Zpět doma z Vietnamu

Tak jsem se vrátila, živá a zdravá. A bylo mi skvěle. Viděla jsem jak jih, tak sever Vietnamu. Také jsem si zkusila žít stejně, jako žijí lidé tam, protože jsme značnou část strávili u rodiny. Cestovali jsme a viděli jsme jak často navštěvovaná turistická místa jako je Ho Chi Minhovo město, Ha Noi, Ha Long, Nha Trang, ale i místa, kde bělošku viděli poprvé v životě. Navštívila jsem města, ale i venkov a rýžová pole. Viděla domy bohatých lidí, ale i těch nejchudších. Poučila jsem se. Snažím se více usmívat a být více vděčná, protože vím, že problémy-neproblémy, které prožívám já tady v Česku, jsou vlastně často úplné blbosti. A po tom, co jsem se vrátila, vidím, že my Češi se celkově mnohem méně usmíváme.

Naučilo mě to lidi nesoudit. Nebo spíš mě to utvrdilo v mém přesvědčení. To, že lidé na druhé straně světa žijí jinak, neznamená, že žijí špatně. Člověk by si měl první zamést před vlastním prahem, než se začne plést do toho, co dělají lidé, kteří žijí úplně jinde a úplně jinak.

---

Celkově to nebyla pouze zkouška pro mě, ale také zkouška vztahu. Zkuste si být s partnerem a jeho příbuznými celý měsíc 24 hodin denně a navíc jim moc nerozumět. A nejenom řeči, ale i způsobu života a přemýšlení. A ještě u toho do sebe rvát antimalarika, které podporují deprese. Věděla jsem, že tohle bude znamenat buď definitivní konec a nebo definitivní pokračování. A i když to dvakrát vypadalo všelijak, tak teď jsem si jistá, že to znamená to druhé. S přítelem jsme se nezabili a já cítím, že nás to posílilo. Jsem si na 200% jistá, že on je ten, se kterým chci být celý život. A když teď vidím, jak se ke mně chová a jak se na mě dívá, tak vím, že on to cítí stejně, i když takové věci nerad říká.

Viděla jsem malé budoucí buddhistické mnichy žijící v buddhistických klášterech. Viděla jsem ulice přeplněné motorkami a lidmi. Viděla jsem děti žijící na venkově, běhající mezi zvířaty bez bot a bez plínek. Viděla jsem, jak se sází rýže. Viděla jsem vodního buvola. Jela jsem na rikše. A na motorce. A taky na pštrosovi.

Viděla jsem toho prostě spoustu a já vlastně ani nevím, kde mám začít. Ale můžu vám slíbit, že o tom všem budu v nejbližší době postupně psát. Můžete se těšit i na spoustu fotek. A určitě vytvořím i nějaké to video. Od toho tady tu rubriku "Vietnam - ština" přece mám :).