Střípky z Vietnamu, 3.díl: Zdraví
Někoho možná napadne, že když se za zdravotnickou péči ve Vietnamu musí připlácet, tak že asi Vietnamci na tom budou s nemocemi mnohem hůř, než my. Mi to tak ale rozhodně nepřipadalo.
Abych vysvětlila to "připlácet" - samozřejmě i ve Vietnamu existují zdravotní pojištění, bohužel ale lidé, kteří ho mají, na tom někdy bývají hůře, než ti, kteří ne. Ve Vietnamu ještě pořád fungují úplatky, takže ten, kdo dá doktorovi peníze do kapsy, dostane lepší péči než ten, kterému to proplácí pojišťovna. Jistota je jezdit do soukromých ordinací, kde je o pacienta skvěle postaráno. Být vážně nemocný je tedy v této zemi poměrně drahá záležitost a některé rodiny si "být nemocný" prostě nemůžou dovolit.
Možná i z toho pramení mnohem zdravější způsob života. Brzo ráno v ulicích potkáváte běžce a v některých parcích najdete i různé posilovací pomůcky - které bývají plně obsazené. Zatímco naši důchodci brzo ráno jezdí autobusem do Kauflandu, tak důchodci ve Vietnamu vycházejí do ulic a parků na hromadné cvičení. Buď cvičí tai chi a nebo se třeba jen tak protahují. Zatímco důchodci u nás nejsou schopni se ohnout pro spadlé klíče, důchodci ve Vietnamu nemají problém se sezením v tureckém sedě. Když jsem tak pozorovala osmdesátiletou babičku, jak čistí zeleninu ve dřepu na zemi a pohybuje se "kachní chůzí", přemýšlela jsem nad tím, že kdybych do této polohy někdy dostala své prarodiče, v životě už by je nikdo neseskládal dohromady.
Když se jdou večer Vietnamci bavit, není to jako u nás - že by se šli ožrat. Dokonce ani mladí Vietnamci se tolik neopíjejí. Místo na alkohol se chodí na kafe. To sice také není ta nejzdravější varianta, ale pořád je to lepší než ničení jater. Vietnamci se samozřejmě občas také napijí, k obědu si třeba dají pivo a nebo jednoho panáka. A určitě existují i takoví, kteří se chodí opíjet, jenom to není v takové míře, jako u nás.
Jediné, čemu starší Vietnamci holdují a rozhodně to není zdravé, je kouření. Ono se vlastně není ani čemu divit, když celý karton cigaret je levnější (v přepočtu 12 korun) než zubní pasta (v přepočtu 15 korun). Také se tady kouří tabák z jakési dýmky z bambusu.
Množství obézních lidí je velmi nízké. Ano, potkala jsem jednou i hodně obézního Vietnamce, ale tam je obezita opravdu spíše výjimkou. Pár lidí je tak trochu oplácaných, ale to je není nic hrozného. Zatímco když jsem se u nás s mamkou snažila na koupališti napočítat hubené chlapy nad čtyřicet let, dostaly jsme se na pouhé tři. Vždycky jsem si myslela, že je to pouze rychlým metabolismem, ale pravda je, že je to z velké části i stravou. I když Vietnamci mají často i hodně tučná a slaná jídla, tak na sladkosti téměř nenarazíte. Sladké pečivo tady skoro neexistuje a i kdybyste si tu buchtu chtěli upéct, tak máte smůlu - většina lidí ani nemá troubu, vaří se na plynovém vařiči. Místo dezertů se tedy jí ovoce a pije se zelený čaj. A když už si chcete přece jenom koupit nějakou sladkost, tak si většinou koupíte jakýsi slepenec arašídů a medu - a to je tak sladké a tvrdé, že vám opravdu stačí jeden nebo dva bonbony. Případně si můžete koupit zmrzlinu. Ale něco jako sladké hlavní jídlo tady není: náš rýžový nákyp je tedy opravdu NÁŠ rýžový nákyp - něco takového jsem ve Vietnamu neviděla.
Jí se pravidelně: snídaně, oběd, večeře. Mezi tím jenom ovoce nebo zelený čaj. Jediná existující příloha je rýže a nebo něco z ní vyrobené (třeba rýžové nudle). A ke každému jídlu nesmí chybět zelenina nebo alespoň bylinky. Vietnamci jsou snad jediný národ na světě, který jí bylinky k hlavním jídlům. U nás se máta dává do pití, ve Vietnamu se přikusuje k rýži. Maso někdy bývá hodně tučné (vepřové je na jídelníčku pravidelně), ale zase se to vykompenzuje libovým hovězím a spoustou ryb. V některých oblastech se hodně jedí i mořské plody. Není výjimkou narazit na restauraci, kde si objednáte kýbel uvařených šneků. I přes velké množství rýže je strava Vietnamců hodně rozmanitá a pestrá.
Jak už jsem zmínila, pije se hodně zeleného čaje. V každé rodině mají neustále nějaký uvařený v konvičce, takže můžete kdykoli přijít a nalít si. Někteří mají uvařeno dokonce více zelených čajů - jeden ze sušených čajových lístků a druhý z čerstvých. Ten z čerstvých čajových lístků se ale většinou nepije moc večer, protože je to vážně síla - to by pak člověk do rána zíral do stropu. Zelený čaj vám nabídnou téměř na každé návštěvě. Jinak se pije čistá voda. Coca cola a jiné limonády a nebo pivo (všechno v plechovce - takže jen 0,33l) se pije také, ale vždy jen k jídlu - během dne se prostě pije pouze voda a čaj. A když si někam vyrazíte a nemáte chuť na kávu, můžete si dát nějaké ovocné pití (třeba vylisovanou cukrovou třtinu).
Myslím, že ke zdraví přispívá i mnohem menší množství stresu. Zatímco my pracujeme od nevidím do nevidím a žijeme v neustálém spěchu, Vietnamci umějí mnohem více odpočívat - a to přesto, že toho času mají přibližně stejně jako my a někdy i mnohem méně. Lidé ráno vstávají brzo, cvičí a chodí na snídaně (někdy i hromadně s přáteli). A pokud nejsou přes poledne v práci, tak si po obědě zdřímnou. Čas na spánek si vlastně najdou kdykoli a kdekoli - v pauze v práci, v dopravních prostředcích, na návštěvách... Stačí dvacet minut a hned je člověk zase čilý jako rybička. I v některých "restauracích" jsou k dispozici houpací sítě, takže si můžete dáchnout hned po jídle přímo tam.
Opět musím na závěr napsat, že i co se životního stylu týče, tak bychom se mohli učit. Bojím se, že až si jednou uvědomíme, že neustálý stres, sezení v práci u počítače (zvlášť když se odchod do důchodu pořád prodlužuje a prodlužuje) a nulové sportování nejen nikam nevede, ale vede to slušně řečeno do háje, bude už pozdě. Takže zdravému životnímu stylu zdar!
Nezapomeňte si přečíst i starší díly tohoto seriálu a článek o prvních dojmech po návratu z Vietnamu: |
Komentáře
Okomentovat