Střípky z Vietnamu, 2.díl: Náboženství
Náboženství ve Vietnamu je snad ta nejrozporuplnější věc. Co zdroj, to jiné informace. Někde se píše, že buddhistů je ve Vietnamu 90%, někde se píše, že 70%. Přitom duchy (zemřelé předky) uctívají téměř v každém domě. Přátel má doma samozřejmě taky rodinný oltář, na kterém mají fotografie zemřelých prarodičů a přinášejí jim obětiny. Takže jsem byla docela zvědavá, jak je to s tím náboženstvím doopravdy.
Doopravdy je to tak, že Vietnamci své náboženství neradi nazývají. Často se jedná o jakousi směsici buddhismu, konfucianismu, taoismu a uctívání předků-duchů. Někteří jsou "čistější" buddhisté, někteří méně "čistí". A dokonce byste ve Vietnamu našli i křesťany - a s nimi spojené kostely, katedrály a monumentální sochy Ježíše. Hodně mě překvapily hřbitovy, kde vedle sebe bez problémů byl křesťanský náhrobek (kříž, mrtvá holubice) a hned vedle toho buddhistická hrobka.
Socha Buddhy v pagodě Long Son ve městě Nha Trang
Zvláštní je, že se tradice buddhismu, konfucianismu, taoismu vzájemně nevylučují, dokonce je tato trojice směrů známá společně jako Tam Giao. V těchto vírách nejsou žádné striktní zákony o tom, jak přesně se lidé mají modlit a nebo kolikrát denně. A nebo jak často mají chodit do pagody. Meditovat jsem viděla snad jenom mnichy a jen jednou jedinkrát nějakou paní.
U čamských věží Po Nagar ve městě Nha Trang
Navštívila jsem spoustu pagod a snažila se přijít na kloub tomu, o jaké náboženství se tedy vlastně jedná. Maminka přítele se občas modlila u soch Buddhy, ale modlila se i u úplně jiných soch nebo oltářů. Pořád jsem nepřišla na to, jak se jmenuje takový ten tlustý sedící holohlavý bůžek, který je často zaměňován za Buddhu (nebo je to Buddha, jen je to jeho minulost nebo budoucnost?)
Chrám literatury ve městě Ha Noi
Největší dojem ve mě zanechaly například čamské věže Po Nagar a pagoda Long Son s obrovskou bílou sochou sedícího i ležícího Buddhy ve městě Nha Trang. Nádherný byl i buddhistický chrám u zátok Ha Long. V Ha Noi se mi nejvíce líbil Chrám literatury (Van Mieu) či Pagoda na jediném sloupu (Chua Mot Cot). Ve městě Vung Tau zase byla monumentální socha Ježíše s rozepjatýma rukama a o kopec dál socha Panny Marie s Ježíškem. Ale i pagody v tomto městě byly nádherné.
Pagoda na jediném sloupu ve městě Ha Noi
Je pravidlem, že i rodiny Vietnamců žijící v Česku mají doma oltář, kde uctívají své předky - nosí jim ovoce, květiny, jídlo a někdy dokonce cigarety, a zapalují vonné tyčinky. Někdy se zapalují falešné peníze, aby se duchové měli v záhrobí dobře. Ve Vietnamu je oltář s fotkami většinou v rodině nejstaršího syna. Někteří Vietnamci mají oltáře bez fotek, pouze se sochami.
Co jsem ale měla šanci vypozorovat, tak i když Vietnamci své náboženství většinou nedokáží přesně pojmenovat, tak je to náboženství velmi mírumilovné a tolerantní. Nepovyšují se jeden nad druhého, nepovažují své náboženství za jediné správné. Myslím, že v tomhle bychom se od nich mohli mnohé učit.
Nezapomeňte si přečíst i starší díly tohoto seriálu a článek o prvních dojmech po návratu z Vietnamu: |
Komentáře
Okomentovat