Želví život
Pomalu se mi začínají hromadit dotazy na moji želvu. Takže potom, co jsem už zveřejnila článek o potkanovi, je na místě, abych uvedla i ji. Ať ji to není líto:). Nechci kvůli toho dělat novou videoodpověď, takže tentokrát odpovím formou článku.
Mám suchozemskou želvičku jménem Brigi, druh želva zelenavá (řecká), latinsky testudo hermani. Papíry na ni mám, je registrovaná na magistrátu města Ostravy. Kdysi to byla Brigita, ale pak na mě milá Brigita vystrčila cosi, a po důkladném rozhovoru s mamkou jsme vylezlé střevo či jiný vnitřní orgán zavrhli a milou želvičku přejmenovali na želváka (kdo ví, jak vypadá ževí penis, pochopí, že rozpoznání této věci vůbec není jednoduché, protože to vypadá všelijak, jen ne jako penis). Jak jistě víte, želva je plaz jako každý jiný a proto má své pohlavní orgány schovány někde uvnitř, proto je rozpoznání pohlaví u mláděte pohledem na kloaku vlastně nemožné. Takže to, že je to chlapeček, jsem zjistila až po nějakých osmi letech.
Co taková želvička žere? Na potravu to není nijak náročné zvíře, žere většinou jen čínské zelí, pampeliškové listy, jitrocel, jetel a jiné traviny, co najdu venku. Teď už se ví, že pro želvy jiná strava (z důvodu velkého množství fosforu a malého množství vápníku) není vhodná. Bohužel před nějakými deseti lety se to nevědělo (a nebo vědělo, ale kvůli toho, že internet u nás ještě nebyl tolik rozšířený, se o tom nepsalo a nemluvilo). A já, jako začínající chovatel, jsem se řídila radami z příruček. Moje želva papala zeleninu a ovoce. Byla chována v suchu. A díky tomu všemu má dnes mírně zdeformovaný krunýř a pyramidování. Prosím všechny, co mají podobné chovatelské příručky s podobnými radami, aby je vyhodili, zničili, roztrhali a spálili. Zvířátku pouze uštědříte pořádné zdravotní komplikace. Na internetu je nyní spousta stránek o želvách, tam se dozvíte spoustu typů od opravdových chovatelů, ne jen od těch, kteří, aby napsali knížku, si na to jen hrají. Ve skutečnsti snad želvu nikdy v ruce nedrželi. Moje želva na to trochu dojela. A přesně proto nesnáším, když někdo na blozích radí ostatním bez toho, aniž by o daném tématu něco věděl. Protože tak může napáchat více škody, než užitku. Ale to jsem odbočila, zpět k želvám.
Kde moje želva bydlí? V teráriu. V jednom rohu ji visí UV světlo (a pod ním kameny), v druhém rohu má misku se žrádlem a místo, kde se může ochladit. Jako podestýlka je dobrý říční písek (který nepráší), pro mláďata klidně i piliny (opět - nesmí prášit, takže nic takového, jako se prodává pro hlodavce). Moje želva má nyní na půlce terária i rašelinu přímo pro plazy, protože jsem jaksik písek nemohla dlouho sehnat (po tom, co v obchodech chybí vajíčka, začíná krize i s obyčejným pískem?). U rašeliny si člověk musí dát pozor na to, aby neplesnivěla a aby po sežrání zvířetem mu nestropila nějaké začívací problémy. Takže to shrnu - podestýlka musí být taková, aby dobře držela vlhkost. V teráriu by vlhkost měla být vlastně pořád - já to řeším obyčejným rozprašovačem na květiny.
Já svoji želvu nezimuji. Ne proto, že bych neměla, ale bydleli jsme v paneláku a nemohla jsem zajistit dobré podmínky pro zimování. Nyní už bydlíme v baráčku, ale bojím se, že želvička po devíti letech nezimování už tento instinkt ztratila, proto nezimuji. Pro zvířě je samozřejmě přirozenější a zdravější, když je zimováno, proto pokud na to máte podmínky, zimujte. Já jsem se řídila tím, že lepší nezimovat vůbec, než špatně - a předešla jsem tím to, že by mi želvička mohla uhynout.
Při pořizování želvy musíte brát na vědomí, že to vůbec není levné zvířátko. Terárium, UV světla - to vše něco stojí. A to nepočítám pořizovací cenu želvičky, která se za mládě u chovatele pohybuje nejlevněji kolem 1300kč za druh testudo hermani, ostatní druhy dráž. Ve zvěrimexu většinou nenajdete želvičku pod dva tisíce. Ale to je asi to nejmenší. Nejdůležitější je si uvědomit, že želva není "krátkodobé zvíře". Je dost možné, že ji jednou budete předávat svým vnoučatům. Není to něco, čeho se jen tak "zbavíte". Pokud si želvičku pořídíte v dětství, tak s vámi poroste. Bude se svámi stěhovat. Půjde s vámi, až založíte rodinu. Budete se o ni muset starat i v době, kdy se budete starat o vlastní děti. Pokud ji nemáte komu dát, pokud se o ni nemá kromě vás kdo postarat, těžko budete moct jít studovat do zahraničí a nebo někde jinde "pendlovat". Želva je prostě závazek. Stejně tak jako pes - s tím rozdílem, že psa máte na patnáct, maximálně šestnáct či semnáct let. Ale pokud půjde všechno dobře a želvička neonemocní, tak ji budete mít na furt a nebo alespoň po většinu svého života.
Komentáře
Okomentovat