít trvale v cizí zemi. Partner tady žije a pokud se bude chtít vrátit, tak na stáří. Je možné, že v té době už to nebude vadit ani mi. Ale nyní chci žít tady, protože tady mám závazky. Musíte se shodnout na tom, kde chcete žít. Pokud se neschodnete, tak se vždy ten jeden bude cítit nezařazený, vytěsněný. Nakonec stejně půjde tam, kde ho to táhne a tyto vztahy, kde se jeden přemáhá, nekončí dobře.
A co závěrem?
Nevybírejte pouze srdcem, ale také při tom i trošku přemýšlejte. U těchto vztahů to platí dvojnásob. S partnerem mluvte, mluvte a mluvte. Určitě znáte spoustu příkladů, kdy dívky dopadly... - no tak jak dopadly. Jistě jste takové příběhy také četly. Proto buďte u výběru partnera ostražité a nedělejte nic, co by se pak mohlo obrátit proti vám. Žádná unáhlená rozhodnutí. Snažte se na svůj vztah dívat i jinýma očima. Bály byste se o kamarádku, kdyby si začala s tímto člověkem? A proč? Myslíte, že vám to nehrozí?
Teď už mi jen zbývá vám popřát hodně štěstí a lásky:). V komentářích se můžete podělit o své zkušenosti. Chodily jste někdy s cizincem? Jak váš vztah vypadal a jak dopadl? Dokázaly byste si takový vztah představit?
Komentáře
Okomentovat